Báseň: Láska

10. února 2014 v 17:24 | Dominika |  Básně
Tolik bych si přála, milovat se zas, pocítit tu věhlas srdce,

jež se při myšlence třáslo tak nahlas, že celým světem to otřáslo.

Milovati a tou láskou do němoty oněměti.

Býti čistá jako vánek, který Bůh mi posílá z čirého nebe, nebo snad z té naší mrzuté země?



Nejsem to já, neboť nejsi to ani ty, to naše srdce vymyslelo z nudy.

Poslyš byls můj? či to cos mi dal byl jen pouhý hnůj?

Mlč! Já vím cos říci chtěl, že mé srdce si v ruce měl!

Slzy své se smíchem spolykám, směji se tobě, sobě i všem okolo mě.



Pláču, ječím vztekám se až mi žalem srdce puká.

Žal je to jest bolestný, oči nevidí, srdce to však rádo napraví.

Nechci už nic, protože míň je horší než víc.

Utíkej pryč ať nevidíš co nevědomost tvá ví, ale nepřipouští.



Si ubohý strom, který se k zemi klácí a svůj život nikomu nenavrací.

Mé srdce žalem spustošené, není možná, vždyť je přece celé!

Chci zas cítit dotyk těch na kterých závisí život našich těl.

Ať doteky jejich mi berou dech a mé duši zas navrátí ten správný běh.



Bez této lásky nemá cenu žít, prosím jen ať si to zkusí každý!

Vložit se s důvěrou do mekých polštářků něhy, útěchy a čisté euforie jako když dítě o maminčině náruči pěje.

O Bože tady jsem, vezmi si mě a já příjmu tebe.

Dej to cos mi vzal a já dám ti zas na oplátku můj žal.

Jsem tu abych se ti celá odevzdala, však už snažně prosím, ne už žádná dalši muka dne!

Co chci? nic víc než tebe, vždyť ono se říká, že to jednou přejde....



PS: Intuitivní báseň po shlédnutí našeho nádherného českého filmu Máj. Jinak můžete vidět, že všechny mé básně jsou tak nějak smutné, to je tím, že je mám tendenci psát jen když jsem smutná a zklamaná. Někdo to má však naopak;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama