Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Puberta, neboli dospívání

11. února 2014 v 16:35 | Dominika |  Názory
Zase jsem tak nějak na vážkách z většiny lidských tvrzení o dospívání...Pokud si pamatuji dobře na toto své období, zcela jistě patřilo do toho nejlepšího, nejštastnějšího, nejvyrovnanějšího a nejláskyplnějšího oddobí v mém životě. Absolutně vůbec se nestotožňuji s názory, že v pubertě člověk neví co chce, tpí nepředvídatelnými výkyvy nálad, výbušností a vehementně projevuje své názory, není schopen kompromisu a dějí se v něm neskutečné proměny se kterými přichází do jejich duše i určitý chaos a bordel.

Myslím si, že je to celé právě úplně přesně naopak. Aspoň tedy já jsem v tomto svém období věděla úplně přesně kým jsem, co tady vlastně dělám, proč tady jsem a co všechno mám zde za úkol, jen dospělí mi v tom většinu času překáželi. A tuto přirozenou skutečnost jsem si uvědomovala v tu chvíli snad více než kdy jindy, dokonce i víc než teď, protože mám takový pocit, že čím staršší člověk je, tím víc se tady v tom všem ztrácí a tím míň je tím šťastným dítětem. Toto je podle mého názoru jeden pouhý zlomek našeho života, kdy je člověk celistvý, vyrovnaný, vyspělý a kdy má mnohdy větší pravdu ve všech svých tvrzeních než dospělí lidé...Tudíž to né pubescenti jsou tady ti, kteří jsou divní, nevyrovnaní a nekompromisní, ale dospělák. Zase je to všechno tedy vlastně úplně jinak.

Proč jsem já a mnoho jiných v pubertě dokázala již nezištně, bezpodmínečně milovat všechny a vlastně úplně všechno bez vyjímky??Všecko mi přišlo krásné, viděla jsem smysl i tam kde ho většina dospělých lidí nevidí, žila jsem v euforii, cítila jsem že mě všichni milují, protože já miluji je, byla jsem šťastá taková jaká jsem, nic mi ke štestí nescházelo a ani nepřebývalo i přesto, že se kolem mě a někdy i na mě prováděly od druhých lidí nepěkné věci. Nedělala jsem si nic z názoru druhých lidí, byly mi celkem ukradené a proto jsem i žila podle svých a ne něčích jiných představ...Nepociťovala jsem vinu, strach, nenávist, žárlivost a pomstychtivost. Neměla jsem ani předsudky a nízké sebevědomí. Nevěděla jsem co je to sebelítost, pýcha, nejistota a ani nic podobného co dnes již sužuje mnoho dospělých lidí! Tudiž, to ne mladý člověk není připraven na toto období, a ne jemu se pod nohama kyvácí celý svět a jeho ideály a sny se řítí do hlubin neznámá, ale toto všechno doprovází dospělého člověka jakožto rodiče, který si myslí, že své dítě vlastní a nedokáže se od něj vnitřně ba někdy dokonce ani fyzicky odpoutat. Házíme špínu někam kam vůbec nepatří a vidíme věci mnohdy převráceně, učebnicově a pokřiveně.

Zcela určitě to je tak, že tací jaký jsme byli v pubertě, pokud jsme byli šťastní, tací bychom měli zůstat i po celý svůj život a většinou zůstáváme a to i v těch ne moc dobrých případech, kdy je člověk v tomto období nešťastný. Ale v mém případě je to tedy: beze strachu se odvážně pouštět do nových věcí, žít ze dne na den a neobávat se věcí příštích, být tady a teď, kráčet si životem bez jistých očekávání a naší nezlomné víry, že všechno je tak jak má být a že všechna dobrá síla bude po celý náš život kráčet vedle nás, tedy že vše na co sáhneme se nám vydaří. Mít pocit vlastní výjimečnosti- že naše myšlenky a pocity jsou naprosto jedinečné a spolu s nimi i my. Připadat si krásní, svobodní, přitažlivý, vitální, plní života a pozitivní energie, kterou můžeme nejen svým úsměvem rozdávat všem kolem nás.

Takže nepochybuji o tom, že to co bychom měli v první řadě my dospělí lidé udělat je- vzít si z dospívajícího člověka obrovský příklad!

Samozřejmě, že ne všichni puberťáci jsou na tom tak jako jsem byla já, ale jestliže nejsou, můžete si být jistí, že se někde stala chyba a povětšinou to býva chyba rodičovská. Protože takový jaký jsem člověk v dospívání, zůstávám už po celý svůj život....Měla jsem přítelkyně, které se v tomto období úplně zhatily, pomátly, někdy dokonce ani nevěděly co kdy komu řekly, udělaly, na čem se s dotyčným domluvily, stávají se z nich nezodpovědní lidé a především ti, kteří ztratily sebe samotného a to všechno je vede k nesprávným činům, špatnému chování, bloudění a pryč od jejich vlastní cesty...Zapomněly kým jsou, proč jsou tady, chytají se drog, špatných lidí, chovají se sobecky, namyšleně, zajímá je jen materiálno a i přesto všechno, že je na to druzí upozorňují tak si tvrdí zaslepeně své...A tak takoví lidé nakonec zůstávaji samotní i jako dospělí, v duši jim tkví zášť a opovrhování druhými lidmi a takový člověk nemá hlavně a především co? no přeci dobré vztahy s okolím.

To, že jsou děti v pubertě diktátoři, kteří si nic nepřipustí a nejsou schopny kompromisu není chyba hormonů v tělě na které se to všechno svaluje, ale chyba ve výchově a ve vzoru, který jim dal jedině jejich rodič. Jestliže bude výchova správná dítě v pubertě nebude muset bořit žádné rodičovské hranice. Pokud mu od počátku dáme možnost být zodpovědný sám za sebe, osamostatnit se a bojovat za své idály a nebudeme mu nic nařizovat zcela jistě nebude muset být rebelem. Puberťák se bouří jen proti tomu co se mu nelíbí nebo se na něm děje nějaké nepráví. Pokud své dítě nebudete dusit a vždy bude moct být sám sebou v každé situaci, máte skoro vyhráno. Pakliže tady jsou tací, kteří i přesto všechno nespolupracují a nejde to s nimi ani z vozu ani na voz zřejmě má podíl genetická predispozice a sam ďábel, který se v nich usídlil, protože oni mu to dovolili, byli to citlivější a psychicky slabší jedinci, kteří se nechali ovlivnit a snadno strhnout zlem...

Buďme proto my dospělí pro své děti takovými rodiči aby v pubertě nedocházelo k takovýmto překlepům a výchovným omylům a tvrzením, že puberta je pro člověka velmi náročným obdobím, protože to tak vůbec nemusí být a to říkám z vlastní zkušenosti! Jesliže budeme k tomuto období správně přistupovat a problémům předcházet ne je řešit až když nastanou, vše bude v pořádku....

Přestaňte se už konečně vymlouvat na pubescentní období vašeho dítěte a začnětě si uvědomovat, že k boření určitých mýtů a přesvědčení o životě a výchově v tomto období nedochází a ani nemá docházet u vašeho dítěte, ale u vás samotných;) Právě v tu chvíli nastal váš čas, ne jejich a vy si v těchto případech můžete skvěle ověřit správnost vašich výchovných metod. Pokud s vámi vaše dítě jěště pořád nevychází tak na sobě máte stále pracovat a něco se učit a ve většině případů hlavně přehodnocovat! Protože za to, že se vaše dítě cítí v tomto období špatně, neví kým je, kam směřuje a bouří se proti celému světu můžete z velké části vy jako jejich rodiče. Takže se může někdy zdát, že pubertu vlastně neprožívá váš potomek, ale vy...

Cítit se tak jak jsem se cítila v adolescenci já je správné a tak by se měli cítit všichni, nejen adolescent ale i každý dospělý člověk!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama