Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Kniha: Svítání

10. února 2014 v 17:34 | Dominika |  Knihy
Kniha Svítání se mi dostala pod ruku, protože docela často navštěvuji autorčiny stránky a mám tyto tipy knih velice ráda a především jsem na ní byla zvědavá a četla jsem i její první knihu: Svět za oponou ke které nemám narozdíl od této ani jednu výtku. Také jsem si naivně myslela, že tam najdu odpoveď na svůj problém. k tomu se však dostaneme později....

Prvotní záměr této knihy, je v každém případě dobrý, což je velice důležité poznamenat, ale to neznamená, že by kniha byla perfektní. Zatím jsem na ní četla všude pouze samou chválu a pozitivní recenzi, ale tak se ptám, kde je nějaká ta kritika?Zřejmě budu zase ta jediná, která to všechno vidí opět úplně jinak. Ale radši budu sama jako jedinec, než abych nebyla sama sebou a nestála si za svými názory. Na tomto světě je také vše černobílé i ty knihy. A tak to vypadá jako kdyby lidé všechno poslušně příjimali, jenom proto, že něco řekla, či napsala nějaká vážená autorita...A není to náhodou právě o tom? o tom hledat ve všech věcech sám sebe? Navíc tato kniha byla na můj vkus a všimla jsem si na jejím blogu, že ne jen na můj dosti drahá. Přeci jen je to kniha od amatéra, ale autorka napsala, že díký těm důležitým a cenným informacím, které v ní podává je to akorát. Avšak potom sama tvrdí a myslím si to i já, že má každý člověk stejné možnosti a dané dovednosti, které dostal do vínku aby si na tyto věci mohl přijít sám od jakýchkoliv jiných zdrojů...

Tak tedy:

Začátek knihy se mi celkem líbil, moje životní cesta se uchylovala podobným směrem jako ta autorčina a to hlavně v rozhodování o tom na jakou školu jít či nejít. Také si vzpomínám na jednu větu v knize, kterou jsem si též pokládala ve školce když jsem stála před dětskou kuchyňkou kam mohli jen ti: "Vážení". V této chvíli se už, ale s autorkou v cestě rozcházím, protože jsem všechny tyto věci na které si ona přicházela až postupně svými pády, cítila tak nějak odjakživa, příjde mi že jem se sem už narodila s tím, že vím kdo jsem, co chci dělat a proč tady jsem. A také jsem o tom nikdy nezapochybovala, ani kdyby mě tlukli hlava nehlava a říkali mi že jsem ten nejhorší člověk pod sluncem, což se mi v životě přihodilo také, ale zřejmě jsem se už narodila s nějakou darovanou sebedůvěrou...Takovéto hlouposti na mě vliv nikdy neměli. Pokud sama vím jaká jsem, druhý mě v žádném případě nedokáže pesvědčit o opaku. A asi jsem to v životě měla o to jednodušší.

Postupem času jsem si začala při čtení této knihy uvědomovat, že je to v ní všechno tak nějak přeházené, nenavazující, chaotické a že kdybych opravdu měla s něčím co je popisováno v té knize problém, tak bych se z něj asi ani nikdy nevyhrabala. Nejprve bych si asi musela celou tu knihu přepsat sama podle sebe. Nemám ráda když něco co je jednoduché, je předkládano těžce a složitě. Upřímně fakticky obdivuji lidi, kteří se v té knize vyznají. Vůbec by mě třebas nenapadlo psát v kapitole o strachu o penězích slibech a podobných věcech. Mělo by to být rozhodně rozdělené na vícero kapitol. Klidně aby kapitola neměla žádné podkapitoly, ale prostě jen kapitoly samy o sobě, protože takto pak strašně jednoduše tyto popkapitoly v knize zanikaly a když jsem je chtěla později vyhledat, našla jsem je jen steží. Nebo by kniha mohla mít za každou kapitolou celistvé shrnutí v bodech, aby se v tom člověk lépe orientoval. Dost často se v ní také úplně zbytečně opakovaly některé věty a myšlenky. Taktéž jsem zaznamela dost gramatických chyb, možná při tisku, to nevím.

