Půjčit si, či koupit knihu?

10. února 2014 v 18:42 | Dominika |  Knihy
Nemám moc v oblibě knihovny, ale proti půjčování si knih od přátel nic nenamítám. Knihovnu nemusím, proto, protože mi příjde, že všechny ty knihy tam jsou už ohmatané, znečištené, pošpiněné, zneuctěné a napuštené všemi možnými energiemi tolika lidí, kolik mělo knihu v ruce...Navíc to musím vrátit do daného termínu, v jiném městě(tahat s sebou několik, né zrovna lehkých knih). Hlídat si to a když ne tak cajluji. Přičemž ze zákona v knihovně nemají přesně ty knihy o které žádám, buď jsou vypujčené a musím čekat, nebo ještě lépe je tam nemají vůbec. A když už si je tedy vypůjčím, tak si z každé té knihy samostatně chci vypsat to, co je pro mě důležité, to co se mi v ní líbí a pak až jí vracet, jenže to se kolikrát bohužel nedá ani stihnout. Takže někdo v knihovnách vidí velkou výhodu, na mě však mrkají spíše ty nevýhody. Pak také jestliže si knihu koupím, příjde mi jako kdyby patřila jen mě, poprvé i naposled. Jako kdyby byla čistá jako samotná panna a já se do ní jako její majitel po koupi otiskla. Tutiž má ta kniha potom neustále už jen nádech mé energie.

Setkala jsem se s názory lidí, kteří neradi půjčují knihy i svým blízkým, protože si jich potom prý tolik neváží, nevezmou si z ní tolik co by měli a že pokud někdo nějakou knihu opravdu chce, tak si jí také dokáže obstarat svými vlastními náklady. To všechno je možná pravda, ale také si myslím to, že pakliže nedokážeme půjčit knihu svému blízkému příteli, nevážíme si zejména my jeho a vlastně ani on nás...Pokud pro nás ten člověk není ani tak dobrý, že bychom mu mohli půjčit byť jen knihu, jak potom můžeme takového člověka nazývat svým přítelem??Příteli přeci můžeme plně věřit, důvěřovat a spolehnout se na něj. Jestliže půjčím svému příteli mou knihu a on se k ní zachová nehezky, potom přeci takový člověk není hoden ani mě samotného!

Já tedy mohu plně svěřit jakoukoliv svou knihu kterémukoliv příteli, protože vím, že pokud si váží mě, váží si potom i mých věcí. A na oplátku zas oni mohou půjčit knihu mě. Vždyť je to tak milý, hezký a laskavý skutek. Ne jednou se mi přihodilo, bez toho aniž bych někomu něco já říkala, že když jsem svému blízkému půjčila knihu, dokonce jí dal do obalu aby jí neušpinil a nezničil ten její původní obal...Takové já mám lidi kolem sebe! S tou energii při půjčování knih mi to opravdu nevadí, protože energie toho kterému půjčuji tu knihu mi sedí a vím, že pokud jí bude chtít půjčit i někomu dalšímu, nemám s tím žádný problém, jelikož stejně tak i on bude nabit dobrou energií, protože já se bavím jen s dobrými lidmi a tudiž i oni se musí stýkat pouze s dobrými lidmi. Vrána k vráně přeci sedá;-)

Půjčených knih od přátel si právěže cením mnohem více, než těch koupených, protože vím, že jí mám jen na určitou dobu, tak se snažím si z ní vzít všechno potřebné co mi ta kniha může nabídnout a vlastně jí úplně vyšťavím a proštuduji skrz na skrz aby mi nic neuniklo, držím jí v ruce přeci poprvé a naposled ne?Dokonce si z nich i vypisuji některé pro mě důležité skutečnosti a tak se mi i více vštěpují do paměti...Takže si tím pádem vlastně beru z půjčených knih, mnohem více, než z mých vlastních, které mi leží doma v knihovničce do kterých se mohu podívat kdykoliv si zamanu. A půjčených knih si samosebou, automaticky a přirozeně pokud není člověk nějaký hulvát myslím váží každý a proč asi? no protože jsou přeci jen půjčené a k půjčeným věcem se nemůžeme chovat špatně či zle jinak bychom to museli nějakým způsobem odčinit, splatit či zaplatit, popřípadě koupit dotyčnému úplně novou knihu...Jestliže kniha není má o to víc si jí vážím a chovám. Pro tohle všechno si pamatuji věci a pocity z půjčené knihy mnohem více.

Navíc pro mne je asi půjčování si knih i výhodnější, jelikož já je mít doma nepotřebuji, snad jen pro půjčování druhým lidem, protože každou knihu čtu pouze jednou. Nikdy víckrát a když jsem to zkoušela, tak jsem z té knížky akurát byla zklamaná, nikdy už mi totiž nedala na podruhé to co na poprvé. Tak to někdy bývá u některých lidí i v životě. To jediné co čtu klidně i několikrát za sebou jsou mé věci, poznámky, spisky, knihu atd...Z toho totiž vždycky příjdu na fůru nových či zajímavých věcí. Zjistím kde jsem jak a proč změnila názor, v čem jsem se zlepšila, zhoršila. Co se v mém žvotě změnilo, v čem jsme pozadu a co zůstalo po starém. Co jsem si už vyřešila, nevyřešila a tak nějak si mohu shrnout na čem teď asi jsem, protože je to výborný indikátor.

Ale i knihovna má pro určité lidi své plusy. Občané se mohou například dozvědět o nějakých starších titulech a pak si je následně vyhledat v knihkupectví či na internetu a koupit.

Taže tato tvrzení, které zde vyvracím mi příjdou zcela nesprávná a to z jednoho jediného prostého důvodu a to toho, že člověk si osvojí takové názory jedině tehdy pokud má opravdu špatné zkušenosti s půjčováním knih, ale jestliže už tu knihu půjčuji, musím také vědět komu ji do té ruky dávám! Takže za to, že se někdo choval špatně k vaší knize si můžete stejně jedině vy sami;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 9:27 | Reagovat

Pokud nemáš peníze, tak raději půjčit. Je to jen kniha, kdyby to byla pračka, zvažovala bych i půjčku třeba - půjčka do výplaty http://www.microcredit.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama