Květen 2014

The Light (Piano), se vzpomínkou na tebe...

30. května 2014 v 20:29 | Tomáš Kolb |  Songy a videa
Před pár dny jsem se bohužel dozvěděla, že zemřel můj spolužák ze střední školy. Měl jít na transplantaci drdce, ale nedostal se k němu. Možná to tak mělo být, možná to tak měl dáno v osudu a možná to byl prostě plán Vesmíru. Nic se nedje náodou přeci. Nicméně to nic nemění na tom, faktu o kterém chci psát. Měl určité fyzické handicapy, ale jelikož naše škola je přístupná a ochotná vyhovět i takovým žákům, tak to pro ní nebyl problém ho příjmout. Na co se mi teď, ale vzpomíná už trochu hůře je to jak ho naše češtinářka (školní psycholožka) plísnila při hodinách češtiny. Jak na něj křičela, jak si na něj vylévala vztek a zlost za to za co si jěště ke všemu mohla jedině ona sama, protože mu nevěřila, nedůvěřovala a neměla v něj víru a vylévala si na něm své mindráky. Pořád ho ponižovala a urážela, před celou třídou. Nikdy mu nevěřila, že tu slohovou práci, či jinou psal on sám, nebo, že jí on sám vymyslel. Nevěřila mu vlastně vůbec v ničem. Neznala jsem ho zas až tolik, ale vím, že skládal písně, hrál na piáno, psal knihu, kterou dával zdarma na internet, zajímal se o Vesmír a jeho zákony, měl o něm načteno spoustu encyklopedíí a veděl o něm určitě mnohem více než ona sama. Škoda jen, že teď nemůžu najít tu jeho knížku, protože to bylo fakt velice rozumné, moudré, chytré, pravdivé a inteligentní psaní. Teď bych to tej učitelce nejradši strčila přímo pod nos, ať jí vypadnou oči z ďůlku! Nevím, proč se lidé dívají na osoby s určitým fyzickým postižením, tak jako kdyby byli okamžitě automaticky postižení i po té mentální stránce...Je to fakt ubohé a primitivní. Za to, že člověku nejdou školní předměty se musí hned považovat za úplného debila, který už pak není schopný v životě ani ničeho jiného???Ou, jak nechutné, hnusné, nevhodné a urážející...

A teď? teď by za nim najednou všichni ti, kteří mu podkopávali nohy nejraději brečeli, bědovali a litovali. A tak to funguje všude!

Nejhorší na tom však bylo to, že v té buzeraci vlastně podporovala i celou naší třídu tím jak na něj narážela přímo před námi a pak si na něj dovolovali i ostatní, jen kvůli tomu, že byl slabší. Davová psychóza. Vadilo jim, že má určité výhody a další hlouposti...přičemž si ani neuvědomovali, že on to s tím handicapam v životě nebude mít nikdy výhodnější než my zdraví, ale bohužel vždycky ještě o něco težší. Zase táhli za špatný konec provazu, tak jako většina a tak jako obvykle i ve všech ostatních věcech. Místo toho aby takovému člověku pomohli, jěště si do něj tady u nás v Čehách pěknou kopnou, opřou se do něj a naplivou na něj jak jen to nejvíc jde...Aspoň je vidět, že půlka naší třídy není schopná a kompetentní vykonávat tu práci na, kterou přesně studovala a dál studuje...Jenže stát se nedívá na chování lidí, ale na jejich papíry s tituly, vyznamenáními a osvědčeními. Bohužel jsme opět zas tam, kde jsme byli...Doufám jen, že ty lidi teď, nebo aspoň v tu chvíli co se to dozvěděli trochu hryzalo svědomí i když vím, že on jim to nezazlívá a o to je to smutnější.

Pamatuji si, jak se mě ta učitelka jednou při hodině zeptala před celou třídou, zda nejsem v nějaké sektě, či co, protože na ní tak můj sloh o mém vysněněm světě či životě působil. Nebo když ne tak, tak alespoň velice zvláštně. A jak pravil můj kamarád: "Ano dneska už člověk nemůže a nesmí mít na věci svůj vlastní názor, protože jinak se považuje za nepřizpůsobivého póvla a outsidera společnosti. Dneska jsou IN a uznávání ti, kteří nemají žádný názor a ti kteří jdou poslušne se zbytkem davu a nevyčnívají z něj."

Absolutně netuším co taková učitelka na nějaké škole pohledává a jak může být vůbec způsobylá k tomu, být školní psycholožkou. To už bych jí byla lepší i já teda...Ne fakt, jestli ona je psycholožka, tak já jsem asi čínskej Papež!:D Nejlepší na tom všem bylo však to, že to zase nikoho ani nenapadlo, nikdo to neviděl a všichni jí akorát všechno i tu její falešnost a neupřímnost žrali i s navijákem. Bylo to fakt hrozné, když si vzpomenu na svojí spolusedící v lavici, jak s ní celé roky musela zapásit aspoň o tu 4 z češtiny i přesto ať dělala co dělala...Několikrát jí když jsme měli domácí slohy dokonce napsala sloh i jedna češtinářka z jiné školy(spolužačky známá). Ta spolužačka tam vlastně nikdy neměla nějaké velké chyby či tvrdky, vždycky si na ní vymyslela jen to, že se jí zase nelíbí nějaká větička, kteoru by prý ona napsala trošičku jinak...Jednoduše když u ní už jendou poprvé dostala 4, tak jí pak od ní měla na talíři pořád i všechny ostatní zbylé roky.

Je to hold celé smutné, ale tohle je bohužel realita naší doby. Můj názor je, že by se nad sebou měli někteří a že jich je teda docela dost, opravdu vážně zamyslet!

Zde máte tvorbu a oblíbené písně Tomáše Kolba:

https://soundcloud.com/tom-kolb-1/the-light-piano?utm_source=soundcloud&utm_campaign=share&utm_medium=facebook

"Náš zákazník, náš pán"??

28. května 2014 v 16:13 | Dominika |  Názory
Už mi to začíná pěkně lézt na mozek a už mě to začíná pořádně štvát. To, jak se dneska všichni jen statečně vystatují s větou: "Náš zákazník, náš pán" a když to někdo podle jejich daných měřítek nesplní, poruší a není to tak jak si oni představují, tak je oheň na střeše. V tu chvíli se všichni umí měnit akorát tak v primitivní a arogantní neurvalce, kteří když není po jejich všechno pošlapou a jdou klidně i přes mrtvoly...To všechno jsou celkem ubohé reakce nadutých lidí. Takové dětinské chování mě dokáže opravdu docela dost znechutit...

Příjde mi to jako kdybychom ani nebyli lidi, ale rozzuřená zvěř se vzteklinou. Kam se poděla všechna ta lidskost, citlivost, tolerance, pochopení, trpělivost, empatičnost a láska??

Dneska už si lidé dokáží brát osobně i takové nedůležité a nepodstatné věci jako je to, jak se na ně při práci zaměstnanec ksichtí či neksitchtí, což už mi příjde až přespříliš...Opravdu máte takovou potřebu stavět svůj život na tak absurdních, ošemetných a malicherných záležitostech? Tak mě pak k tomu napadá už jen to, že by jste si měli zkontrolovat, zda netrpíte depresí či zda nejste obětí domácího násilí...Lidé se fakt neumí nad ničím povznést, brát věci s humorem a mít nadhled. Všechno berou hned hrozně vážně, naštvou se, urazí, vztekají a pak se diví, že umírají tak brzo na infarkty a podobné zbytečné nemoci...

A vůbec, když se jí nechce usmívat, tak se jí prostě nechce. Nikdo nikoho do ničeho nutit nemůže. A když nás zajímá proč, že se tak mračí, tak se o tom můžeme více informovat, komunikovat, sdílet a ne dělat z lidi stroje. Od čeho máme přece pusy. Líná huba, holý neštěstí. Trocha přívětivosti a otevřenosti nikdy neuškodí, to mi věřte.

Když prostě nemám náladu a k tomu můžu mít milion svých důvodů, protože v životě nás ovlivňuje mnoho faktorů, tak se nebudu na všechny nuceně usmívat jako měsíček na hnoji, oni to stejně lidi vycítí, že je to jen hraný a ne přirozený...To je to samý jako ve škole: "paní učitelko omluvte mě, ale já nemám domácí úkol, protože mi zrovna včera zemřel pes, (kočka) prostě domácí mazlíček a já jsem nad ním tolik truchlil, že jsem se nemohl přinutit soustředit na nic jiného, na učení už vůbec ne" učitelka: " no a co? koho to má zajímat? jsi ve škole, tady to nikoho nezajímá, máš za 5!"

Buď jsme tímto zakrněli v dětství, anebo se vydali tou špatnou cestou jen plnou egoismu a egocentrismu...

Kam se vůbec vypařili všichni ti lidé, kteří až přehnaně sebevědomě hlásají, jak čtou Dona Miguela Ruize a jeho Čtyři dohody??Kde jsou teď? Kde jsou jejich četné hlášky typu: "Mě nic a nikdo neurazí, protože já si neberu nic osobně, pak by to totiž ve výsledku ubližovalo je mě a já se mám rád takový jaký jsem, takže se mě nic nedotkne"??

Je až nadmíru zajímavé jak jsou dnešní zákazníci zhýčkaní a na všechno si přivlastňují svá práva. Právě heslo: "Náš zákazník náš pán" udělala z této konzumní rychlokvaškové společnosti to, co z ní je a ne málo lidí si to taky velice dobře uvědomuje, bohužel i přesto se tady najdou tací jedicni, kteří to ještě podporují namísto toho aby udělali pravý opak.

Vám by se přeci také určitě nelíbilo, kdyby k vám ať už do jakékoliv práce přišel cizí člověk a začal vám tam drze a neuváženě diktovat co máte a nemáte dělat, co se mu líbí a nelíbí aniž by se ho někdo ptal na jeho vlastní názor. Nevyžádaná rada, je maximálně nevhodná, ať už v rodičovství či na pracovním poli.

Nebo když se někdo rozhořčí nad tím, že technická chyba je stejně tak chyba lidská??No samozřejmě, že je lidská, vždyť to jen lidi vymysleli techniku!:D

Ono já se někdy těm zaměstnancům tedy ani nedivím, komu by se líbila, tak dlouhá pracovní doba, pomalu bez přestávky na oběd či odpočinek s minimální mzdou(teda pokud se tomu tak dá vůbec říkat)a s povýšeneckým chováním ze strany zaměstnavatele?? Tak to dneska chodí téměř všude, takový je holt systém a kdo v něm nechce být, tak ani nemůže začít chodit do normální práce...Jenže co jiného mu zbývá? jak jinak uživit rodinu, jak jinak žít aspoň trochu důstojně?Samozřejmě, že jsou i jiné práce, ale je třeba si uvědomit, že ten člověk tu práci třebas prostě musel vzít, protože jiná například nebyla k mání. Ono když si té vaší práce, ať už je jakákoliv zaměstnavatel cení, tak se hned pracuje úplně jinak...

My se stežujeme na lidi a házíme na ně všelicos, ale ve skutečnosti vůbec ne. Ve skutečnosti se vlastně stežujeme na tenhle špatně fungující systém.

