Komentáře

1 Filip Filip | 6. dubna 2014 v 10:49 | Reagovat

Co na to říkám? Že je to úplně o hovně, ze stran vás všech. Jste jak dětičky na písečku, co se perou o lopatičku. Kolik vám je? Ty se tváříš, že jsi úplně nad věcí, ale ten tvůj výlev je úplně stejně hysterický a dětinský, jako výlevy těch holek. Sorry (ale ptala ses, co na říkáme, tak ti píšu, co na to říkám)

2 Dominique Dominique | E-mail | 10. dubna 2014 v 19:43 | Reagovat

[1]: Kolik mi je si můžeš přečíst v článku: Něco málo o mně. Ovšem věk v chování lidí podle mě nehraje zas až tak velkou roli. Jsou dospělí lidé jako děti a děti jako dospělí. Ale jestli sis všiml, tak kvůli čemu se dospělí většinou hádají??no kvůli úplným kravinkám a prkotinám...Já se tvářím??Můj obličej je tady k tomu textu snad vyfocený?A kde jsem tvrdila, že jsem úplně nad věcí?To z toho jako není poznat, že jsem byla naštvaná?Tak to potom asi špatně čteš. Byla jsem naštvaná, jen umím být naštvaná jako člověk, ne jako zvíře. A když už jsem naštvaná, tak vyjadřuji věci, tak jak jsou a tak jak je vidím podle mého osobního názoru. Navíc se na to díváš pouze povrchně a nejdeš do hloubky, jelikož jinak by ti došlo, že dětinské je hlavně to prvotní co tento konflikt vlastně vyvolalo: bezdůvodně se rýpat do člověka jen proto, že si někam vložil svou fotku s kamarádkou. Dávám to sem pro lidi, kteří si z toho něco vezmou a možná si kvůli tomu uvědomí i jisté skutečnosti, kterých si při konverzaci s druhými nepovšimli. Píšeš to jako kdyby ses ty nikdy s nikým nepohodnul, jestli to tak opravdu je tak to ti chlapče vřele gratuluji!:) Za svůj názor se samozřejmě omlouvat nemusíš a já ti mohu pouze poděkovat za jiný pohled na věc;)

3 kalia kalia | 4. března 2018 v 20:45 | Reagovat

Podle mě je na první pohled chyba v systému (že člověk musí někde 4 roky trčet s náhodně vybranýma lidma - to pak asi skoro každý za takovou dobu "nevydrží" se nebavit třeba s nikým, pokud mu např. nikdo ve třídě nevyhovuje). Tedy se se spolužáky (pro ukrácení dlouhé chvíle) baví a oni si pak myslí, že jsou dobrými kamarády. Nevinně je v tom jak ten člověk, který v kamarádství "lhal" (z jejich pohledu to tak může vypadat), tak i ta "oběť" co mu věřila, protože za to může systém (POVINNÁ školní docházka, tzn. člověk musí chodit tam, kam nechce, s lidmi, které si nevybral).

Když se ale podíváme hlouběji zjistíme, že "chyba" je v něčem jiném:

Pak je ale otázka, co by se stalo, když by lidi chodili dobrovolně tam, kam chtějí (např. někoho by bavilo vyšívání, tak by chodil 4 roky na hodiny vyšívání a výuku by si prostě složil z těch předmětů, které ho baví). Tak by se v té třídě setkali pouze lidé, které vyšívání baví a chodí na něj dobrovolně. U těch je větší šance na to, že se přirozeně spřátelí, ale není to záruka. A pokud by takový člověk zrovna přišel do třídy, ve které by si žádné přátele (i přes společný jeden zájem) nevybral, stejně by občas s někým prohodil pár slov o počasí atd. Protože výuka by byla dlouhodobá. Tedy problém je spíš v tom, jak dát druhému najevo, do jaké míry se s ním přátelíme.

Někdy se totiž setká člověk, který vyjadřuje lásku jen nejbližším vyvoleným lidem s člověkem, který vyjadřuje lásku všem. Ti lidé to o sobě nevědí, jak to kdo má. A pak se může stát, že si vzájemně vyjádří sympatie, poklábosí atd. - pro jednoho to znamená, že navázal přátelství, ale pro toho, který je takto běžně otevřený ke všem lidem, to nic neznamená. Pouze, že si s někým příjemně popovídal, když už na tom kurzu vyšívání byl. Zažila jsem to z obou stran.

Ale jinak jsem taky vymazala lidi z facebooku a všem, s kým bych se nekamarádila svobodnou volbou, ale kamarádství vzniklo např. donucením chodit do školy, jsem to ukončila. I když mi někteří z těch lidí připadají dobří a nic proti nim nemám, pokud bych nebyla donucena chodit do školy, nekamarádila bych se s nimi. Kdybych mohla vrátit čas, tak se ty 4 roky s nikým nebavím. Je to lepší než někomu zbytečně ublížit, ale tenkrát jsem to udělala ze zoufalství, protože mi připadalo nemožné někam chodit 4 roky a být celou dobu v ústranní, jakoby odříznutá, ta divná a s nikým se nebavit s tím, že mě škola nezajímá, byla jsem do ní donucena a nikoho z těch spolužáků bych si svobodnou volbou za kamaráda nevybrala.. Nyní toto s přehledem zvládám (v práci) - když jsem donucená chodit kvůli penězům do práce, už mi nevadí se s nikým klidně několik let nebavit (pokud by se tam náááhodou nenašel člověk, kterého bych si svobodnou volbou vybrala, což se mi ještě nestalo ani ve škole, ani v práci).

Překvapilo mě, že někdo toto taky řeší, doteď jsem na nikoho takového nenarazila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.