Mě samotnou při četbě napadalo mnoho otázek, na které mi tato kniha nedala odpověď i přesto všechno, že se tam o té dané věci polemizuje. Tak například, že nejvíce se bojí smrti ateisté, kteří věří, že až naposledy zavřou oči, čeká je tma a nic, ale co když jsou lidé, kteří se bojí právě toho, že je i přesto po smrti zase něco čeká a přitom by tito lidé už jednoduše nechtěli být?co když se bojí zrovna té nezničitelnosti, nesmrtelnosti a věčnosti své duše? Na všchny tyto otázky, které mi při čteni vyvstaly jsem se tedy ptala samotné autorky, protože již ona přeci musí vědět nejlépe co píše. Na to mi bylo obratem opáčeno, že takového člověka nezná a ani o něm neslyšela. Avšak určitě mi dáte za pravdu, že to, že o takovém člověku neví, rozhodně nemusí znamenat, že již ani neexistuje. Já o jednom například vím. A pokud vím, neptala jsem se na to zda ho zná či ne, ale co s ním....Kloudné odpovědi se mi však nedostalo. Dívčina na svých internetových stránkách někde psala, že jí OSHO přijde jako manipulátor, ale viděla jsem že jedno z jeho mínění užila v této své knize, proč zrovna jeho když je to podle ní manipulátor?Zpětná vazba zněla: Použila jsem tu větu, protože sedla na to, co jsem zrovna rozebírala. Tedy pokud někdo řekne nějakou větu a já vím, že ten člověk není dobrý, ale ta věta mi sedí do kontextu, tak ji už nesmím nikdy použít, protože je patentovaná? Kolik takových citátů bych mohla zakazovat lidem já, když je ode mne opisují...Jenže na svém webu má i napsáno, že lidé nesmí šířit to co napíše pod svým vlastním jménem bez jejího vlastního souhlasu. To je i logické. Ale přeci nebudu dělat něco co nechci aby mi dělali druzí ne? Navíc je spoustu spisovatelů, kteří o přítomném okamžiků píší také, není to jen OSHO. Mohla si vybrat někoho úplně jiného, ale ne ona si zrovna vybrala člověka o kterém si myslíš že je manipulátor:D Moudrý člověk se přece určitě nechce slovem reprezentovat s někým kdo mu přijde jako manipulátor. Snad jedině kdyby jím byl on sám..... Dále já jsem přesvědčena o tom, že domněnky se do něčeho pokud ne do všeho vždy pletou, proto je dobré nikoho v nich nenechávat a sám něco pro to abych nestavěl svůj život na domněnkách pracovat a v knize se radí, že máme ostatní nechávat ohledně svých financí v domněnkách, potom že se nám do toho nemohou tito lidé plést...Ale má zkušenost je ta, že právě tehdy když někoho nechávám plácat se v domněnkách, vždy jsou z toho větší a horší závěry hlavně tedy ty domnělé nálepky jak autorka píše...než když je postavím před hotovou věc a oni potom vědí, jak to je doopravdy tudíž si ani žádné domněnky vytvářet nemusí potom nemusí. V odpovědi zaznělo něco na ten způsob, že je to jen podle toho jaký mám k věci přístup a že kdybych byla v tu chvíli vlastně falešná a odkejvala druhým jejich domněnky bod pro mě, protože se v tom nikdo už dál nebude rýpat. Což jsem od autorky takovéto knihy, kde se píše zejména o rozvoji naší duše opravdu nečekala, ale je toho více co mě zaskočilo. Jdeme dál. Dle autorky tyto ideální věty: "volba je, ale na tobě, já tě samozřejmě k ničemu nutit nemůžu", "bylo by dobré tohle, ale je to tvůj život, já tě k ničemu nutit nemůžu a nechci" ve mě odjakživa evokují právě opačný pocit. A to ten, že pokud mi tyto věty nějaký člověk řekne okamžitě se zarazím a mám pocit: aha, tento člověk mi vnucuje svou pravdu, říká mi tím vlastně udělej tohle co ti říkám, jinak dopadneš špatně! Prostě mi tím, že mě jakoby vlastně ten člověk do ničeho nenutí přijdou tyto věty manipulativní, jako že mě nutí nepřímo, skrytě....(skryté prorokování) Zjednodušeně: Tím, že mi člověk tvrdí že mě vlastně vůbec do ničeho nenutí", mě přesně do té věci o kterou jde nutí, ale takovým podlézavým a slizkým způsobem. Na první pohled ty věty zní neškodně, ale přitom podle mě tlačí přesně na tu hlavičku, kterou chce aby tlačily ten člověk, který je používá. A takový pocit mám i přesto, že jsem nikdy neměla s nikým nějakou špatnou zkušenost tudíž tyto věty na mě ani nikdo nepoužíval, pouze jsem se zkusila vžít do toho člověka, jak bych se asi cítila já na jeho místě kdyby mi to někdo pravil. Bylo mi sdělelo, že tam vidím něco co tam není a že pokud se bavím celý život s manipulátory, kteří podobné věty používají, tudíž i ona je asi ten manipulátor pokud tu větu používá a jěště jí radí, tak se nemám čemu divit. Avšak já nemluvila o vidění, ale o mých vnitřních pocitech, které mě nikdy neklamou. Toto co příjde teď mi příjde velice směšné a pobavila jsem se u toho nejen já, ale i mojí přátelé. Psí a kočičí lidé... Podle toho, co má kdo doma, můžeme na první pohled s nejvyšší pravděpodobností poznat, jaký člověk stojí před námi. Co když mám radši psy, ale uvnitř jsem kočičí člověk? kočky se mi nelíbí ani vzhledově, proto je ani doma nemám...Je proto tedy možné, že jsem kočkopes?:D:DBylo mi napsáno, že někde v knize přímo varovala, že to není koncept na 100%, ale jen orientační pomůcka. Ale kde to tam je napsáno, to už se asi nedozvím i když mám celou tu knihu prošpikovanou skrz na skrz....Přičemž jsem v e-mailu ani netvrdila, že by to mělo být na 100% a ani mě nezajimá na kolik procent to je pravda, protože je to pouze její pravda o které je přesvědčena, spíše mě zajímalo pouze to co jsem tedy za člověka podle té její teorie. Stejně nebo aspoň obdobně to bylo v knížce popsáno ohledně pěstování květin v domácnosti. Ale to, že já mám květiny velice ráda, stejně tak jako zvířata a vůbec se jimi nemám potřebu obklopovat, to už mi vysvětlit nedovedla....V knize dále stojí: že abych zjistila jací opravdu moji kamarádi jsou, mám je opít. Provedla jsem. Skoro vždy se všichni chovají jinak. Když jsou střízlivý nejsou tolik sami sebou, nejsou tolik upřímní apod...Pak když se napijí, jsou úplně opační, právě proto díky této přihlouplé radě mohou někomu ztroskotat skoro všechny vztahy, protože si může myslet, že není správné, když jsou lidé za střízliva falešní a neumí být za všech okolností sami sebou a jsou tací, jen pod vlivem alkoholu což někomu může opravdu přijít jako dost smutné a skličující zjištění...Co s tím tedy?Mě prostě příjde takovýto alkohol tester dívný způsob rady a pomoci. Takový ničím dost nepodložený a povrchní. Samozřejmě, že jsem tímto své kamarády neztratila. Určitě bych se podle takovéto hloupé a nízké rady nikdy ve výběru přátel neřídila. Je přece celkem normální a běžné, že se každý pod vlivem alkoholu chová úplně jinak, než za střízliva. Na tom není nic divného, ani nijak falešného abych se pak s tím člověkem buď přestala bavit úplně nebo se s ním díky tomuto ani bavit vůbec nezačala. Takto povrchně jsem teda člověka nikdy testestovala a doufám, že se k tomu ani nikdy nesnížím. Pokud by měli všichni intuici a uměli ji využívat, jak mi autorka sdělila proč by tedy něco takového v knize vůbec radila?? Podle autorky této knihy je Ideální nos rovný, souměrný a středně velký. Nesmí? být příliš malý, flekatý, zarudlý, nebo uhýbající na stranu. Měl by rozměry ladit se zbytkem tváře. Ale mě život naučil, že ani v přírodě není nic rovné, stejné a souměrné a že to zda je něco příliš malé či příliš velké nebo uhýbající na stranu je ryze subjektivní názor, kdo jako určuje co je rovné, malé, ideální nebo velké?...Co když má někdo orlí nos s boulí uprostřed, to snad znamená, že má pokřivený charakter, či něco jiného? Tak jsem se dozvěděla, že příroda roste podle logaritmických spirál a je v ní nádherná pravidelnost a matematika. Neroste chaoticky, ani náhodně. Ale proč mám tedy jedno prso větší než to druhé?a u nohy a oka je to to samé?Netvrdím, že příroda nemá svou určitou pravidelnost, ale nám se to tak na první pohled nezdá, porotože to tak ani nevypadá, strom nemá rostoucí větve jen do jedné strany v rovině přímky, ale jeho větve se rozrůstají všemi směry o to tu jde. To samé je to i s námi lidmi, proč asi nemá každý člověk stejný nos, ale tvarem se úplně liší....A pak autorka v knize napsala že nelze například říct, že určitá postava je ta jediná správná a hezká. Ale co teda ten správný rovný nos?Nelze říct, že nějaký druh chování je nelogický a potencionálně škodlivý, když nevíme, co k tomu dotyčného vedlo. Vždyť přece to, že víme co člověka vedlo k jeho chování na situaci nic nemění. Proč bychom nemohli říct, že je nějaké chování nelogické a potencionálně škodlivé, vždyť i když člověka k ubližování vedlo doslova cokoliv, nemá prostě právo na to kvůli tomu jakkoliv a komukoliv škodit druhému, to ho zodpovědnosti neosvobozuje, nebo vy snad máte pocit že ano??Na to mi bylo sděleno že mám posuzovat případ od případu zvlášť tak v tom případě tedy i všechny stromy budu posuzovat jako jedince. Jeden je rovný a druhý křívý? potom, ale nemůže být teorie Logaritmických spirál a pravidelnosti pravdivá. Nebo snad na jeden nos a strom to platí a na druhý ne?či mi autorka odpovídala pouze na otázku s potencionálně škodlivým chováním?to už je ve hvězdách...Když někdo neumí psát, to se pak sejde nedorozumnění lehce. Energie se vždy prý dá snadno načerpat, stačí vědět jak. Jenže co dělat pokud už nemáme energii ani na to přicházet na ten způsob jak jí získat? to zní celkem logicky ne?A borec na konec: Kdykoliv v jiném člověku vyvoláme strach, zlobu, stres, agresi apod negativní pocity...krademe podle knihy jeho energii, ale nevyvolal si tyto pocity v sobě vlastně on sám? Nejsme přece ním, nemůžeme zodpovídat za jeho vlastní pocity ať už je vyvolalo cokoliv.... Spouštěčem byl jeho vlastní mozek, nepřišli jsme mu do mozku my a nezapli určitou naučenou rovnici chování. A nevyvolal tyto pocity v něm náhodou jeho komplex méněcennosti?To jsme potom zodpovědni i za něj? Nebo je tady možnost, že je on sám svým energetickým upírem když si vlastně těmito svými pocity ubližuje a tím pádem i vysává svou energii?A není oběť vlastně i energetický upír?to mu tedy máme pomoct když je on sám svou obětí?? Reakce na mé otázky zněla: takže když nějaké dívce řekneš, že je vylízaná kráva a že její matka šlape chodník, tak neneseš zodpovědnost za to, že půjde brečet do kouta? To je samozřejmě nesmysl. - Pokud to bude silná osobnost a nenechá se od tebe vysát, bod pro ni. Ale to už jsme jinde. Můj názor je však jiný, protože v podstatě ano. Pokud opravdu její mamka šlape chodník, tak na tom přeci nic není. Ve čtyřech dohodách píše Don Miguel Ruiz, knihu, kterou uznává dokonce i ona, že si nic nemáme brát osobně, protože potom tím ubližujeme jen sami sobě. Jen my se potom cítíme, špatně ne ten druhý a že jen my sami jsme zodpovědní za to jak se cítíme. Té dívčiny by se to stejně nedotklo, pokud by sama s sebou byla smířená. Nemůže se někoho dotknout něco co podle něj není ani pravda. A co je jako na krávě špatného? kráva je náhodou prospěšné zvíře, které nám všem dává mléko. Navíc pokud řekla že je vylízaná, možná k tomu měla důvod ne?To je jako s tou nevěrou, tu autorka ve své knize omlouvá když ví důvod proč to udělal, ale tohle ne. Tak potom přeci můžu být svým vlastním energetickým upírem i já sám??:)Jenže právě možná v tom je ten problém, v této knize od Ruize, protože každý jí může pochopit svým způsobem, protože je tam tento úsek napsán velmi nejednoznačně. Viz: můj názor ke knize máte na blogu v oblíbených knihách. Jo vlastně, já zapomněla to je to její posuzování případ od případu.....Ale někdy se myslím opravdu sejdou věci, které mají podobný problém a hlavně stejnou podstatu! Navíc jak sami můžete vidět, autorka tvrdí ať posuzujeme případ od případu a potom těmi svými metodami a teoriemi hází všechny lidi do jednoho pytle....

Z tohoto by to bylo asi tak nějak vše. V knize se mi velice líbila kapitola o penězích, až na to umístění teda. Potom také kapitola o pomoci obětem domácímu násilí a poslední část celé knihy, kde jsem se dozvěděla nové zajimavé poznatky za než také náležitě děkuji.

Jinak si myslím, že kniha Svítání i přesto, že mám takové knihy ráda nebyla určena ke čtení mě. Nedala mi skoro nic, protože ostatní věci v ní psané vím, nepotřebovala jsem k tomu žádnou knihu abych na takové věci přišla a myslím si, že i ti ostatní by k tomu postupem času došli jednou sami svými vlastními zkušenostmi. Autorce jsem v e-mailu napsala, že jsem si na tyto své otázky které jí pokládám přišla sama těmi svými zkušenostmi a ona mi na to opáčila, že jsem se jí na tyto záležitosti ptát nemusela, protože ty se jen tak předat nedají, musí se prožít, ale právě proto, jsem jí ten e-mail zřejmě psala že?:DProtože jsem chtěla vědět jak mi odpoví když vím, že si myslí, že je pravda pouze to co píše ona sama. Obě dvě jsme si prošly stejnými věcmi, ale každá jsme došly k jiným závěrům. A proč asi? protože ve skutečnosti vůbec nejde o to kdo má pravdu, protože jí v podstatě nemá nikdo a zároveň všichni, ale pouze o to podat ostatním své zkušenosti aby si z nich oni mohli vybírat tu pravdu, která je blízká zase jim samotným. To by pak mohla říci i o té své knize, že ty věci o kterých tam píše se musí jedině prožít a že s těmi ona nikomu neporadí dokud si je nezažijí. Možná, že toho měla autorka mnoho na odepisování, neměla čas, či se jí nechtělo mi to vše řádně vysvětlit, nebo mě prostě jen nepochopila a možná ani nechtěla pochopit, nebo už neměla slov? O tom bychom mohli, ale otevřít celou diskuzi.

No tak nějak nevím pořád co si o tom mám myslet, jak to mám brát a co si z toho mám vzít, je to celé takové smíšené a dosti si v některých věcech autorka protiřečí, na cež by si jako spisovatelka měla dát větší pozor. A když už si tedy chce protiřečit, tak by to potom měla umět nějak rozumně osvětlit a objasnit. Nemůžeme přeci dělat jeden jediný daný mustr pro všechny lidi na celém světě, ale její kniha je přesně tímto stylem psaná, nedává člověku prostor na to, že by mohl být na světě i nějaký jedinec, který do těchto teorií co jsou popsány v knize nezapadal...Ale ono je vpodstatě jasné, proč autorka tvrdí správnost těchto svých metod, protože v ně věří! O této své druhé knize řekla, že je podlě ní dokonalá a bezchybná, ale já si takto dokonalou a bezchybnou knihu jako je ta jeji tedy nepředstavuji. To mohu říci o její první knize: Svět za oponou, ale každopádně né o této. Sama chci knihu napsat, ale rozhodně nedopustím aby v ní byly takovéto podle mě celkem viditelné mezery.



PS: Netvrdím, že je celá ta kniha či její autor špatný, ale pouze Vám předkládám svůj názor, pohled a to jak to vnímám já;)





A jak to celé působí na Vás?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama