Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Březen 2014

O hororech a romantických filmech

31. března 2014 v 16:58 | Dominika |  Názory
Další nehoráznou absurdností se podle mě stala myšlenka, že když se člověk dívá v TV na horor, thriler a podobně, tak jeho mozek nerozlišuje zda je to skutečnost či pouhý výmysel a že se potom stává to, že když se něco takového přihodí v normálním životě, venku na ulici, když někdo křičí o pomoc, nebo se mu něco stane a ani nemusí křičet, tak na to ostatní lidi jen tak nehnutě koukají a neví co by.

Ano to je možná pravda, ale určitě to není kvůli tomu, že by si mysleli, že to není skutečnost, že to někdo jen hraje a že je to pouhé divadlo pro jeho oko. Nevím, kterého pomatence tohleto zase napadlo, ale musel to být dle mého uvážení dost dobrý blázen.

Pak jedině, že jsou i tací "pitomečkové" kteří si dělají z takovýchto těžkých životních situaci srandu a legraci, takže se pak ani není čemu divit, že se někteří před takovým okamžikem obrací na patě jen proto, že si myslí, že je to joke...

Každý normální člověk byť by se mu pouštely tyhlety filmy celý den do hlavy a pak by vyšel do reálného světa BY MĚL UMĚT ROZLIŠIT CO JE SKUTEČNOST A CO JE POUHÁ ILUZE! Je to toiž mozek a ten uvažuje, zvažuje, porovnává a přemýšlí. Je to jeho základní podstatou. A opravdu nevěřím tomu, že by se z minuty na minutu tahle podstata někam jen tak z čistajasna vytratila a po té situaci by se zase navrátila na své právoplatné místo. Tohle je tady totižto to, co je naprosto nereálné, tedy alespoň u mě. A jestliže se najde nějaký takový jedinec, tak jedině s IQ tykve. A to už, ale bohužel není otázka přehlcení mozku hloupými filmy, ale otázka IQ dané osoby. A IQ si bohužel nevybíráme s tím už se rodíme. Buď ho máme nízké nebo vysoké. Nic víc, nic míň. Změnit se už prostě nedá.

Někdy se taky ráda podívám na podobné snímky a nemyslím si, že by to můj mozek maximálně otupovalo, takže nevím čí mozek to kdo zase studoval, ale můj by zde v tomto pokusu zase neobstál. Člověk má vždy na výběr a jestliže si vybere, že ho to ovlivní takovým způsobem, že pak nebude schopný zachránit něčí život, je to věc jeho IQ nebo daného rozpoložení v momentální chvíli mnohdy i díky malým zkušenostem v této oblasti.

Další věc je ta, že člověk v takových životních chvílích opravdu neví co má dělat, co si počít a jak reagovat, protože je v naprostém stresu, presu a adrenalinu, který mu třebas nepovoluje se ani pohnout z místa a něco vykonat. Sama jsem si to zažila a vím, že v takový okamžik kdy člověk nehnutě, přikovaně, strnule s očima do prázdna stojí na jednom místě a ani se odtamtud nehne a za to, že má v hlavě úplné prázdno a že mu tělo nefunguje tak jak by si představoval, opravdu nemůže, jelikož stojí na místě jak opařený solný sloup právě proto, že není zvyklý na takovéto vyhrocené situace. Nejsou totiž jeho každodenní součástí. Tak to prosím přestanmě svalovat na filmy ano?;)

Někteří lidé, také radši nepomohou, protože ví, že nemají žádné zkušenosti s první pomocí a bojí se, že by mohli více než pomoci spíše uškodit.

Bohužel jsou i osoby, které něco provedou. Jako například někoho zraní, přejedou a buď z toho šoku nebo kvůli tomu aby si zachránili svůj vlastní zadek odjedou z místa činu a člověka tam jen tak nechají. Zas a opět to, ale není kvůli filmům.

Většina lidi dneska nechce převzít zodpovědnost do vlastních rukou ať už je to za cokoliv, natožpak jěště za nehodu, úmrtí lidské osoby či poškození na zdraví.

Strach máme jen z těch věcí ve které věříme a pakliže věříme těm špatným a negativním, které se z velké části v hororech a podobných filmových žánrech objevují, tak nás strach může ovládat. Jedině v tom bych řekla, že je ten největší problém. Ale tento strach nemá nic společeného s tím při kterém člověku nepomůžeme když se děje něco neobvyklého na ulici, kde někomu jde například i o život.


U romantických filmů je to obdobné. Dobrá, po shlédnutí takového filmů mám pár minut pěkný, hřejivý a velice nadějný pocit, že by na světě mohl existovat takový muž jako je přímo na plátně, ale je to jen nějakou chvíli a potom se zase navracím do normálu. Dost často si tu skutečnost uvědomuji i při tom filmu, takže mě takový hezký pocit ani nezastihne. Mozek to totiž z logického hlediska ani nepovolí. Nejsem přeci blázen abych si myslela, že tady někde po svět běhá jakýsi Christian Grey a pakliže ho nenajdu tak budu radši nadosmrti sama. To může provést jedině nezdravá mysl, plná extrémních výkyvů.

Vlastně pro tohle všechno, když se tím člověk nechá zmást, ovlivnit a zmanipulovat potřebuje nevyrovnananou, méněcennou mysl a duši čili přestanmě řešit nepodstatné věci, jako jsou v tomhle případě filmové žánry, ale začnemě řešit ty pravé důvody a původy vzniklého problému!

Další co mi je jednou velkou neznámou je to, že se spoustu mužů už nějakou tu dobu snaží všemi možnými manýry zaujmout, oslnit a hlavně udržet si své drahé polovičky. Pořád a neustále jsou od nás od žen nějak terorizování a napadáni, že nejsou dosti romantičtí, pozorní a kde já vím co jěště, ale přitom mají dnes a denně před nosem tolik všemožných nápadů, návrhů a kreací pro to mít doma už jen proto, že se společně na takové filmy i dívají! spokojenou, milující, obětavou, láskyplnou a klidnou ženu! Ale ne, oni toho jěště pořád nejsou schopni využít pro svůj osobní prospěch a vzít si z toho nějaký ten příklad. Radši nad tím budou ohrnovat nos, svou čest a hrdost přeci Hhraň bůh! nezavdají nějakýmu romantickýmu panákovi! Ale pak nadávat na to, co má kdo doma, jo to umí každý...

K otázce, proč spousty žen i když se na první pohled zdá, že chtějí ty hodné muže nakonec stejně chňapnou po tom neurvalci se dostaneme jinde...

Můj názor je však ten, že to proto, protože každý z nás v sobě má obě dvě stránky, obě dvě životní polarity. Jing a Jang. A žena si je uvědomuje mnohem více a mnohem snáž než muž. Muž v sobě od dávnověku svou ženskou stránku své duše vždy potlačoval. Zatímto žena mužskou ne. Tu v nás chtěli vždy potlačit zase jedině muži, myslící si, že muž je prostě muž a žena prostě žena. Proto potom ženy neví na kterou stranu se dát. Jedna jí říká to a druhá zase ono. Jedna strana mince je pudová, živočišná, chemická, fyzická, logická, tedy mužská záležitost, kdy by mělo všechno dobře klapnout v otázce zabezpečení zdravého rodu, kde můž je ochranitel rodiny. Zatímco druhá je ta ženská, citová, emoční, pocitová a duchovní....A teď si prosím vyberte;)

Blanka Matragi - znovuzrození Fénixe

31. března 2014 v 14:15 | Dominika |  Moda
Zrovnika nedávno jsme s mamkou zase zabloudily na stránky Blanky Matragi a našly tam tohleto video:


s přehlídkou modelů od této autorky. Nikdy v životě mě nenapadlo, že zrovna dívání se na oblečení mě může tak rozbrečet a celou dobu mrazit v zádech....Je to v skutku opravdová nádhera a podívaná.

Já a mamka milujeme její výtvory, protože nám příjdou jako z úplně jiného světa. Takové povznášející se, něžné, spirituální, éterické no prostě dokonalost sama. Ale posudte sami....

A podle mě ten kdo Blanku Matragi něčím v bussinesu bezdůvodně osočuje a napadá, například tak jako uznáváná dle mého názoru velice nesympatická modní policistka Františka Čížková, tak jedině závidí, nic víc;)

K ní bych jěště dodala, že nechápu jak někdo takový jako je zrovna ona může být vůbec modní policistkou a jak jí někdo může brát vážně, když se asi zřejmě ani nepodívala do zrcadla než vyšla ven do světa....Ano, podle ní se celebrity ženského pokolení zviditelňují schválně tím, že si nechají vystavit svůj klín se spoďáry všem foťákům kolem. Už tak asi celebrity nejsou dost viditelné.

Abych pravdu řekla, tak si myslím, že jim práveže tohleto rýpaní se v jejich soukromí pěkně vadí. Ovšem, můj názor je ten, že pokud si beru šaty nebo sukni, která je krátka a chci si sednout, stoupnout, odněkud vylézt nebo si jen dát nohu přes nohu, tak musím rovnou počítat i s tím, že mi něco na malý okamžik možná vykoukne, to je jednoduše riziko krátkých sukní. Někdo toho okamžiku využije a samozřejmě to použije proti té osobě, což je dost trapné. Stejně, kalhotky či podprsenka je jako plavky...

Nebo nechápu taky to, jak nějaké modelce třebas vypadne prso na veřejnosti, protože nemá podprsenku a strašně se to hrotí, zatímco, když jim prsa lezou ven při všech možných přehlídkách, to už je v naprostém pořádku....

Otázky lásky

25. března 2014 v 21:42 | Dominika |  Básně
Otázky lásky jsou mnohdy složité, každý miluje i zraňuje.

Někdy si nevšimnem rady a tak srdce nad žalem pukne.


Co je to láska?

Každý miluje někoho jiného.

Miluje, ale dokáže i bezcitně opustit.


Myslíme jen na sebe, ale trpíme i kvůli jiné osobě.


Proč tohle všechno podstupujeme na vlastní pěst?

Necháme se oblbnout a pak příjde ten náhlý stesk.


Dostaneme to co chceme, ale my stále dost nemáme.


Nad světem se vznáší oblak lásky, ale i nenávisti.

Každý si však vybere to, co je jeho srdci bližší.


Tajemství lásky zná, jen ten co se otrávit povrchním jedem nedá,

svému nitru naslouchá a ovlivňovat se nenechá.


Sex a láska je jako hruška a jabka, avšak když se spojí, tak dělají neobyčejný prožitek člověka.


Umíme lásku nacházet, ale i pod rukama jí ztrácet.

Lásku chceme, ale i nadále ji opouštíme...

Bezmezná láska

25. března 2014 v 21:31 | Dominika |  Básně
Proč já tě miluji nadevše?

Chtěla bych se s tebou procházet při všech krásných večerech.

Jen s tebou prožívat lásku vášnivou a nehynoucí.

Chtěla bych se v tobě rozplynout a zároveň s tvou krásnou duší splynout
a otisknout se v ni.

Láska je zrádná, jednou křičí navždy a jindy, prosím už nikdy!



A co teď s tím?

Bojím se, že ze všeho toho krásného zbyde jen pouho pouhý sen, který mohl sloužit jako stín před tím ďáblem zlým.

Chci vedle tebe jít a chladnou hlavu mít.

Ať mi to už víckrát neublíží.

Jsi to ty, pro mé srdce ideální tip, proto žádnou jinou, už nemůžeš svou slabinou okouzlit!

Nedam ti míň než Bůh dává nám všem, jelikož jsem jeho dítětem.

Pozby pro tuto chvíli myšlenky tvý zhýralý a nech promluvit mezi námi, tu lásku všemohoucí.

Nech mě vedle tebe být, ať už navěky spolu můžem žít!

Vztahové konstelace

25. března 2014 v 18:24 | Dominika |  Názory
Jakmile jsem se dozveděla o nějaké další nové metodě, která se nazývá: Vztahové konstelace, okamžitě jsem si na to udělala svůj vlastní obrázek.

Soustředila jsem se na svůj vnitřní intuitivní pocit z toho, a ten mi tedy neřekl nic dobrého.

Příjde mi divné, dokonce až hloupé, že budu z někoho úplně cizího dělat například svojí mamku a budu tomu člověku říkat něco co bych ve skutečnosti chtěla či měla říci jí, ale jí to třebas nedokážu povědět, proto protože mám strach.

Pro mě to, ale bude pořád jen ten cizí člověk, kterému to řeknu úplně v pohodě a v ničem mi to neusnadní. Mamku a ani žádnou jinou osobu mi stejně nikdo cizí opravdu nenahradí. A když už, tak každý člověk je vyjímečný a nejde takhle udělat z cizího člověka do minuty vašeho nejvěrnějšího kamaráda, kterému se tam budete svěřovat se svými osobními a choulostivými záležitostmi.

Podle mého názoru je to zase jen další manipulace s lidmi, jejich energiemi a emocemi, kteří se prostě zmanipulovat nechají.

Já jednoduše vím, že na mě by to nemělo žádný valný účinek a popravdě řečeno ani nechápu lidi na které to nějaký vliv vůbec mít může.

To samé se semnou(s námi) pokoušeli provádět na jednom školním adaptačním kurzu. Hráli jsme takovou hru, kde v nás chtěli nepřímo vyvolat pocit osamění. Všichni ho pociťovali, protože se nechali uchlácholit smutnou hudbou a negativními slovy nasazených autorit...

Jen na mě to zas a opět neúčinkovalo. A jestliže jsem byla jediná z celé té třídy, je to opravdu velice smutný fakt, protože kdybych si měla představit, že by tam někdo dosadil místo učitelů samotného Hitlera, všichni by mu všechno sežrali i s navijákem....

Ale vždyť to byla jen pouhá hra pro představu, není to skutečná realita a není to má samota či osamělost, jen uměle vytvořená. Od někoho ke mně vyslaná a já jí nemusím příjmout....

Ohledně těch vztahových konstelacích:

Proč prostě a jednoduše nedojít za tou dotyčnou osobou se kterou máme problém a říct mu o tom co nás trápí narovinu? K čemu to jako je, že vy někde tamhle v nějakej místnosti sedíte s úplně neznámymi lidmi, řešíte s nimi problém, o kterém oni nic neví a který by jste měli řešit s úplně jiným člověkem, který si třebas dřepí doma a vůbec o ničem ani netuší? To je jako o problemu s člověkem, ale bez něj. Nemá to žádnou logiku, ani svůj smysl. To jen my se necháváme zmást, protože to na první pohled například vypadá zajímavě a důvěryhodně, ale přitom je to naprostá hloupost a zbytečnost.

Jenže my nad tím nepřemýšlíme, nejdeme do hloubky, protože nám to už někdo nějak předložil a my mu uvěřili a důvěřovali, jelikož tak i vypadal, nebo na to měl papír a pak do toho jdeme přímo po hlavě. Tak jako s doktorama. Doktor vám řekne, "no pane vám už zbývá jen týden života" Vy prodáte celé své jmění a pak nezemřete, protože se zjistí, že se doktor pletl. No a co pak jako?

Radši se spolehnu sama na sebe a na svou intuici, než aby mi někdo něco předložil a já to přijala bez uvažování nad tím, jestli to je opravdu, tak jak mi říkají.

Ale, ne my se tady zase budeme radši do všeho zamotávat a dělat si to složiťejší než to je, v podobě nějakých vztahových konstelací...Přitom vše máme ve svých rukou, nic k tomu nepotřebujeme. Jen sebe, a svou vůli chtít či nechtít.

Radši než někam na jakékolik sezení vkročíte a pak už bude pozdě, o tom všem dopředu pořádně popřemýšlejte a pouvažujte!

Sny 1

23. března 2014 v 18:16 | Dominika |  Sny
Rozhodla jsem se udělat si další novou rubriku, protože mám dost často sny, které si pamatuji a které jsou někdy tak živé a reálné až člověk žasne. Navíc to bude i jakási pomůcka či jakési vodítko pro mne, protože když se na ně po nějaké době podívám, mnohdy z toho zjistím věci, které mi ty sny chtěly říci a naznačit, nebo si mnohdy uvědomím, zda to nebyly jen pouhé výmysly mé mysli.



23. 3 . 2014

Z rána na dnešek se mi zdálo o tom, jak se všichni doma v rodině navzájem chceme pozabíjet, nebo něco v tom smyslu ublížení na zdraví jeden druhému. (to si myslím by realitě i docela odpovídalo, protože naše rodina je někdy fakt na palici a takový pocit mě v ní prostě nemine...:D)



14. 3. 2014

Minulé noce se mi snilo o tom jak mě chtěla nejaká holčina zabít a proto si na mě najala spousty svých lidí. Hrála na mě hru, falešně se usmívala, utěšovala mě a přitom pro mne za zády kopala jámu a já to v tom snu cítila, veděla jsem to, jen jsem nechápala, jak si ona mohla myslet o mě, že jsem tak blbá, že mi to nedojde. Pozvala mě někam na nějakou svou akci, oslavu, do velkého obchoďáku, kde těch chycených lidi do její pasti bylo víc. Obchoďák byl celý zamčený a zabezpečený aby se z něj nikdo nemohl dostat ven a taky byl určen jen k tomu co ona prováděla s těmi lidmi. Všeho tohohle jsem si byla naprosto vědoma, ale nemohla jsem to tam nikomu říci, prostě jsem musela kopat sama za sebe, protože jsem věděla, že tam vlastně nemůžu nikomu nic věřit. Co kdyby byl na její straně? co kdyby jí to vyslepičil? nebo co kdyby jí to oni všechno věřili?A tak to i bylo. Všichni jí tam slepě žrali, všechno to její úlisné chování.

Tenhle sen někdy probíhal v baráku mojí babičky a někdy prostě v nějakém tom obchodím centru. Na střídačku. Když jsem všechno tohle veděla, musela jsem taky jen hrát, že jsem jakože na její straně aby mi to sežrala i s navyjákem a třebas by mi tím pádem povolila i něco víc a já bych se tak dostala na nějaké pro mně nepovolené místo, kde bych toho všeho využila pro záchranu sebe a ostatních. Musela jsem vědět jak ona přemýšlí a musela jsem už dopředu vědět co na koho proč chystá a taky jsem to povětšinou věděla, proto jsem pak mohla udělat nějaké pro ni nenápadně kroky proti ní. A taky že jo.

Jenže potom když si nás všechny nastrkala do jedné místnosti(babičky kuchyně) a nutila nás gratulovat jednomu člověku, najednou mi moje mamka strčila do ruky víno a tak ho tomu člověku dala. Sedla si zase s nohama pod gauč, protože jsem tam schovávala spoustu prášků na spaní, které mi nařídila ta ženská sníst, ale já je nesnědla, veděla jsem o co jí jde, že mě chce uspat a nastrkat spolu s ostatními do letadla. Byl to akorát den odletu, kdy nám všem slibovala úžasnou dovolenou, avšak to nebyla dovolená, ale únos. Prášky jsem tedy nesnědla, naházela je pod gauč a modlila se aby je nikdo neviděl. Potom si někdo z těch lidí povšimnul, že něco furt odhazuji od obličeje pryč a svedl to na to, že to budou asi nudle z nosu:DTo jsem si teda pěkně oddechla abych pravdu řekla, vůůbec mi to nevadilo:DSamozřejmě, že to byly ty prášky, které mi nenápadně nastrkala do pusy. Jenže mě potom v zápětí došlo, že se mi nebude chtít spát a, že nebudu spát, takže to pozná, že jsem ty prášky nespolkla, takže jsem si řekla, že to zase budu muset hrát.

Došla jsem za ní a poprosila jí, zda si mohu dojít na WC, byla v dobré náladě, ovlivněná oslavou takže mě pustila. Šla jsem tedy do(babičiny)koupelny a u zrcadla jsem viděla, jak visí místo mých obrázků, obrázky jedné mojí bývalé kamarádky, což mě teda docela dost naštvalo a tak jsem si řekla, že to vyměním. Vždyť co tady u mojí babičky dělají cizí obrázky??blik, cvak, příjem! Jasně! Jí celou dobu šlo o to vystrnadit z celého světa dobré, důvěřivé duše a nahradit je těmi zlými. Ty dobré někam transportovat a ty zlé dosadit místo nás, do naších domů, obydlí a tak dále...No jenže v tom okamžiku kdy jsem držela svůj obraz, že ho pověsím, tam někdo nepovolaný vešel a já se možná naštestí probudila!:)

(Tenhle sen by mohl znamenat určité podezření na jednu osobu a také, to, jak se tady na tom světě teď cítím)



15. 3. 2014

Další můj sen byl o tom jak na mě u dveří zaklepala z ničehonic, zase jedna z mých bývalých kamarádek(výše uvedená v minulém snu, ta s tim obrazem) a já jí otevřela, pzvala dál, posadila ke stolu a podala jí čaj. Celou dobu jsme si povídaly, něco mi tam ona říkala a já jsem jí na to(na ní) slušně řekla svůj osobní názor.

Do téhle chvíle byla ta holčina mílá, usměvavá, vstřícná a hlavně klidná. No jenže jakmile jsem jí řekla svůj názor, který se jí zřejmě moc nelíbil a dotknul, tak obrátila o 180 stupnů. Začala na mě celá rudá ječet, že jí sere, že musim mít vždycky pravdu, že jsem namyšlená, že si o sobě hodně myslim a že se chovám povýšeně. Padly tam i nějaké nadávky. Já jsem takovouhle reakci vůbec nečekala, takže jsem byla jako opařená, nevěděla jsem co mám dělat, jenže v tom momentě mi docvaklo, že jsme vůbec nebyly na žádný schůzce domluvený a, že už minule jsem jí říkala, že nechci aby zamnou víckrát chodila a jěště takhle neohlášeně.

Takže jsem vstala od stolu, řekla jí z plna plic, že nechápu co já tady s ní vůbec zase dělám a proč se tady s ní zase vybavuju, že to vůbec není moje povinnost a, že ať laskavě vypadne, jestli se ke mě chce takhle chovat. No jenže to už mi mezítm začala trhat, rvát a tahat vlasy, takže už šlo do tuhýho. A tak mi nezbývalo nic jiného než jen volat na mamku ať m i s ní pomůže jí dostat ven z bytu.

Snažily jsme se jak to šlo, jenže ona byla tak plná zlosti, nenávisti a agrese vůči mě, že měla v tu chvíli víc adrenalinu v těle něž kdejaký vrcholový sportovec...:-D Do toho mamka odcházela a já na ní: "prosimtě kam jdeš? dyť já jí tady sama nezvládnu!" Představte si, že mamku jěště v takovouhle vypjatou chvíli napadlo, že si u mě určitě jěště nechala nějaký věci, že pro ně dojde a přinese jí je ať už konečně může se vším všudy vypadout. Tak jsem na to mamce pravila ať jevyhodí z okna a je to!:D

Nakonec jí ty věci přinesla, ale ne všechno. Zjistilo se, že slečna "přírodní" ve své kabelce schovává, dokonce 2 mobily, cigarety a zapalovač...Byla jsem docela naštvaná, že tam něco nechala, protože to pro mě znamenalo, znovu se s ní setkat. A tak jsem poprosila mamku, jestli by se s ní nesešla ona a prostě jí to předala. Tak řekla, že ano. Najednou do toho, ale začal vyzvánět ten její mobil, který si tam zapomněla. Tak to zvedla mamka. Zase jsme posluchaly jen samý řev na náš účet. Že prý co si to dovolujeme, takhle zle se chovat k její dcerušce, že si to s námi vyřídí a že se jí nakonec budeme muset jěště omluvit!:D

Mamka to pak típla, stejně to s takovými lidmi nemá cenu. Já jsem byla ze všeho tak vystresovaná, že jsem si řekla, že se půjdu večer ožrat na nějakou akci s klukama. Nastal večer a já vyrazila. Jenže když jsem tam přišla, žádní kluci mě tam nikde nečekali, všude byly jen samý holky. Tancovala jsem na parketu s nějakýma holčinama a kdo si myslíte, že byl mezi nimi??no ta moje bývalá přítelkyně zas a opět! Tak to už jsem si řekla, že teda fakt ne jako. Celou dobu mě tam pozorovala jako kdybych byla nějakej zločinec a ona pan detektiv. Tak jsem se vzala a šla na záchod. Ale na záchod se šlo takovou dlouhou chodbou plnou schodů a až na konci té chodby byla místnost a v té plno kluků, tak jsem za sebou zavřela a by ty kačeny nenapadlo zase chodit zamnou a byla ráda, že jsem mezi klukama. Najednou se jeden z nich zvedl, že jde pryč a těšně přede dveřmi upadl na zem, jak moc byl opilej. Přiběhli k němu nějaký kluci a snažili se ho postavit znovu na nohy, jenže jak ho postavil, tak se vyzvracel a to já vidím velice nerada nejen ve snu. Viděla jsem to i přesto, že jsme byla otočená, protože tam bylo velké zrcadlo. To jsem byla z celého toho večera fakt pěkně nadšená. Nejdřív rvačka, pak sledovačka a potom jěště zvracení...Co víc ci přát. Tak jsem se sebrala a šla jsem domů.

Doma byla i moje sestra, zase se po nějaký dlouhý době uráčila přijet a navštívit nás. Myslím, že zrovna jedla, nebo něco dělala, šila či pletla( i když tohle ve skutečnosti vůbec neumí:D)To je snad jediná nereálná věc v tom snu a utrousila ke mě nejakou hnusnou poznámku, bohužel už si dneska nepamatuji jaká to byla, ale vím, že na ní zase nebylo nic pravdy. Já jsem se jenom sebrala, šla do pokoje, dívala se z okna na ulici plnou tmy a rozbrečela se z celýho toho dne a těch sprostejch lidí. Jen jsem při přivřeých dveřích do kuchyně slyšela, jak jí mamka hubuje, že by se ke mě takhle neměla chovat, protože jsem dneska měla moc špatný den a že jsme přeci sestry, které se kvůli ní vidí jen jednou za sto let, tak to nebude kazit a jěště jí řekla, že by se mi měla omluvit. Sestra řekla jen, že to nevěděla a nemohla tušit. V tu chvíli jsem přestala brečet, protože byl na tom světě i někdo, kdo byl na mé straně, kdo se za mě vždycky ve zlých chvílích postavil a kdo mě utěšoval když je nejhůř a tou osobou byla moje mamka za kterou jsem byla opravdu ráda a vděčná!

(Když jsem se z tohohle snu probudila, tak jsem si myslela, že už zase zamnou přišla ta "kámoška" a že stojí a čeká v kuchyni. Naštestí to tak nebylo, ale pořád se mě ten pocit držel celý den a nemohla jsem se ho vůbec zbavit. Pak se k tomu přidal jěště i další, že ten sen bude myšlen asi i na jinou holčinu, která se chová taky tak a která bydlí naproti mě a pořád nedokáže pochopit, že se s ní nechci bavit. A tak jsem si pomyslela: "hle, co když je to znamení toho, že zamnou po sto letech zase zajde?" Představte si, že zamnou téhož dne opravdu byla! i když já doma nebyla, bylo na to totiž až moc hezky, takže jsem si byla s mamkou vyjet na kolo. Jěště štestí!)



7. 3. 2014

A nakonec něco trošku milejšího a přívětivějšího, než bylo doposud.

S mým velice dobrým a blízkým kamarádem jsem ve snu odcházela z nějaké akce a on mě doprovázel domů, u dveří jsem mu řekla, jestli nechce nahoru zajít jěště na kávu, že bychom mohli pořádně bez randálu pokecat a tak souhlasil. Vešli jsme dovnitř a stáli jsme na chodbě u koupelny a záchodu, kde jsme si povídali. Já mu povídám: "tak já ti jdu udělat to kafe jo?" a šla jsem pro něj do pokoje, kde byla mamka. Myslela jsem si, že on tam zatím čeká, jenže mamka mi najednu říká: Tyjo, tam v kuchyni něco teče?nebo ne, on někdo zvrací?" což je pro mě noční můra i v reálu, ne jen ve snu;) Mám z toho fobii, když zvrací někdo jiný a já to slyším nebo vidím, tak jsem úplně hotová. A je pravda, že on byl ve snu dost opilý. Pak když jsem se vracela, tak jsem věděla(cítila), že on to tak udělal schválně. Že jemu se chtělo zvracet už venku při cestě, jenže nechtěl předemnou, protože věděl, že to nemám ráda a tak si počkal silou vůle až na záchod, kde se jěště ke všemu snažil abych to vůbec neslyšela, nebo aby to vůbec neznělo jako dávení:D Bylo to od něj tak hezký a roztomilý gestoO:-) V tomto případě vím na 100%, že by to byl udělal i ve skutečnosti, protože on je prostě přesně takhle hodnej i normálně.

(tenhle sen byl zase apel na skutečnost, protože den před tím jsem se šla s tím svým kamarádem opravdu bavit. On mě chtěl doprovodit až domů, nachvíli jít na kafe, jenže sám už měl být dávno doma a neměl se tam jak dostat. Přičemž se mu nabídl jeden člověk, že ho sveze, jenže on ho chtěl odmítnout jen kvůli tomu, že mě měl doprovodit domů a tak jsem mu řekla ať klidně jede, že mi to vynahradí jindy:)



25. 3. 2014

Dneska v noci se mi zdálo, že jsme byla předurčena k nějaké větší záchraně lidi před jednou ženou, která se jmenovala Sifos. Tato žena byla něco jako mimozemšťan a trochu mi chováním připomínala první ženu zde na Zemi - Lilith. Měla zvláštní schopnosti a jendou z nich byla i ta, že mě začarovala abych když se dostanu do vody se z ní sama nevyškrábala. A tak mě hodila do takové koupelny, která vypadala jako garáž, ale byla trošku nahnutá dozadu a odtok měla nahoře na stropě, ne dole na zemi, abych se jednoduše utopila.

Pustila na mě sprchu, ani teplou ani studenou a tak jsem tam tak seděla a nejdřív se jen marně pokoušela dostat ven. Jenže to nešlo a i přesto, že mi v tu chvíli šlo o život, protože mi hrozilo utonutí, tak jsem měla takový zvláštní pocit klidu, možná to bylo i díky té vodě. Bylo totiž hrozně příjemné cítit jak po mě stéká proud čisté vody. Možná ten klid byla má intuice, která prostě veděla, že zamnou příjde kamarádka oknem, vytáhne mě z vody a zachrání. Sama bez přičinění druhé osoby bych se totiž z té vody nikdy nedostala, pořád mě jaksi něco tahalo nazpátek do ní, jako kdybych měla přizpůsobenou gravitaci přímo jen na vodu.

Když jsme vyrazily ven s mou dlouhovlasou a hnědovlasou kamarádkou, tak jsme utíkaly pro dalšího kamaráda, který by možná veděl o co go. A tak jsme jako parta plna kluků jen se dvěma ženami, vyrazili pro další lidi. Přijeli jsme k bytovce(naší skutečné) a vyšli jsme po schodech nahoru, do bytu úplně nahoře, protože tam jsem žila a doopravdy i žiju já. Kamarádi zjistili, že ḱ tomu budou prostě potřebovat mě, jako druhou osobu, ale ne tu zakletou. Takže jsem se teď ve snu měla sejít z očí do očí sama s sebou, jen jsme nevěděli jak já ta normální na to budu reagovat a tak jsem se schovala. Jenže já jim na to přišla a objevila samu sebe za zídkou. Dost mě to zarazilo, ale nebyla jsem nějak nehnutě šokovaná. A pak najednou, jsem viděla sebe samu i jako stařenku. Bylo mi ve snu ukázáno jak budu vypadat jako stará paní. Docela jsem se podobala na mojí prababičku, až na to, že jsem měla nějaký smutný, zasmušelý či až naštvaný výraz. Na to, že jsem byla už v nějaké 80tce, jsem ale měla dobrou, zachovalou pleť teda...

Pak už si pamatuji jen to, jak jsme potřebovaly s tou kámoškou někam dojít a na silnici se najednou strhla hrozná kalamita. Auta zastavovaly, bouraly, hořely a lidi z nich vyskakovaly. Tak jsme k těm nehodám pomalu, ale jistě přistupovaly a přibližovaly se tomu hlavnímu bodu, který to zapříčinil. No a to byla právě Sifos. Sifos, kteoru někdo přejel autem a její nedílnou součástí když zemřela bylo to, že hořela a každých pár sekund v intervalech vybuchovala, čili díky tomu hořelo i vše kolem co bylo v její blízkosti. Už jsme před ní nemuseli nikoho a nic zachraňovat, protože se to všechno vyřešilo samo. Vyřešila to za nás jakási Vyšší moc. Tak, a takto zvláštně skončil další z mých fantaziiních snů;)


Pak se mi jěště zdálo něco o tom, že jsem zachránila před nějakám zabijákem mého bráchu. No a brácha hned druhý den na to, onemocněl angínou...



14. 1. 2014

Tento sen jsem měla už docela dávno, ale neopomenu se vám o něm zmíňit, protože byl doslova a do písmene dost schizofrenní.

V něm jsem totižto byla já nemocným schizofrenikem. Byla jsem šílená, bláznivá, lítala jsem všude po celé vesnici jako utržená ze řetězu s kudlou v ruce a měla jsem pocit, že jsou všichni proti mě a že mě chtějí zničit, ublížit mi, či zabít. Čili pěkný paranoidní stav. Nejlepší na tom celé bylo však to, že jsem v tom snu byla zase dvakrát. Jedna Dominika jsem byla jako ta normální, která dokonce s ostatními utíkala před tou pomatenou a snažila jsem se před ní ukrývat a zachraňovat ostatní lidi, jenže to nešlo, protože ta nenormální Dominika byla tak nevyzpytatelná, že člověk vůbec netušil čeho je schopná a co se zase chystá někomu udělat.

Myslím, že jsem takto vyvraždila půlku vesnice a nakonec se chystala i na mě, protože zjistila kdo tam pomáhá těm ostatním lidem pro jejich záchranu.

Ve snu jsem citila oba stavy a prožívala jsem oba stavy vědomě najednou. To vám tedy povím, že žádnému schizofrenikovi to teda rozhodně nezávidím. Bylo to strašný, protože já jako ta pomatená Dominika, jsem měla i okamžiky, kdy jsem se z toho paranoidního stavu probrala, držela jsem v ruce kudlu od krve nad nějakým svým známým, nebo dokonce příbuzným a myslela jsem si, že ho zabil někdo jiný...Absolutně jsem nechápala co tam dělám, co se to děje a proč v ruce držím nůž od krve. Takže tam byly i chvíle, kdy jsem prostě veděla sama o sobě a uvědomovala jsem si co dělám, ale pak i takové při kterých jsem o sobě vůbec netušila a při tom vraždila. Pamatuji si, že jsem i jednou v reálu, četla asi smýšlenou knížku s takovýmto podobným příběhem, ale to už bylo také od tohohle snu docela dost dávno.

(Tento sen se mi zdál v období, kdy jsem měla značné problémy s neporozuměním, nepochopením, nenasloucháním a bezpředmětnému ubližování od druhých lidí...takže by to také v tu dobu, realitě celkem i odpovídalo)


1. 12. 1013

V tomto snu jsem byla jen jako pouhý pozorovatel. Někdo leťel letadlem, letadlo se s ním zřítilo do moře, kde byl zrovna vodní vír a letadlo spadlo přímo do toho vodního víru. Místo toho, ale aby se ten člověk utopil spolu i s letadlem, tak vyletěl vodním vírem na jiný svět.

3. 6. 2013

Teď takové tři předpovídací sny, kdy mě se zdálo, že jdu po nějaké ulici s mamkou a najednou mamku něco píchne do levé nohy, začne kulhat a nemůže chodit či na tu nohu došlápnou a tak jsem jí musela podepírat a vzít oboje tašky. Druhý den jdeme ve městě po ulici a mamku píchne do levé nohy vosa a nemůže na ní došlápnout protože jí následně celá otekla.


23. 3. 2013

Další předpovídací sen se zdál zase mamce, že jsme vytopili sousedy a druhý den jsem je opravdu za pomoci pračky skoro vytopili:D


24. 5. 2013

Třetí je tošku z jiného soudku. Můj táta byl na určitém pozorování a my(ja, bracha, mamka) chtěli odjet do té doby než se vrátí. Bráchovi se jednu noc však zdálo, že už druhý den dorazil domu a poté, co nás mamka na chvíli opustila, aby šla nakrmit kočku táta opravdu přijel.


31. 7. 2013

Byla jsem na prázdninách u babičky s mojí mamkou, segrou a mými dvěmi tehdejšími kamarádkami. Mamka byla však na nákupu a když z něj přijela, tak místo toho aby přivezla něco mě nebo mojí sestře, tak koupila 2 šaty jedné z mých kamarádek, tak jsem se rozbrečela a a by toho nebylo málo, tak nás mamka pověřila uklízením, ale pak když začala uklízet i ta druhá kamarádka, tak na mě mamka začala křičet, že nebude uklizet nikdo jiný jenom já, takže bylo všechno tak nějak proti mě.


22. 4. 2013

V jednom ze snu zamnou přišla teď už má bývalá kamarádka a já jí rozsekala sekereou na pár kousků a pak s úplným klidem a čistým svědomím strčila do mrazáku:D


Teď když na to tak koukám, tak ty krátké sny stojí za to víc, než ty sálodlouhé romány:D



26. 3. 2014

Toto ráno se mi zdálo o tom, že k nám zase po delší době přijela sestra i s malou. Bylo zrovna léto a tak jsme seděli na našem balkoně. Sestra byla se svým přítelem a s malou na dovolené u moře a ukazovala mi fotky. Byl to nějaký hromadný zájezd, pro matky s dětmi a tatínky aby se navzájem učili, jak správně pracovat s dětmi. Zatím přišel domů náš táta a přitáhl s sebou i nějaké své kamarády. Já jsem si už dříve nafotila své obrázky a táta si jich s těmi svými kamarády všiml. Bez dovolení prodal pár těch mých fotek svým přátelům, protože se jim prý hrozně líbily. Téhož dne u nás byla i babička taky s nějakou jednou ze svých kamarádek, která měla miminko a ona ho zrovnika chovala v náručí. Bohužel se k němu, ale neuměla chovat, tak jak je u ní ve zvyku i v reálu a ono jí spadlo na zem a bouchlo se do hlavy, začalo plakat a místo toho aby se ho snažila utěšit, tak ho schovala pod paži a vypadalo to jako kdyby ho chtěla urdousit, jen proto aby přestalo plakat. Tak jsem na ní začala křičet, že co to jako dělá a, že když se k němu bude takhle hnusně chovat tak pak až vyroste, se bude i ono chovat hnusně nejen k ní, ale i k ostatním lidem. Sestra vedle seděla a jen přikyvovala. Do toho jěště řekla směrem k babičce, myšleno přímo na ní: "třísk jí do hlavy!" To už jsem koukala teda i já, protože moje sestra i když se jí něco nelíbí, tak nikdy není takhle moc kurážná, otevřená a drzá:D Nám oboum se chování babičky nelíbilo a tak jsme odešli z balkonu. Navíc i její malá kvůli tomu začala brečet a sestra nectěla aby byla svědkem takového nepěkného chování k dětem, tak jí šla zabavit dovnitř nějakou počítačovou hrou, myslím, že skákačkou. Tady nastal zase můj reálný údiv. Když Zajímave však bylo to, že té babičky kamarádce vůbec nevadilo, jak se naše babčka k tomu jejímu dítěti chová. Sestra měla z té dovolené i nějaké poznámky ve svém bloku a tak jsem se na ně koukala. Písmo bylo doslova škrabopisné a tak jsem si myslela, že to psal asi ten její přítel. Když jsem se na to zeptala tak mi řekla, že ne. Celý zájezd a učení se s dětmi měla zapsané, ale její názor na papíře, ohledně toho zaučování byl velice negativní, což jsem se divila, protože mi říkala jak moc se jí tam líbilo...Vím, že bylo ráno a, že jsme měly akorát jet s mamkou do města, takže jsem se chtěla nalíčit a vůbec mi to nešlo. Neuměla jsem to a navíc se mi i nějaká ta kosmetika při líčení rozbila. Tváře jsem si udělala rudé jako marfuša a pak když jsem to chtěla zjemnit, tak jsem tam přidala žluté stíny na oči. Make-up jsem měla mnohem tmavší, takže jsem měla všude vidět přechody a moje bílé tričko bylo celé flekaté od líčidel. Takže jsem vypadala jako klaun připravený do cirkusu. Do toho jsem si jěště ke všemu našla bradavici na levém prsu. Tak mi mamka řekla, že můžeme teda ve městě rovnou zajít i na kožní. Ona už vedle mě seděla připravená a nastrojená i když jěště před chvílí za něco peskovala tátu v kuchyni, tak jak to býva nejen ve snu, ale i v reálu....

(Tenhle sen asi zase souvisí s realitou, která se kolem mě odehrává, protože už nějakou dobu mě pořád svědí levá bradavka, a dneska jsme se s mamkou opravdu chystaly do města:D)


29. 3. 2014

Tuto noc se mi zdálo o tom, že je 3 sv. válka. Už dřív jsem mívala sny s takovouhle tématikou. V tomto snu nám chtěli vojáci všem vzít veškeré peníze a klíče od domu či bytu a tím pádem i dům. A mě napadlo, že bych nějaké ty peníze a klíče od bytu mohla schovat, ukrýt pod zem. Že bych pod našima schodama vyhrabala díru a pak to zase tou hlínou zasypala. Řekla jsem mamce, že potom po válce si sem pro to budeme moci zase přijít, vyzvednout a použít to pro naši momentální potřebu. Citila jsem totiž, že válka skončí nejdéle tak do 3 dnů. Věděla jsem, že tohle dnešní lidstvo se jen tak nedá a že se bude vzpírat seč může až to nakonec ti co rozpoutali válku vzdají. Pamatuji si jak v tom snu byly všichni namačkaní na náměstí a nad námi chvíli létal vrtulník. Potom jsem tam najednou zničehonic hrozně zatoužila po sexu, měla jsem nějakou sexuální potřebu či co a nejblíž byla moje kamarádka a její máma, no tak jsme si to tam před všemi zraky rozdali. Taky mě udivilo, že jsem v tom snu byla v mžiku nahatá. Potom si vzpomínám jen na to, jak jsem seděla u nějaké uznávané věštice a ta mi neřekla nic nového, jen mi vždycky všechno to co už sama vím potvrdila. V jednom okamžiku mi i řekla ať se nepřestávám chovat tak jak se chovám teď a ať jsem pořád stejná, ať se neměním jen kvůli lidem kolem i kdyby mi tvrdili, že jsem ten nejhorší člověk na světě. Že mám zůstat sama sebou a že jednou se mi tohle mé chování, to že říkám všem všechno bez obalu, přímo a narovinu velmi vyplatí. Když se sen schyloval ke konci vím už jen to, že jsem byla zase najednou na našem balkoně s tou kamarádkou se kterou jsem tam spala a venku bylo neskutečné až ohlušující ticho, nikde nebylo ani živáčka, prostě mrtvo, vylydněno, žádný život, ruch či chaos. Jen svítilo slunce, tráva se zelenala a mě to přišlo až takové zvláštní, divné, nepřirozené, nahánějící strach.

(Tohle bych řekla, je z toho, že teď akorát čtu knížku jménem: Osvětimská knihovnice a ta je docela dost krutá)


30. 3. 2014

To se mi zdálo o tom, že mi kamarádka volala, že se akorát vzbudila a že mi chtěla jen říct, že se jí semnou zdál hrozně zlý a hnusný sen, bohužel jaký, to už mi nestačila říct, protože jsem se dřív probudila.

(Den předtím jsme spolu hovořily po telefonu a bavily se o snech a všem možném...)

31. 3. 2014

Já se svým mladším bráchou jsem se octla ve škole. V hezké, jiné než v té mojí nebo jeho. Až na to, že tamtudy protékala řeka a byli jsme tam jen my dva. Bylo tam víc chodeb a možností kudy jít tak abychom se dostali do města, kam jsme potřebovali. Všude byly popisky k tomu jak se kam dostat a já dlouho nevěděla kam se vydat. Přemýšlela jsem, zvažovala zatímco můj brácha se do toho pustil okamžitě. Vybral si tu první cestu a nechal své tělo bezvládně plout podél řeky. Já si až potom všimla toho, že tou první cestou se do města dostane hůř, zdlouhavějc a s pořádnými oklikami a že tou druhou tam budu raz dva a tak jsem se vydala tou druhou a najednou se zjevila ve městě a čekala na bus do školy s kamarádkou. Nastoupily jsme do autobusu a v něm jsme si povídaly. Viděla jsem tam i bývalou kamarádku, která teď vypadala mnohem zdráv, sebevědomejc, chytřejš a spokojenec než kdy dřív. Poté jsem někde na samotě vystoupila a pak čekala sama na další autobus. Na takový malý který jel moc rychle a uvnitř byl pokoj ve kterém seděla jedna z mých kamarádek a vedle ní ležela její nahá a nemocná s angínou či chřikpu pro mě neznámá přítelkyně s dlouhými černými vlasy. Najednou jsme zase byli nahé všechny. Musím podotknout, že v těch snech to jěště nikdy nikomu nevadilo. Mě to ostatně nevadí ani normálně:D S nahotou opravdu problém nemám...No tak ta nemocná kamarádka mojí kamarádky, tam měla postel s peřinou. Bylo to tam celkem útulné a taky s sebou měla snad tunu ovoce. Když jsem ji myslím podávala ibalgin, tak mi řekla, nene...Tady, já se léčím tímhle a ukázala na ovocnou mísu. Začala mi vyprávět o ovoci a všech možných druzích, loupala ho, krájela, odšťavňovala jedla a podávala ho i nám. My jedli s ní. To ovoce i když to byla byť jenom hruška třebas mělo výbornou, vítečnou a nevídanou nejen chuť, ale i vzhled. Velikostně to ovoce bylo mnohem větší a barvu mělo výraznější, zdravější už na pohled plnou vitamínů. Hruška nechutnala vůbec tak jak já hrušku znám a ona mi ihned vysvětlila, že to proto, protože tahle hruška není vyhnaná všelijakým možným svinstvem. Poté se mi začala i vyptávat zda znám to a tamto ovoce...a já jich mnoho neznala. Nakonec nám, ale poveděla, že to ovoce je plné konopní, že ho nechala růst spolu s ním a že to je to co tomu ovoci dodává tu pravou šťávu!:D Zvláštní však bylo to, že jsme z toho ani jedla nebyla zhulená:D A tohle byl celý můj sen pro tento den, nebo spíše vlůastně noc.

(Ta tráva se mi ve snu objevila jěště i ve spojitosti s tou kamarádkou proto, protože jsme se i o tomto společně bavily den předtím:D)


22. 9. 2014

Tento sen byl velice intenzivní a krásný, skoro jako reálný. Zdalo se mi o tom, že jsem rodila. Ještě před porodem jsme spolu na posteli leželi s partnerem a strašně se něčemu od srdce a z hluboka smáli. Rodila jsem doma na posteli a vůbec mě to nebolelo, bylo to takový zajímavy, zvláštní a možná chvílema i skoro příjemný. Nejlepší však bylo to, že mým porodníkem či asistentem byl můj vlastní přítel. Vůbec mu to nevadilo, radil mi, říkal co mám dělat a pomáhal dokonce i s úsměvem na tváři, protože veděl, že to budou jeho děti. Ovšem jen co jsem porodila jedno, lezlo ze mě druhý a po druhým i třetí, takže jsme měli trojčata!:D Dvě holčičky a jednoho kluka. Poté co jsem porodila jsem si lehla a on na mě položil děti. Oba dva jsme oddechovali, usmívali se a čerpali energii z této společné, nádherné, intimní chvíle. A najednou se děti zvedly a utíkali do jiné místnosti, že potřebují čůrat a že chtějí rovnou jedině do nočníku, nikoliv do plenky:DTak jsem si pomyslela: "tyjo, to mame ale inteligentní děti":DNo a já jsem si zatím uvědomila, že už by mi mělo téct mléko, ale neteklo, tak se na mě přítel pouze letmo podíval, usmál, vyhrnul tričko a začal z jednoho prsa sát a mléko bylo na světě!:D



Leošáček

19. března 2014 v 19:52 Převzaté články
Dneska tady mám pro vás velice legrační videiko s Leošem Marešem jako s moderátorem na letošní pěvecké soutěži. Jen se podívejte jak s ním vymetla jedna roztomilá 4 letá holčička:D


Vyznání lásky 2

19. března 2014 v 15:02 | Dominika |  Vztahy
Zde vám přináším další vyznání mé lásky pořád k jednomu a tomu samému člověku. Tohle bylo tehdy, kdy mě chtěl opustit a já měla nutkání se aspoň pokusit mu v tom nějakým nenuceným způsobem zabránit:

Ahoj můj drahý, jen ti chci říct jak moc tě miluji a co vše pro mě znamenáš, protože ty jsi pro mě ten nejvýjimečnější a vnitrně nejkrásnější člověk pod sluncem, tvá šťedrost, láskyplnost a něžnost mě ohromila. Má dušička je ti zaslíbená ať uděláš cokoliv. Miluji tě takového jaky jsi, pro to kdo jsi a pro mě jsi darem od Vyšší inteligence, na kterého jsem čekala, kterého jsem si vysnila a ve kterého jsem tolik věřila. Věděla jsem že přijdeš avšak ne že tak brzy a z takové dálky, ale láska si nevybírá. Ta přijde nečekaně, zčistajasna a zasáhne tě jako blesk. Vím že ty sis pral mít vztah ve kterém bys mohl milovat a mohl byt milován. Splnilo se ti to. Ode mě máš bezmeznou, vroucí lásku jez neuhasne, ale ty bys ji chtěl teď uhasit. My máme lásku tudíž máme vše, někdo ji podle sebe nemá a marně hledá cely život a ty bys ji chtěl teď zahodit?proc? proc bych tě už neměla milovat když po tom má duše tolik touží? Touží tě zahrnout kupou lásky ve všech tvých okamžicích v životě. Myslím, že má duše pro to byla přímos tvořená, pro to abych tě tolik milovala. Dálka je sice překážkou, ale snad jen dočasnou. Rodina? Věř, že bych si nesmírně moc přála aby tě moji rodiče zahrnuli takovou láskou, která je v naších srdcích, ale jak mohou když nemiluji ani sami sebe?? Jsou to svoji vlastní otroci a svou duši sice otevírají, ale ne lásce a pravdě. Vyšší moc jim pomoz aby objevili tolik lásky kolik jen unesou. Já v to mohu jen věřit a tiše doufat, ale to ostatní už musí jedině oni sami...

Láska je to nejsilnější a nejkrásnější čím se můžeme obklopit a bude nám všem dobře. Je to to jediné co nám zbývá a pro co tady jsme. Já jsem ti dala pocítit svou veškerou lásku, miluji tě bezpodmínečnou láskou jako Vyšší inteligence nás všechny a já vím, že naše duše spojil a tak to má i být, protože jsme si souzeni. Já jsem si tě vybrala pro tento život a hodlám se o tebe starat v dobrem i zlem na věky věků. Jen nevím proč bys ty to najednou neměl chtít, u mě jsi volny, můžeš dělat co jen chceš, tak to prosím vezmi na vědomí, jelikož bys mě pak nemusel pro nic za nic opouštět. Stačí si uvědomit a myslet jinak než tak jak teď, sám jsi mi to říkal a vis jaka je v myšlenkách sila. Taktéž víš, že sice nejsem bezchybná a vychovaná jako ty, ale vždy když objevím svou chybu, snažím se si z ni vzít ponaučeni a neopakovat ji, tak se mohu aspoň zdokonalovat a ty mi v tom pomáháš, dokážeš se povznést nad tím a pochopit to, že jsem to neměla tak lehké jako ty... To tys mě naučil té kráse všemohoucí.

Jsi celým mým životem. Můj milý miluji tě celým svým srdcem a celou svou duší a vím, že i ty mě, tak nech proudit tu lásku a dej jí všechen prostor ve své láskyplné duši. To ďáblovo pokušení, které ničí naší božskou lásku na nás číhá všude na této zemi, ale je jen na nás či se vydáme za oním ďáblem, nebo za láskou, kde kvete pravda...

V tomto světe to nebudeš mít jen lehké a jednoduché, musíš se nejprve dostat přes překážky a já si myslím, že pro všechnu tu krásu lásky to stoji. Vždyť všechno to, co jsme za ty 2 roky společně vybudovali, tu důvěru a tajemnou podporu, nechci jen tak zahodit, protože toho si v dnešním světe moc cenin. Mám tě ráda srdíčko mé milované a proto věřím v to, že to společně všechno zvládneme a já ti budu vždy takovou oporou jakou si zasloužíš, jelikož dokážeš, tak krásně milovat.... Otevři se té lásce ohromné, kterou ti nabízím a budeš vědět, že to vše má svůj smysl!

Tak jak stalo v knize a jak je psáno v Bibli:
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Laska nejedna nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží. Laska věří. láska má naději. Láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne!

Prosím nezapomeň na to, když už né kvůli mně, tak aspoň kvůli sobě..

Tvá navždy milující Dominika.

Návod na to, jak se chovat při šikaně...

19. března 2014 v 14:20 | Dominika |  Vztahy
Jednou jsem našla na níže uvedených stránkách jak se jedna dívčina stěžovala na to, že je šikanována a žádala tam kohokoliv o jakoukoliv radu a tak jsem jí odepsala i přesto, že už bylo jaksi pozdě, protože její příspěvek byl starý, to jsem se však dozvěděla až po té co mi odepsala, že je z toho všeho už naštestí venku.

Tuto radu jsem si, ale nechala i pro vás, pro širší veřejnost, protože si myslím, že je celkém adekvátní, vzhledem k tomu, že dnes je šikana skoro na dením pořádku, kam jen se podíváte a že by tato rada mohla někomu k nečemu přispět...


Ahoj, všimla jsem si ze jsi psala na prozeny.cz že máš problém se šikanou. Musíš umět rozeznat jestli se opravdu jedna o šikanu a jestli ses i ty nějakým způsobem nepřičinila k tomu aby se k tobě takovýmto způsobem lide chovali i když by si to ani tak, neměli dovolit.

Nejdříve bys tedy měla samozřejmě začít u sebe. Jakým důvodem asi bývá to že tě často šikanují? Vetšinou totiž šikanuji děti, které mají nějaký svůj vnitřní nevyřešený problém....může být jakýkoliv. Takže se zbytečně nezatěžuj nenávistí k dotyčným osobám, které na tobě páchají to zlo, protože mnohdy za to oni sami ani nemohou, jestliže jde o děti. Nevím kolik ti je a zda jsi schopna mi plně porozumět....Ale moje metoda spočívá v tom ze se obrátíš na svou vlastni sílu. My lide máme takové schopnosti o kterých vetšinou ani netušíme a to je velká škoda, abychom ji nevyužili ve svůj prospěch když v nás dřímá. Nevím jaké jsi povahy, ale také vím, že vetšinou jsou šikanovány děti, které jsou něčím jiné, odlišné a vyjimečné a které se hodně liší od ostatních... je jedno čim.

Ty bys měla především vyzrát na jejich hloupost, a jednat pravým opakem, než oni očekávají....Takovým, který by je zaskočil tak moc, že by si už nic dalšího k tobě nedovolili. Chce to hodně odvahy, kuráže a sebezapření, ale za klid své vlastní duši to přeci určitě stojí a když ani to né, tak aspoň za vyzkoušení nic nedáš:-)

Takže:

Za 1, když tě budou chtít jakkoliv slovně urážet, musíš být vynalézavější a mít lepší fantazii než oni, prostě zkus vymyslet v tu chvíli takový slovní obrat, který není hloupý, ale naopak je na rozdíl od té jejich poznámky velice moudrý ale pozor! zároveň i pravdivý. V žádném případě se nesmíš dat do ústraní! právě to chce tu velkou odvahu, kdy se nesmíš nechat zastrašit! Můžeš se klidně zkusit začít třebas smát kdyby tě šli bít a začít jim říkat jak ti to dela dobře, jak jsi rada ze to dělají, jak je ti to příjemné a jak se na to každým dnem těšíš víc a víc, ale mělo by to znít přesvědčivě. Takto se jedna paní učitelka na základce zachránila před znásilněním...

Ono myslím, že kdyby se po něm začala sápat, že to chce taky a začala by mu říkat, že je nadržená, tak by ho to taky vyvedlo z míry a už by to ani tak nechtěl, protože agresorovi se většinou líbí a tedy ho i vzrušuje, když se obět zmítá a utápí ve svém strachu.

Zni to možná hloupě, ale právě když je překvapíš něčím takovým tak oni zbystří a může se stát že toho nechají, nebo když ti budou nadávat do krávy, tak ty můžeš opáčit, že aspoň dáváš ostatním mléko, takže jsi pro druhé něčím užitečná a prospěšná na rozdíl od nich samotných.

Zkus si takových podobných frází vymyslet a napsat na papír víc a potom je proti nim použít. Tohle platí například i u nějaké životem ohrožující situaci, kdy tě chce třebas člověk znásilnit nebo něco podobného...Ne málo případů si takto doslova zachránilo život;)

Za 2, se musíš mít ráda taková jaká jsi, tudíž být se vším co se tě týká vyrovnaná a smířená, tak by se tě neměl nikdo jak dotknout, protože ty sama víš jak na tom jsi, nejlépe a ty víš co je a co není pravda, takže pokud mají zcestné poznámky vůči tvé osobě, které si vymysleli jen aby něco říkali tak by ses s tím neměla ani zaobírat. Nepatři to k tobě, takže to nemá s tebou nic společného, protože to není založené na pravdě. Kdyby na tebe plivali nebo pokřikovali stupidní poznámky tak neplivou a nekřičí na tebe, ale pouze na své představy o tobě! to jim klidně můžeš i říct;)

Za 3, Také se na šikanu můžeš dávat jako na vyzvu. Vyzvu pro svoje vlastni zdokonaleni se. Pokud šikanuji malé děti, tak vetšinou poukazují na skutečnost, kterou je vidět, například někdo není moc hezky tak ho nazvou žabákem, nebo má zuby jako veverka tak je veverák, to ale neznamená ze se dotyčný musí hned urazit...pokud by to jemu samotnému nevadilo, že má takové zuby tak by mu ani nevadilo kdyby ho tak někdo nazýval, takže by se tomu také pouze jen zasmál a dál si s tím nedělal hlavu. S tím se pojí i to, že si nemáš brát nic osobně, protože v konečném důsledku to ublíží jedině tobě, nikdy ne nikomu jinému.

Za 4, Uvědom si také to, že to co vysíláš se ti i vrací. Dávej si například pozor, na to, zda na lidi náhodou nepůsobíš povýšenecky. Aby ses na ně nedívala skrz mezi psty s určitými předsudky a obdobně. A jestliže jsi introvert, který je uťápnutý, utáhlý, nespolečenský, nekomunikativní, tak nemůžeš po druhých chtít aby se s tebou vybavovali a tahali tě do své party. Ze začátku je vždy lepší se trochu přemoct, vynasnažit nějaké to úsilí na to, aby tě přijali a pak už máš vyhráno. Pak můžeš být sama sebou a určitě si i v té partě najdeš někoho kdo ti bude povahově velice blízký.


Uvedu svůj vlastní příklad z mého života:
Můj táta nás celý život bil, celá naše rodina podstupovala den co den domácí násilí z jeho strany, jak psychického tak fyzického rázu. Všichni si to nechali líbit, jen já ne. Já jako malá se i dokonce postavila před mámu nebo sestru. Necítila jsem k němu za to žádnou nenávist, zášť či hořkost,tak jako ostatní a to jen proto, protože jsem věděla, že za to ve své podstatě ani nemůže a že je psychicky nemocný, na což se přišlo až několik let poté, ale já to prostě cítila uvnitř sebe, svého srdce už dávno. Věděla jsem, že je na duši zraněný a že semnou to jeho chování nemá vlastně vůbec nic společného, že to co říkal o mě(urážky) tak si vlastně myslel sám o sobě. Vždycky když se semnou chtěl učit tak jsem odmítla, jelikož při tom padaly sprostá slova a podobně...Už jako díte na základce jsem mu řekla: " nebudu se s tebou učit pakliže se ke mně nebudeš umět chovat, zkusíme to znovu, ale jednou na mě zakřičíš a já s učením okamžitě končím" Samozřejmě, že zase řval jako pominutý, když jsem něco neuměla, tak jsem to utla hned ze začátku a na to jsem mu řekla : "Teď si na mě řvi jak chceš a klidně mě i zabij, když máš takovou potřebu a když ti to uleví od nějakého tvého trápení, ale já se s tebou prostě už nebudu učit ani za nic na světě" Samozřejmě, že ho to dopálilo ještě víc, ale to mě nevadilo...Věděla jsem, že si pouze vylévá zlost na neznámém místě. Moje sestra už například takhle přímočará nebyla, takže toho schytala o mnohem víc než já a to jak psychicky, tak i fyzicky. Ona pořád hledala důvod toho proč, že se takhle chová otec, který by jí měl přeci místo toho bezmezně milovat....Myslím, že pořád hledala chybu a vinu v sobě a to je ten největší problém. Mě v takových chvílích takové pomyšlení ani nenapadlo, pro mě bylo jeho chování jasné a zřejmé od prvního okamžiku, proto jsem z toho jako jediná z rodiny vyvázla bez jakýchkoliv šrámů na duši. Ke svému otci mám a vždycky jsem měla neutrální postoj, to je v takovémto případě to nejlepší řešení a jiné vlastně ani není. Není vaší povinností mít rádi člověka, který vám celý život ubližoval, ale jedinou vaší povinností je když chcete žít v pohodě mu odpustit, nebo ho rvnou brát jako nemocného, potom už odpuštění není třeba. Nikdo vás do toho nemůže chtít nutit a ani přikazovat. Neutrální postoj je: nemám toho člověka nijak moc v oblibě, ale ani ho nenenávidím.Takový člověk je vám tak nějak ukradený a nemůže vás už ničím rozhodit, vycházíte s ním a dokážete se s ním i bavit a naslouchat když to potřebuje, ale jakmile na vás zase něco zkusí, tak už jste proti němu imunní. Imunní myslím, tak, že už si to prostě nenecháte líbit. Nebudete jeho obětí. V neposlední řadě musím opomenout také to, že jsem za něj vlastně ráda, za to jak se ke mě choval, za to z jakého úhlu jsem díky němu měla možnost vidět život a cítím vůči té osobě určitý vděk, jelikož by jsem rozhodně dnes nebyla tam kde jsem;) Jedinému čemu se však musíte vyvarovat je nenávist, protože ta by vás zevnitř zřírala zaživa. Takže já jsem vlastně takovým tím zdárným příkladem pro vás, kdy to všechno jde zvládnout i bez větších potíží, které by vám potom mohli, ne zrovna příjemně ovlivňovat celý život.

Nesmím však, ale vynechat to, že jestliže by s tím můj táta nepřestal, zcela jistě bych odešla z domu. Bylo by mi jedno kde bych byla, klidně i na ulici jako bezdomovec. Jen aby už to, co mi ničí život skončilo. Protože ono odpustit není všechno! Odpuštění jěště pořád neřeší celou tu záležitost, tak aby vy jste mohli žít podle sebe a svých představ, odpuštění neodstraňuje příčiny, kvůli kterým jste vy nešťastní a to je třeba pochopit. Odpuštení je jen pouhý zlomek této nevyřešené situace.

Odpuštění ještě pořád neřeší celou tu záležitost, tak aby vy jste mohli žít podle sebe a svých představ, odpuštění neodstraňuje příčiny, kvůli kterým jste vy nešťastní a to je třeba pochopit. Ale lidi si dnes myslí a to je jeden velký omyl, že odpustit stačí. Ne, to opravdu není to co bych poradila jako první svému příteli v tu chvíli ve kterou mu jde o život. Koukal by na mě jako kdybych spadla z višně. Ano, to mu mohu poradit až potom co tohle všechno skončí. Protože když se člověk nachází v situaci ohrožující například i život, není ani schopen se soustředit na odpuštění, ale každý den se soustřeďuje zejména na to-co zlého ho zase čeká. Přes všechen ten strach, kdy musí být neustále ve střehu není možné se piplat s nějakým odpuštěním, které vám život stejně nezachrání. V takovýchto situacích o odpuštění opravdu nejde...To je to poslední co člověk musí udělat, proto aby mohl žít spokojeně a šťastně. Jenže nejprve musíte přeskočit a až pak můžete udělat hop. Čili jediné prvotní řešení takové situace je odejít a už nikdy se nevracet, nebo se vrátit až tehdy kdy ten člověk je pod vlivem medikamentů, což můj otec už naštestí je. Odpouštět už si můžete až tehdy kdy jste mimo ohrožení ublížení na fyzickém či psychickém zdraví;)

Další možné příklady: Když dítě s vydutými tvářemi dostane přezdívku sysel, nemusí se hned zákonitě urážet a brát to jako nejhorší urážku na světe, protože je zřejmé, že dětem svými tvářemi opravdu připomíná sysla. A co je na syslovi proboha tak strašného??je to hezké zvířátko, které žije a je ho tady na světe potřeba. Každý je tady z nějakého určitého důvodu. A na tom zvířeti přeci nic deformujícího, divného ani směšného není, tudíž by toto přirovnaní nemělo nikoho hrubě ponížit a urazit. Takže na urážky tohoto typu se dá hledět i z jiného hlediska. Pokud jsi silná, tak pro tebe není důležité zda to oni myslí jako ponižováni, ale o mnohem více je pro tebe důležité jak to budeš brát a vnímat ty. V životě nejde o to co o nás kdo řekne, ale o to v co my jako jedinci věříme a čím se sami necháme ovlivnit. Tak jak si to vyložíš ty a co si o sobě budeš myslet ty, to samé si o tobě budou myslet i ostatní, protože to na ně vysíláš, oni cítí, že tohle je zrovna ta slabina a okamžitě se jí chytnou, takže oni ti jen poukazují na to, na čem bys ty na sobě měla více zapracovat a máknout.

Je to jen na tobě co o sobe víš...jaká jsi...jestli se máš ráda...jestli si to necháš líbit....jestli jsi vyrovnaná s tím kdo jsi...apod. Pokud ty o sobě víš že jsi hezká, máš se ráda a to co ti oni povídají není pravda tak se na ně zcela vybodni, můžou ti tou svoji stupiditou akorát tak: "pobozkať zadok" A pokud se to někomu nelibí jaka jsi, tak ať si p….... Není to tvůj problém, ale jejich

Krátké recenze na pár filmů

18. března 2014 v 18:08 | Dominika |  Filmy
Tento filmík- Paralelní světy se mi zase velice moc líbil, protože mi mnoho dal. Díky němu můžeme zjistit anebo se můžeme zase jen utvrdit v tom:

Že protiklady se přitahují.

Celý život se zkládá z protikladů

Že vše má svůj daný čas, význam a smysl.

Když to jde tam, musí to jít i nazpátek a zase naopak(v tomto případě nahorů a dolů)

Je jedno kde budete, jestli nahoře, nebo dole, jde o to jak se tam cítíte, protože můžete být i nahoře(fyzicky bohatí) a stejně se cítit mizerně(duševně chudí), stejně tak jako můžete být dole(fyzicky chudí) a cítit se skvěle(duševně bohatí).

Nezáleží na tom kde jste, ale s kým tam jste.

Vše zlé je k nečemu dobré.

Když se protiklady spojí, sjednotí, nastává rovnováha, vyrovnanost a mír.

I jeden malý, na pohled obyčejně vypadající příběh může změnit běh celého života několik lidí.

Láska vždy překoná vše.

I když váš dar díky kterému jste něco vynalezli či vyrobili vypadá ze začátku sebenereálněji a sebenesmyslněji, vytrvejte za každou cenu a ovoce se vždycky dostaví.


Sebemilenec : podle předlohy Simony Monyové, která si napsala svůj osud do knihy. K tomu bych jen připsala, že se zde potvrzuje Murphyho zákon;)

Rozbřesk 2. díl ale i všechny ostatní;) : Vzhledem k tomu, že jsem četla všechny díly tohoto bestselleru jsem asi od tohoto filmu zejména od Stmívání očekávala mnohem víc. Oproti knize prostě jedna velká nuda na to, že to má být první průlom této ságy, jež měl fanoušky nabudit na všechny ostatní díly...Rozbřesk byl prostě nejlepší ze všech dílů!:)

Nádherná zelená (velice doporučuji!) : Tento film mě na duši pohladil, snad jako žádný jiný. Je v něm obsaženo více pravdy, než v kterémkoliv jiném filmu či knížce, která je k tomu aby pravdu šířila určena. Ani se nedivím, že kvůli tomu byl někdy dříve zakázán. Je tak jiný a zároveň, tak moc vtipný, že se tomu žádná americká komedie nevyrovná. Vtáhne vás do děje a okamžitě vezme za srdce, ovšem jen pokud jste idealističtí snílci, kteří radši na nebi než na zemi. Kdybych na tohle nebyla, myslela bych si zřejmě: "co je to za bláznivou hovadinu, která patří asi nějakému režisérovi od Svědků Jehovových." Jak tedy budete vnímat tento film závisí jen od vás samotných a vašeho uhlů pohledu na svět a život jako takový.

Svatá čtveřice: Sice trochu nudnější děj, ale nápad a myšlenka na film skvělá. Už jen tím, že je pravdivá, a že má tento film, právě proto tolik nepříznivců je osobitý a má svého ducha. Nezaujme však každého, snad pouze dnešního volnomyšlenkáře, který nebere realitu, zas až tak vážně a díky tomu dokáže lehce přijmout nový životní rozměr. Někdo by mohl říct, že v podobě komedie, zde hraje velkou roli tak trochu taková "přiblblost" či ulítlost všech hrdinů. Velmi přirozeně skoro až "domácky" zobrazena nejen, pouze těla Mariky Procházkové, Viktorie Čermákové, Jiřího Langmajera a Hynka Čermáka, což se mě osobně dost líbilo, stejně tak jako hudba k filmu.

Bez dechu: (u tohoto filmu se opravdu nestačíte ani nadechnout!:D)

Děvče s rentgenovýma očima (dokument, skutečná událost): Naprosto přirozená schopnost, kterou bychom měli mít všichni jen jsme na všechny ty schopnosti zanevřeli...Nechápu jak si někdo vůbec může dovolit to zpochybňovat a nevěřit tomu. Navíc to ani není o víře, ale o vědění;-)Bud vím, nebo nevím.

Náš vůdce (skutečná událost) : Asi nikdy nepoberu to, proč za zamindrákovaný psychicky labilní lidi zodpovídá jeden psychicky stabilní a vyrovnaný člověk...No jo hold si měl více ověřit s kým má co dočinění...Jen jedna z té stovky mladých lidí byla psychicky vpořádku?neměla v sobě žádný problém aby se chytla...Jo je tady pěkně vidět, jak snadno by lidstvo poslouchalo dalšího Hitlera....Dala by se půlka filmu zcela přeskočit a vůbec nic by se nestalo. Podobnej žánr Experimentu, ale Experiment je teda rozhodně mnohem lepší!

Titanic : Bezkonkurenčně nejlepší film, který mě do srdce zasáhl jako střela. V podání Leonarda DiCapria a Kate Winslet je to vskutku nádherné dílo, jak pro oko, tak pro duši! Poprvé když jsem tento film shlédla, tak jsem se celá třásla od hlavy až po patu, jak mě to vzalo. James Cameron to prostě umí, je vidět, že ve většině filmů je svým scénáristou a zároveň i režisérem. A právě proto tuto nádheru mohu vidět klidně znova i milionkrát a nikdy mě neomrzí.

Poseidon : Začátek vůbec nemusel být. Nechápu proč zemřela zrovinka ta dívka s klaustrofobíí a opravdu by mě zajímalo, kde se najednou vzal na moři jen, tak čirou náhodou člun...to ho mohli dát i k Titanicu, když uz ne...:D Pak taky, loď se najednou převrátila a potopila až když oni byli na člunu a až když oni byli na člunu, tak přiletěly dokonce dva vrtulníky!:D Jak nenápadné...

Donšajni : No tak kdybych věděla, že celý film bude o opeře, sexu a kartáčcích na zuby, tak tam ani nejdu...Žánr není komedie, vzhledem k tomu jak málo okamžiků bylo k smíchu, ale opera ve filmovém provedení. Dva lidé v kině dokonce usli a chrápali....Jediné co se mi moc líbilo byla Libuše Šafránková ne jen, kvůli tomu, že svou roli zahrála opravdu skvostně, ale hlavně proto, že mi připomínala v chování mě samotnou:-D Kdyby ve filmu vynechali operu a věnovali se pouze příběhu udělali by lépe. Režisérovo záměr byl z mého pohledu, bud operu zesměšnit, nebo ji vyzvednout aby si ji lidé zase začali více všímat, což jsou vlastně dva protiklady, ale posuďte sami...


Lidožrout : Absolutně nechápu...jak se do tohohle mohla dát vůbec jen nějaká koruna...Ve filmu všechno špatně...nekvalitně a trapně! Vždy jsem věděla dopředu co se stane, scénky s lidožroutem větším pomalu než Titanic, kterej má za potravu pouze lidi, kteří jsou hloupatější než to malý dítě....Ke konci jsem se tomu musela fakt už jen smát, proto ty 2 hvězdičky, aspoň pro smích to stálo:DA jediný co se mi ve filmu líbilo, byla ta blondatá herečka na kterou se hezky dívalo:)Nejvíc jsem se nasmála u Lidožrouta pomsta!:D