Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Moje zamyšlení po těžkém rozchodu

11. února 2014 v 16:27 | Dominika |  Vztahy
Říkali jsme si hezká slova. Představovali jsme si společnou budoucnost. Říkal jsi mi, že jsem tvoje všechno, že jsem to nejdůležitější v tvém životě, že si za mě rád, že jsem tvůj nejdrahocennější poklad, že mě nadevše miluješ!! A tohle všechno je teď tak nějak ze zázraku pryč??Nechápu, nejde pochopit...Vím, že už jsi to tak třeba necítil, ale tak proč si to vůbec někdy vypustil z úst, když je vždycky možné, že pro nás nemožné se stane skutečností??Radší být bez těchto krásných slov, které cítíme v přítomném okamžiku, necháme se tím okamžikem unést a potom slibujeme něco co v budoucnu může být úplně jinak. A co pak?Jen nám zbývá celý život proplakat...Komu tady máme kdy věřit a komu ne? Když já jsem tvým citům důvěřovala, spoléhala se a ty jsi selhal. Jen tak, najednou si prostě zdrhneš z mého života a nezajímá tě jak se cítím já. Jde ti jen o to jak je tobě. Teď už vím, že se nemůžeme spoléhat na druhé, protože čím víc se spoléháme a očekáváme tím více se blížíme zradě. Dokonce někdy nemůžeme věřit a spoléhat se sami na sebe, protože člověk je přelétavý a pořád potřebuje objevovat spoustu nových věcí v životě. City jsou nestále a často se mění, proto na ně není spoleh. Nikdy nevíte co toho druhého popadne a s čím vás překvapí. Dokonce to nemusí vědět ani on sám a jeho samotného to zaskočí, protože my mínímě a pánbůh mění...Jenže když se zamilujeme, nic nenaděláme. Zamilovanost může tak rychle přijít jako i odejít, protože je to cit. Ale láska cit není, láska je něco co se nedá popsat. Je to energie, která všude víří a nikdy nemůže odejít. Láska ta už navždy je a když jednou byla tak i zůstane. Vztah už možná nebude, avšak láska nepomine. To jen vy jí už nemusíte cítit, protože jste se jí vzdali a nechali ji odejít...Lásku zde cítit ke každému člověku bez vyjímky. Vaší lásky není hoden jen ten jeden, ale zaslouží si jí všichni. Proto milujte všechny a ne jen toho jednoho pro vás v tu chvíli toho pravého. Milujme všechny tak jako toho jendoho a nebudeme mít pocit, že nejsme milováni a že nemůžeme milovat. Být celou svou duší oddána jen jednomu člověkuv životě je nespravedlivé a kruté jak pro druhé tak i pro vás, protože pokud vás ten protějšek na kterého jste soustředili veškerou lásku opustí máte bohužel jen svou vinou pocit, že vás to roztrhne a navždy zničí... Nikdy si totiž nemůžete být jistí tím, že vás ten druhý někdy neopustí. Je to těžké, ale je to tak, tohle je skutečná realita, žádní růžové brýle. Jinak by se totiž lidé nerozcházeli....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama