Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Zamyšlení: proč?

10. února 2014 v 18:35 | Dominika |  Názory
Proč děláme věci, které nechceme dělat a které nás vůbec nezajímají? Všichni jdeme s davem aniž by jsme chtěli...

Nechci dělat věci, které mi nejsou blízké a nemají pro mě žádnou váhu či hodnotu, protože potom se akorát moje duševní stránka zhorší a pak se není čemu divit, že je svět plnej bláznů...Každý totiž kolem nás dělá všechno co dělat nechce, anebo to co po něm vyžadují druzí. On má potom zbytečně vysátou energii hloupostma. A potom si představte, že je to tak u všech lidí na tomto světě. Kam potom jako společnost spějeme? Všichni do jednoho a toho samého-do blázince. Dělat věci kvůli nějakému chorému systému aby fungoval, vždyť se podívejte na ty zhnusené ranní tváře v autobusu, jak se ženou někam kam ani nechtějí...Ráno vstát a jít někam kam bychom sami od sebe vlastně ani nikdy nešli. Lidé jdou protože si vsugerovali, že musí a když se něco MUSÍ je to považováno za povinnost a od tohoto se odvíjí všechno zlé co tady dnes máme a navzájem se to všechno propoujuje a ovlivňuje. Když děláme věci, tak jak je necítíme, sami sebe blokujeme. Poté se hádáme pro nic za nic s lidmi na kterých nám záleží a následně toho litujeme. Tím, že se musíme starat o věci, které nás nezajímají, nemáme čas na ty co nás zajímají a potom naše duše chřadne. Každý radši mlčí a nic neřekne a ten kdo si dovolí něco namítnout a jít proti tomuto systému, je okamžitě hozen pod černou zem a tápe v tom sám. Ale né tak úplně sám, protože všichni v skrytu duše moc dobře víme, že je to tak jak píšu, ale nechceme si to přiznat, jelikož se bojíme změn které by mohli následně s tímto naším zvratem v mysli přijít. Ale tyto změny by pro nás mohli být tím co přesně potřebujeme. Ani se nedivím, že dnes umíráme dříve. Možná, že umíráme přesně pro ty věci, co bychom konečně chtěli dělat...Z tohoto všeho také vyplývá to, proč dnes již po světě běhá tolik ztrápených, neštastných a nemocných duší. Takto dusit a zastavovat chod své vlastní duše a jěště ho podporovat, se nevyplácí. Vždyť když se podívám kolem sebe vypadá to skoro jako kdyby byl každý stejný, všichni děláme ty samé věci, každý den a dokonce někdy i v tu samou hodinu, protože prostě všichni "musí"! Ale neměl by mít každý své vlastní záliby, koníčky a své "co chci dělat"? Ovšemže, pouze vyměnit slůvko MUSÍM za CHCI! Podle mě ano, a to proto aby se u každého zvlášť rozvíjela duše tak jak má. Nikdo není přeci stejný, všichni jsme vyjimeční a ojedinělý něčím jiným. Každý vynikáme jinou schopností, proto nenáleží jakákoliv práce všem. Né všichni jsme se sem narodili abychom dělali to samé. Tato společnost to ale po nás vyžaduje. Domáhá se toho abychom se všichni zapojili do tohoto konzumního řetezce. A tento pocit mě zevnitř úplně sžírá, protože já nejsem ten, a nechci ani aby byli druzí, který by se uměl nutit do věcí, které pro moji duši nejsou vůbec podstatné. Cítím, že to proto budu mít v životě o to tězší...nebo možná lehčí??



Jak to vnímáte a cítíte vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama