Komentáře

1 kalia kalia | 4. března 2018 v 22:46 | Reagovat

Když se jednota rozdělila na dvě polarity hmotu (=ženská část) a vědomí (mužská část), tak hmota se od lidí lišila (mimo jiné) tím, že vědomí neměla. Ten, kdo mohl vědomě něco vnímat, byla tedy pouze ta mužská část (vědomí). Mohl jakkoli přetvářet hmotu (ženská, pasivní polarita, která se nechá utvářet mužskou aktivní polaritou). Byly to tedy absolutní protipóly a dalo by se říct, že ta mužská část, to "vědomí" byl Bůh (já bych to tak nenazývala, ale dle lidských pojmů by to významově tomu odpovídalo). A tento Bůh stvořil člověka a "sám ze sebe" (z mužské polarity - z toho vědomí) oddělil část a tu do člověka vložil. Prvním člověkem byla žena, která procházela vývojem, jakým dnes procházejí muži, až na to, že existovala pouze ona Bůh. Všude okolo ní byl Bůh, který mohl okamžitě zhmotnit cokoli si přála. Takže zkoumala, co by jí vyhovovalo, co má ráda atd. Mezi ní a Bohem existovala hluboká láska a zamilovanost dohromady. Když se žena dostatečně nasytila různých jídel, prožitků, her se zvířaty atd. - tak měla přání, aby Bůh sestoupil do hmoty (do člověka) a byl jejím přítelem, partnerem, milencem atd. Zároveň si ale přála, aby měl (stejně jako ona) svobodnou vůli, a tudíž aby si i on prošel stejným vývojem (co se mu líbí či nelíbí, co preferuje atd.). Tedy Bůh sestoupil do hmoty (protože z lásky svobodně plnil všechna její přání), vznikl tak muž. Pokud by ale muž si vybral např. že žádnou partnerku nechce (či cokoliv co je pro ni neslučitelné s chozením), tak by ho ona jako partnera nechtěla a byla by sama (přání by se jí nesplnilo a Bůh jí ho z lásky chtěl splnit). Pokud by si muž nemohl vybrat být jiný, než chce ona partnera, pak by neměl svobodnou vůli. Proto vzniklo mnoho mužů (a mnoho žen, jelikož většina mužů chce ženu a když sestoupí vědomí do hmoty, tak i v těle muže se mu přání plní, protože si musí vyzkoušet to, co chce, aby se mohla utvořit jeho osobnost, tzn. co se mu líbí/nelíbí atd.). A takto vzniklo mnoho lidí, muži se "vyvíjí" a ujasňují si, co mají rádi, co by chtěli nebo nechtěli apod. (prostě se poznávají), zatímco ženy už mají toto za sebou. Jsou různí muži a na různém stupni vývoje, aby si každá žena mohla vybrat toho pravého, který pro ni zastupuje Boha na Zemi (to je důvod proč píšu tento komentář, že jsi to dobře vystihla). Když ale jeden vztah skončí (např. vinou muže když žena chyby nedělá), tak pro ženu může být zase jiný partner ten pravý a zastupovat Boha na Zemi, jelikož ona za to nemůže že nebyl dostatečně vyvinutý a nebo se vyvinul tak, že jim to prostě nevyšlo nebo se k sobě nehodili atd.

V náboženství se říká, že první byl stvořen muž a z jeho části žena (to mi připomíná paralelu s tím prvním vědomím = mužská polarita, a z jeho žebra = z jeho části byla stvořena žena jako první člověk). V náboženství to je tak, že žena neměla svojí osobnost a přizpůsobila se muži - a opravdu, když byla stvořena žena jako první člověk, tak Bůh se jí ptal jak chce vypadat a byly ve hře všechny možnosti tedy cokoli si umíme či neumíme představit - a ona nevěděla - tedy Bůh to rozhodl a vytvořil tělo člověka. A pak se jí vždy ptal jestli je spokojená či by něco chtěla jinak atd. Když vznikl muž a Bůh se vtělil do hmoty do mužského těla, tak musel všechno zapomenout, protože jinak by věděl, že tam šel kvůli holce a tudíž by si vše vybral "tak, jak to má ráda ona". On si ale musel vybrat sám za sebe (bez ohledu na ní). Aby si to mohl vybrat bez ohledu na ní, tak i holka musela všechno zapomenout, jinak by nešel udělat systém, ve kterém je jeden vyvinutější než druhý, druhý se musí vyvíjet a nemůže vědět, jak to všechno je. Tedy systém musí být "spravedlivý", musí tak alespoň vypadat. A tak nějak vzniklo to, co tady máme za systém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.