Lidé mají asi dneska pocit, že když někam příjdou, tak mají všude v obchodech a u služeb věšet prapory, natahovat pro ně červený koberec a nosit šampus. A když ne, tak vy ztropíte scénu, odejdete s nosánkem nahoru a myslíte si, že si z vás asi všichni sednou na prdel, jen proto, že jste u nich nenakoupili, nebo nevyužili jejich služeb. No a co?? když ne vy, tak příjdou jiní, kteří tam udělají slušnou útratu. Svět se kvůli jednomu nevychovanýmu holomkovi s vzácným egem, které utrpělo velkou újmu určitě nezbortí...

Zastánci motta: "Náš pán, náš zákazník" si myslí, že se na život mohou ve všem dopředu připravit, je prostě nemůže nikdy nic zaskočit, oni budou pracovat a budou tady pro zákazníky ve dne v noci s přívětivou náladou i kdyby, že za práci dostanou měsíčně 4 tisíce, že jim umírá doma dítě, zaměstnavatel je ponižuje, a že je chytl žlučníkový záchvat. Prostě za cenu všeho, nikdy je nemůže nic zastavit, protože oni jsou na vše připraveni. Jenže ti co si myslí, že je nemůže už nic překvapit na tom potom v životě právě nejvíc doplácejí. Život nejde dopředu naplánovat a kdo to nechápe pořád padá na hubu a zvedá se s ubuleným obličejem...

Někdo si řekne: "Co je komu do toho proč měli zavřeno? Mají mít prostě otevřeno a hotovo, ne?!" nebo "co je komu do toho, jak se ten člověk dnes cítí, jaké má problémy, jaké má trable" Ale když se nad tím zamyslíte více a uvědomíte si pár věcí, tak vám dojde, že přesně takhle se dnes chovají rodiče k dětem. "Nezajímají mě tvé důvody toho proč se chováš tak a tak, proč si udělal to a to, zajímá mě jen to co jsi (ne)udělal!" a pak to tady i chodí, tak jako to (ne)chodí a vypadá, tak jako to (ne)vypadá...

K prodavačkám, které stojí za pultem den co den, svátek co svátek také nemáme ani trochu úcty, stejně tak jako ani k číšníkům a kdejaké obsluze a dost často si myslíme: " Tvá práce je tak ubohá a podřadná, že jsi nám celkem někde...Měla bys udělat to co mi na očích vidíš, snést i modré z nebe a to ať se děje co se děje, mělo by to být tvým prvotním životním zájmem a na tvé první příčce hodnot! Nemůžeš si ty k nám dovolit nic, ale my k tobě všechno, abys věděla! Žádné lajdáctví ani polevit a vůbec nejlíp by sis neměla dovolit být ani normálním člověkem s city a srdcem, jasný??"

Uvědomujeme si však, ale to, že chceme dnes po těch lidech až moc? že chceme i jako zaměstnavatelé po svých zaměstnancích přehnané výkony a nároky a to většinou za děsných a šílených podmínek?Není se pak dnes čemu divit, že se tolik lidí hroutí z fyzického i psychického přepracování...

A co takhle s těmi lidmi jednat jako s živými bytostmi, nebo ještě lépe!jako s naší vlastní rodinou? Proč nás berou doktoři jen jako pacienty, určit druh zboží kdy je potřeba odstanit nějaký problém a potom se jede dál nanovo?Nevidí v nás člověka, jsme pro ně jen nějakým obyčejným materiálem pro zkoumání a na hokusy pokusy. Baví se o našich nemocech, ale bez nás a naších pocitech, názorech a postojích. Nepouzvou nás k řešení a léčbě našich vlastních těl, manipulují s nimi jak se jim zachce bez našeho posouzení. A stejně tak to vnímám i ohledně přístupu lidí k poskytování služeb. Protože kdyby se k sobě lidé ať už se znají nebo neznají snažili chovat ve své práci stejně, tak jako se chovají i doma za zavřenými dveřmi bylo by nám všem mnohem lépe. Doktoři by určitě v léčbě svého dítěte nepostupovali stejně benevolentně jako v léčbě úplně cizího člověka. Ale proč se dělají takové rozdíly, když jsme ve své podstatě všichni taková jedna velká rodina??

Když nás jako zákazníka nezajímají osobní problémy pracujícího, proč by potom měl například servírku zajímat náš problém s jídlem? Když navíc to jídlo neuvařila ona, ale kuchař? Stejně to není jejich starost. Kord ne, když jsou třebas jen na brigádě...Navíc, nevím co by s tím asi tak číšník mohl udělat. Uvařit zákazníkovi něco jiného?asi těžko...Kdyby chtěl, akorát by ho vyhodili, že si má hledět svého...

Takhle se akorát sami stavíme do role, kdy k sobě budou lidé čím dál tím častěji úplně lhostejní. Každý bude všechno dělat na úkor někoho jen aby byl ten druhý spokojený, zatímco sami sebe budeme vlastně potlačovat a přehlížet...No a pak to vypadá, tak že se někdo celý rok usmívá, je v práci milý, přívětivý i když to tak necítí a pak když mu jednou rupnou nervy a všechno to tam vyhladí, protože to v sobě dlouho dusil, tak by to do něj nikdo neřekl a nikdo ani netuší co se vůbec děje....Vždycky bychom měli nejdříve vycházet z naší vlastní pohody, až teprve když jsme my v pohodě, mohou být i ostatní kolem nás, jenže to se v dnešním systému snadno řekne, ale těžceji udělá.

Nemám moc ráda tenhle profesionální přístup, kde se musíme nějakou dobu hrát na někoho kdo vůbec nejsme. Pokud je někdo vůl doma, tak by měl být volem všude a ne se přetvařovat jen kvůli tomu, že je zrovna někde v práci či ve škole, protože pak dochází k zbytečným a někdy i ubližujícím domněnkám o jeho pravé a skutečné povaze.

Nic není automatické. Ani úcta k zákazníkovi...

Proto například nemůžu dělat s lidmi s mentálním postižením. Nemůžu někomu celý den dokola říkat, že ho mám ráda, jen protože on to chce slyšet i když to tak vůbec není, jelikož to já tak necítím, páč ho třebas ani toho člověka neznám osobně. To mám mít ráda někoho okamžitě už jen kvůli tomu, že je postižený?Pardon, ale vynucená láska není láska. Tak jako ani úsměv a cokoliv jiného. Strojená úcta, respekt a úsměv není to pravé ořechové. Musí to jít od srdce a na to aby to mohlo jít, musí být u každého splněny jiné podmínky. Tak jako i každá rostlina a každý květ potřebuje jinačí podmínky, tak i my lidé jsme odlišní.

Ale to je právě ono, že nás do takových situací dostává tenhle systém a tento stát. On nás nutí se chovat, tak jak to my ani necítíme.

A, že je někdo takový: "Jak on ke mě, tak já k němu"? Tak ten nakonec v životě také stejně zjistí, že někomu něco úmyslně vracet se nikdy nevyplácí. Stejně tak jako jsem si na to přišla i já a to už ve školce... Lepší je v tu chvíli reagovat s klidem, mírem, láskou a pochopením v srdci i když je to mnohem těžší, ale alespoň se tak konečně zastaví ten špatný nekonečný a dokola se stále opakující koloběh se zlou zpětnou reakcí ať už jde o kohokoliv. Protože přesně toto chování to ukončuje a takové situace léčí, už se nemusí nikomu nic vracet podobným způsobem jako funguje bumerang. Utnout to tak jendou pro vždy a ne ještě přidávat polínko do ohně....

Potom se totiž opravdu nemusí dostat jendou toho pochopení vám a to budete teprve čubrnět jak mourovatý...

Podle mě nikdo není náš zákazník ani náš pán. Nikdo není nebo by respektive neměl být tím nahoře ani tím dole. Všichni bychom si měli být rovni. Tohle řčení : " náš zákazník, náš pán" ve světě právě vyvolává tolik nepokojů....

K tomu vám doporučuji jedině film: 12 let v řetezech, kde je celý snímek o tkzv: "pánech" a "zákaznících". Tento film znározňuje přesně to, jak to dopadá a jak to vypadá tehdy, kdy tato větička lidem přeroste přes hlavu a kdy se jí striktně drží ve všech aspektech svého života...Pár slov a takto dokážou ovládnout celou lidskou mysl, takže pozor na to, čeho se držíte a k čemu poutáte svá vlastní přesvědčení!

Protože jinak by to bylo jako když mám partnera a řeknu mu: " Heleď hošánku, ty seš můj partner, takže se na mě musíš usmívat! Jak sis to vůbec mohl dovolit se na mě jeden den neusmívat? to je teda vrchol drzosti! Už nikdy si to nesmíš dovolit, protože jsi můj partner a ten se na mě dle mého přesvědčení má usmívat pořád! I kdyby ti na hlavu bomby padaly, jasny??!" Zatímco si ten člověk ani neuvědomuje, že tím důvodem proč se neusmívá, může být právě přesně on...Jaký tož paradox.

Opravdu si myslím, že bychom měli mít pro lidi větší pochopení a uznání, protože to je lidskost a protože každý se může dostat ať už svým či zaviněním někoho jiného do nepředpokládaných potíží a úzkých. Nikdo není neomylný, učený z nebe nespadl a chyby děláme všichni ať už si to chceme přiznat či ne. Navíc to ještě ke všemu není ani váš podnik, váš obchod, který by jste vlastnili a o provoz který by jste se museli vy starat... To se každému velice dobře nadává a huláka na věci z pohodlí domova ve kterém nemáte ani páru jak to asi v takových podnicích chodí, jak je to náročné po psychické i fyzické stránce. Ale ano, nejvíc humbuku přeci nadělá, vždycky prázdná nádoba, čili, ten, který ani nemá páru o tom na co zrovna nadává. Vidět a pozorovat to z povzdálí je něco zcela jiného, než to mít zažité v praxi. Takže trochu té emoční inteligence aby jste se vžili do role a situace toho člověka vám na bodech jen přilepší.

Já a vlastně i my jakožto celá naše rodina jsme měli vždycky hrozně moc problémů v restauracích, cukrárnách a hospodách ať už s jídlem, nebo s přístupem zákazníka, ale kromě táty teda, jsme to všichni brali s humorem, nadhledem a nikdy jsme z toho nedělali tragické dramá spíše, když už tak tragikomedii a nakonec jsme se na tom vlastně všichni od srdce zasmáli a všem bylo moc fajn, jelikož jsme se nad tou situací povznesli a dokázali se na ní dívat s určitým odstupem. Pak to šlo i bez zbytečných emocionálních výlevů...

Neznamená to však, že ty problémy pak už nejsou když někam zase jdeme, ale znamená to to, že i když ty problémy zase příjdou, tak nám to příjde celkem komické a děláme si z toho legraci či srandu, prostě tu situaci zlehčujeme, ne že bychom jí ještě víc vyhrocovali a dělali z komára velblouda.

Nakonec se někdy vlastně i moc teším na to, co kde zase zažijeme, co nového nás čeká, o čem budu moci zase psát a hovořit...

Už to není, takovéto, že bych někam chodila se strachem co se zase stane či přihodí, protože ve výsledku si toho vážím, dokážu to ocenit, vzít si z toho to pozitivní, zasmát se a cítím i určitou vděčnost za nové zážitky s mou rodinou, které nás spojují a zároveň i utužují, beru to už jako takový náš rodinný a díky našemu přístupu i příjemný zvyk.

Například teď naposledy jsme byli s moji sestrou, jejím přítelem a jejich dcerou v jednom podniku, kde jsem si objednala horké maliny, které mám tak v oblibě a horký tiramisový čaj. Sestra s přítelem si také objednali a v pohodě, ale kdo jediný musel mít zase s něčím problém, než já že ano?:D

Dělal tam pan, který byl na pohled velice sympatický a příjemný, ale na druhou stranu také velice roztěkaný a nervozní. Asi tam byl nový a bylo toho na něj hodně, vzhledem k tomu, že tam obsluhoval úplně sám a tak mi přinesl místo tiramisového čaje nějaký jiný pouze s citronem. Říkám si týjo, já ale chtěla takovej, kterej vypadal úplně jinak. A tak jsem na něj zavolala a říkám mu to a on ano, tak já vám tam jen přidělám tu šlehačku a přidám skořici, jinak je to totiž úplně ten samý čaj. A tak jsem dostala horký čaj s citronem a šlehačkou, chápete? šlehačka a citron, no nevím, já bych si osobně sama takovou kombinaci nevybrala...Zřejmě se mu to už nechtělo předělávat.

No nic, tak si pak ještě říkám, týjo a kde jsou jako ty maliny? Asi z toho stresíku, že vyměnil čaj zapomněl i na maliny:D a Tak na něj volám znova a říkám si o maliny. Tak prej, že si myslel, že mu ještě něco chybělo, a pak u stolu ještě než mi je přinesl říkám sestře se smíchem: "no, aby tam místo těch malin náhodou nebyly jahody!" :D Potom co mi je přinesl, koukám, ochutnávám a pod jazykem cítím jahodovou polevu...:D Ale naštestí jen polevu! Maliny tam byly, ale teda hrozně moc sladké a zmrzlina k nim rozhodně nebyla vanilková, ale nějaká máslová či co. No takže tento den, jsme zas a opět odněkud odcházeli všichni s usměvem na tvářích...:D

Nakonec přidávám 2 pravdivé obrázky:



Majk Spirit - Feel Alright

27. května 2014 v 18:09 Songy a videa
Další úžasné video a s ním spolu i nová píseň od Majka Spirita, ten mi začal být velice sympatický teď jak je v Hlasu. Mluví moc moudře a je z něj cítit, že je sám sebou, že se na nic nehraje a to je podle mě hooodně důležitý! A taky je tak krásnej;) Jinak nepříjde vám, že ta holčina co tam tancuje je Monika Bagárová? Navíc Majk to natáčel v Amsterdamu a pozval na to natáčení i svou skupinu z hlasu, což mi od něj příjde moc hezké a pozorné.


https://www.youtube.com/watch?v=KcrxRmggwAY

Pohádka na dobrou noc pro dospělé

27. května 2014 v 17:55 | Jan Smejkal |  Básně
Milé děti, jak určitě víte blíží se čas čištění zoubku, vyčůráni, pohádky a spánku. Jenže dnes tomu bude jinak náš autor se asi špatně vyspal a nenapsal pohádku Vám, ale vaším rodičům. Takže děti spát!

Za desatero koryty vyschlych rek, sestero hor bez sněhu a patero plantazi zelených jahod leží malé království kde se i lišky boji dávat dobrou noc. Leží malé údolí, kde je město Vidlakov a nad ním dva kopce Vidlák a Tajemňák. Na Vidláku je malá chaloupka a v ní bydlí dědeček vypadá jak hribecek. Má velikou fajfku a každý ráno si ji zapálí a údolí se zahali do huste mlhy. V jednom z domečku se silně nevyspali, pan Kopalik se snaží nastartovat svou starou motorku, silně odkaslava a nadává že Tén starej dědek už zase vykouril celé údolí...Na pátý pokus mu motorka chytne a objeví se hustý oblak kouře doprovazený smradem a praskanim....pan Kopalik se chvilku davi kašlem...se slovy "kam se na motorku hrabe dědek" naseda a odjíždi do práce...Je to krátká cesta protože městečko je docela malé, každý se s každým zná.... Když přijíždí na křižovatku před práci, nahle mlha ustoupí. A dědeček si kýchl pomyslí si pan Kopalik a skutečně dědeček hříbeček si akorát na své hoře utírá nos od mohutného kýchnutí. Po příchodu do práce se pan Kopalík nestačí divit, vše zůstalo jako včera když odcházel, jen přibilo spousty láhví od alkoholu a pod stolem se válí několik jeho silně opilých kolegů... se slovy no jo zase celou směnu prochlastaly se pouští do úklidu a těší se až půjde z práce domů... I když celé městečko se bojí chodit spát a vlastně se bojí tmy. Na druhém kopci než bydlí deděček žije totiž starej samotář a podivín...lidé o něm říkají, že se čas od času vydá do městečka a unese nějakého člověka, kterého pak mučí a zabije...a právě teď prý nastáva doba kdy by se měl zase někdo ztratit...A zrovna do té situace se do údolí blíži pocestný, na sobě má roztrhanou bundu a kalhoty, vysoké boty a přes rameno batoh, takový na první pohled podivín...U pusy má malou cigaretku a vypadá to, že má dobrou náladu. Přišel na náměstí a ubytoval se v pohostinství, všichni na něj podivně koukají a ptaj se ho co tu jako chce. Říká že slyšel něco o nějakém starci a že mu chce zkusit pomoci. Hostinský si od něj okamžitě nechává zaplatit, se slovy že Tebe už nikdy neuvidím a nechci tu mít nikoho zadarmo... Pocestný se usměje, zaplatí a vydává se po zarostlé ztezce na horu Tajemňák. Jak se blíží trnitou cestou k hoře v batohu mu cinkají o sebe lahve a pár krabiček s divnýma mastičkama a nějaký plevel nebo co. Už se vyškrábal nahoru na kopec, kde je nějaká jeskyně. Hneed si musel zapálit svou cigaretku na tváři se mu hned rozlije úsměv. Na vstupu do jeskyně hoří dvě pochodně a přes ticho, které je všude kolem slyší jen slabé naříkání... Usměje se a vydá se dovnitř...cestou po stěnách vidí kostry lidí přijde mu že se i asi báli a utíkaly ven. Vešel do hlavní části jeskyně kde už byly vzdechy daleko silnější a uviděl dědu jak leží na kožešině od medveda..Ten ho zahlédl a začal mu nadávat co tady děláš? hlas máte silný prohodí pocestný. Člověk by se vás i bál Děda se postaví a se slovy jak se odvažuješ sem chodit, chce jít proti pocestnému, jenže udělá krok a padne... Pocestný k němu přijde a pomůže mu zpět na kožešinu. Tak co vás trápí dědo? a otevírá batoh. Děda mu řekne, že skoro všechno kolena, záda, ruce... Pocestný otevírá mast a podáva dědovi cigaretku at mu jí podrží... Začíná mu mastmi potírat nohy a záda, děda říká že se mu ulevuje a začíná se dokonce i smát. Pocestný mu tam teda nechává batoh a říká mu co si má kdy mazat a vrací se zpět do Vidlákova. V hostinci na něj kouká hostinský ty si se vrátil ty žiješ?? a proč ne v té jeskyni bydlí takový vlastně veselý pán a jde spát... Ráno zase silně nevyspalí pan Kopalík startuje motorku a nadává na kouř, jenže po chvilce se začne smát. Dnes ráno totiž nekouří jen dědeček na Vidláku, ale i druhý na Tajemnáku a kouř má lehce zelený nádech.... Dokud zase děda nekýchne,ale mezitím v hostinci se pocestný chystá na cestu, když v tom se oteřou dveře a stojí v nich dědeček. Pocestný ho přivítá se slovy a mastičky zabrali. Děda ho pozdraví usměje se a říká ano jen se bojím, že mi dlouho nevydrží... Pocestný se dá do hlasitého smíchu, tak pojdte se mnou a vyjde na konec městečka, vidíte ty plantáže? to vše je z toho a mě najdete v té chaloupce uprostřed mezi nimi. Takže se bát nemusíte, že dojdou, tak se mějte a smejte;)

Ilumináti a ti další...

27. května 2014 v 17:31 | Dominika |  Názory
Také vám přijde divné to, jak se poslední dobou s těmito lidmi roztrhl pytel? Me už to připadá tak, že je Iluminát skoro každý člověk. Bylo by jich tady už jak s prominutím nas.....protože by to byl každý kdo byť jednou zhřeší, napíše nebo řekne nějakou negativní větu a použije ji v pozitivním slova smyslu, nosí nějaké znaky, jen z toho důvodu, že se mu prostě líbí a nežije někde mimo lidstvo, ale je celebrita a jeho životní styl se rozhodně nedá prokázat za dravý. Už je to fakt pekně trapný a ohraný. Už toho začínám mít plné kecky a když tohle slovíčko slyším, skřípu zuby. Už mi to celé příjde celkem přitažené za uši, tak jako kdyby si z nás někdo tímto způsobem a prostřednictvím těchto prostředků střílel a velice dobře se u toho bavil...

Zase to sem někdo přitáhl z minulosti i když o tom může vědět houbeles, protože v té minulosti nebyl...A že by si něco tak dobře pamatoval ze svých minulých životů, tak to bych se hodně divila...

Abych pravdu řekla, žádní Ilumináti a nevím co ještě mě opravdu výsostně nezajímají, protože kdyby jo, tak bych ve výsledku nemohla nic a nikoho poslouchat, na nic se dívat a skoro nic nosit. Slyšela jsem o tom kdo všechno by to teoreticky měl a neměl být, ale vše to jsou jen teorie u kterých to taky zůstává a končí.

Můj prvotní intuitivní pocit z této éry a z tohoto nového hitu označovat někoho za Ilumináta, aniž bych ho znal mě vede jasně a zřetelně: " Nikomu nevěř, ani těm, kteří se ti snaží nakecat kldo je kdo, proč atd...Věř jedině sama sobě, svým pocitům a svému vnitřnímu hlasu" Protože to je to nejlepší co pro sebe mohu udělat, ne to, že se mi něco celý život líbí, miluji to, dělá mi to dobře, obdivuji to, je to má srdcová a vlastně i spirituální záležitost a pak příjde někdo, kdo se to snaží v momentě zkazit a zhatit tím, že to pohaní. Podotýkám, že naschvál ještě vymyslí ty nejlogičtější důvody na to proč to není OK, tak aby to zasáhlo vaši rozumovou stránku, která už i tak nějakou tu pěknou dobu hýbě tímto světěm ať už v jakémkoli smyslu. Ano je to přesně tak dělané, je to přesně dělané pro ty, kteří si nechají lehce zblbnout mozek a své vlastní uvažování nad věcmi...To co podle mě, ale není vůbec OK nejsou Ilumináti, kteří by strašili můj život na každém rohu, protože já si rozhodně nebudu život stěžovat a svou mysl zatěžovat nějakými Ilumináty, ale přesně tohle. To, jak se dnes lidi nechají lehoučce oblbnout, zmanipulovat a ovlivnit, protože to pro nás představuje obrovskou hrozbu a pré pro stát.

Všichni ti, kteří se rozhodli věřit tomu, že Ilumináti existují, protože jim to někdo podložil věrohodnými, smyslupnými, logickými a chytrými důkazy se vlastně sami dobrovolně rozhodli dát na stranu logiky, mysli a rozumu, čili levé mozkové hemisféry. Stejně jako ti, kteří se "marně" snaží získat kontrolu a nadvládu nad svými myšlenkami. A čím víc bude levá hemisféra vládnout naším světem a našimi životy, tím horší a nesnesitelnější to tady na Zemi pro nás bude a děláme si to všechno jedině my sami.

Nikoho už však nenapadne, zda to něčím nezavání a zda to celé není tak trochu na hlavu a jestlipak jim nejde přesně o tohle. Kdyby byli Illumináti tak zlí, dovolili by šíření takovýhle věcí na internetu, kdyby to všechno do jednoho nebyly jen falešné stopy? Vyvolat v druhých strach, šílený stav zmatené mysli, která se potom okamžitě a automaticky přiklání více k tomu, co je podložené a dané někým, než to co sami cítí je tady dnes zřejmý a očividný fakt. Když už by tedy nějací Ilumináti byli tak by při tom vašem uvědomění si a následném úplném ovlivnění vám právě vnikli do vaší hlavy, do vaších myslí a tím by ve vás přesně začal i ten jejich program. Je dobré si věci odůvodňovat logickými argumenty, ale jedině v tom případě když dáte na sebe a svůj vnitřní pocit. Nejprve musí vždycky přijít ten váš pocit a až potom teprve se můžete pídit po tom, zda to někdo nevnímá stejně, zda by na tom opravdu nemohlo něco být. Ale nikdy to nefunguje naopak, nebo respektive funguje u lidí a proto právě to tady taky vypadá, tak jak to vypadá. Vše vždy musí vycházet z vás samotných, protože jen to co vychází z vás je ten pevný a pravdivý základ. Ne to, co někde o někom slyšíte a jste pak kvůli tomu ochotni změnit váš celoživotní názor a přístup během pár minut i když o tom člověku vlastně nevíte zhola nic, protože ho neznáte osobně, můžete se každý jen domnívát. Ale lidé to berou hned tak, že stačí si o někom někde něco přečíst, nastudovat a voalá vím o něm vše, znám ho jako svý vlastní boty, vidím mu až do krku a v tom momentě mám pocit, že jsem snědl veškerou moudrost světa. Což je docela přízemní a primitivní chování.

Proto říkám tomuto novodobému stylu jendo velké NE! Může si mě kdo chce přesvědčovat o čemkoliv jen chce, ale jestliže já z toho mám jiný pocit, který vychází ze mě a z mého vlastního srdce, tak vám jsou večkeré vaše logické snahy argumentovat úplně k ničemu. Takže ať si je pro kohokoliv Rytmus, Madona, Bieber, Rihanna, Byonce, Teall Scott, Harry Potter, OSHO a dalších milion lidí Ilumináty, nebo jejich podpůrci, ale pro mě to tak prostě není a ani nikdy nebude. Umění je se dívat na lidi, které máte ze srdce rádi pořád stejnýma očima i tehdy kdy se vám je snaží někdo zprotivit a znechutit. To ovšem dnes umí jen velive málo lidí, pokud to vůbec někomu vydrží celý život...Vždyť jen si představte jaké by to bylo, kdyby vám pořád někdo dokola říkal a do ucha našeptával, že ten váš partner je zlý a pro vás maximálně nevhodný. A nejen to, dával by vám to najevno na každém kroku všemi možnými způsoby, snažil by se na něj najít a vyštrachat jen to nejhorší jen proto aby vy jste si to začali myslet také, aby jste začali věřit tomu, že on opravdu tak špatný je. Anebo kdyby všechny negativní věci někdo vylovil na vás a pořád vám to předhazoval. Opakovaná lež se stává pravdou i pro ty nejtvrdší z nejtvrdších.

Je vidět jak jsou lidé hloupatí a dokonce až paranoidní, protože si dávají do souvislosti věci, které spolu vůbec nemusí mít žádnou souvislost. Bože, vezmu si kalhotky, jsem iluminátka, protože vypadají jako trojuhelník!:DTo mám teda jako chodit jen na ostro??ne proboha, to bych pak taky byla Iluminátka, protože bych vystavovala svojí frndu na obdiv světu! takže jsem odkázaná na to, nosit trenky!:D Sežeru něco ve tvaru trojuhelníku nebo nakreslím obraz ve tvaru trojuhleníku, jsem Iluminátka! To vám fakt nedochází, jak obrovská blbost a manipulace to je? Když už by byli, tak přesně o tohle jim jde...Jinak by to takhle okatě a dementně nevystavovali na obdiv. Nebo si fakt myslíte, že všechno co je v tomto tvaru, tak je zlé? vždyť je to jen trojuhleník!taky si můžu vymyslet, že čtverec a obdélník, jsou šaptné...Nebo mě dostává jak k tomu někdo přikládá i tvar obličeje, oka či čela, to jako lidi mohou už i za to, jak vypadají, jak se narodili??Hákový kříž taky nebyl špatný, dokud ho nacisté nepoužili pro zlé způsoby, ale za to přeci nemohou nějaké tvary a znaky, ale lidé. Dneska se přendavá zodpovědnost v hádce či v roczhodu na druhého člověka a taktéž i na tvary a znaky, na neživé předměty! No to mě podrž, nad tím už fakt zastává rozum...

Opravdu si myslím, že bychom se měli starat o věci, které lze plně změnit a ovlivnit, ne věci které jen můžeme odsunout vedle, mimo nás - tím, že třebas nebudeme poslouchat určitou muziku. To na té věci stejně nic nezmění. Je třeba vždy a ve všem měnit pouze sebe a svůj pohled na věci, protože jen u tohoto máme 100% jistotu, že to můžeme změnit úplně, doslova a do pímene. U ničeho jiného takovou jistotu nemáme a ani mít nikdy nebubdeme. Proto ten, kdo se stará jen o to své, udělá vždycky nejlíp.

Když jsem se na to dívala hlouběji a když mi došel ten myšlenkovitý pochod lidí v této sféře, tak jsem zjistila a přišla na to, že lidé velice často označují za Ilumináty hlavně ty, kteří jim nejsou sympatičtí, ti kteří mají větší slávu, ti kteří jsou výše než oni, ti kteří podle nich nepřišli k penězům a moci spravedlivě, ti kteří říkají a hlásají něco co se jim značně nelíbí ("lež") a také ti kteří jsou vystřednější, otevřenější a lehkomyslnější.

Takže kdybych to měla brát takhle, tak pro mě jsou Ilumináti tito lidé: Tomáš Klus, veškeří politici, Michal David, Rychtář, a také to jsou všichni ti, kteří už mezi námi nejsou a psali klasickou literaturu, pak taky Jaroslav Dušek, no teď už vlastně i L. L. Hay, Joseph Murphy, Karel Got, Ondřej Brzobohaty, Aleš Kalina, Sisa Sklovská, Alue. K. Loskotová, všichni psychologové do jednoho a také tvůrci filmu Tajemství.

Docela dobrej seznam ne??:D A to jen proto, protože Tomáš Klus mi je značně nesympatický, tak jako člověk i jako zpěvák a stejně tak i Michal David. Karel Got podle mě neumí zpívat, Murphyho zákon na mě neplatí, stejně tak ani jako Tajemství a Kalinova metoda a rozhodně si s tím nebudu dělat hlavu, ale budu dál žít, tak jak to umím nejlíp podle sebe, ne podel druhých, Ondřej Brzobohatý je namyšlenej frajírek, Jaroslav Dušek mě ničím neohromil, Sisa Sklovská se mi nelíbí vzhledově, psychologové jsou podle mě jen manipulátoři tak jako i politici a Rychtář. L.L. Hay vystrnaďuje ze svého života veškerou negativitu a radí to i ostatním lidem a to se mi opravdu nelíbí. Alue. K. Loskotová podle mě sice mluví pravdu, ale také hlásá hodně nepravdy...Atd...

A vidíte to jak je to celé nesmyslné, ubohé, primitivní a hloupé? Kdybych to měla brát takhle, tak se v životě nikam nedostanu, s nikým se nebavím, mám jen svou hlavu a nenechám si od nikoho nic poradit, atd.. Jenže my si musíme uvědomit, že každý má svou chybku, svou vadu a každý ať si říká co chce, protože každý má stejně svou vlastní cestu, která může být úplně jiná, než ta vaše. Každý má taktéž i svou vlastní pravdu a to zda se bude pojit i s tou vaší závisí na načasování a jeho i vaší úrovni na které se zrovna nacházíte.

Už dlouhou dobu se zamýšlím nad tím, proč lidé pořád obracejí zrak tam, kam nepatří a odvracejí se od těch věcí kam by přesně jejich energie směřovat měla a přesně tak to vidím i u Iluminátů.

Opravdu to vypadá tak, že se vám Ilumináti zdají být jen proto, že si zvolili jinou a odlišnou cestu k ráji než vy. Ale za to máme lidi odsuzovat? a proč jako? Vy to jen nejste schopni příjmout, zkousnout a zžít se s tím a pak vás to vnitřně sžírá, ta vaše neochota pochopit je. A tak jste si radši našli logické odůvodnění, jinak by jste hrozně trpěli. Když už to nemůže vzít duše, tak aspoň ten mozek teda, že?

Myslím si, že je to zbytečné očerňování z mého hlediska ještě ke všemu nesprávných lidí, kteří v životě dokázali něco velkého a prospěšného. Né málo lidí zachránily tyto osoby, podle vás Ilumináti, svou vlastní tvorbou! A o to přeci jde! Místo o snahy o porozumění od nás tito lidé schytávají poznámky o spekulacích, konspiračkách, sektáchm, iluminátech apod...Ale to, že by to mohlo všechno jít z vnitřka těch lidí, že si na ty věco přišli sami, svými vlastními zkušenostmi už nikoho nezajímá...Je to pro vás prostě divné, z nějakého hlediska zavádějící a tak to celé hodite do jednoho pytle jménem ODPAD! Nemá to prostě žádnou šanci, odškrtli jsme to.

Každý si na věci přichází jinými svými osobitými způsoby a to nikomu vzít nemůžeme. Může to být i tak, že za tím stojí jen lidská závist. Že Ilumináty vymyslel člověk, který těmto lidem opravdu mnoho záviděl a tak je musí teď zneuctit i v očích druhých lidí, tak aby to jemu dělalo dobře. Ale kdo ví? My o tom všem můžeme jen spekulovat, jelikož já vím, že nic nevím. A tak mě napadá, zda je vůbec známo kdo úplně první s tím přišel a kdo to první viděl či objevil?

A doprkvančic znal se tady někdo osobně se všemi těmi lidmi? mluvil s nimi někdo? dostal se jim pod kůži, k srdci nebo až k duši? Nééé, takže všichni do jednoho si myslíte, že všechno víte, ale přitom víte velký kulový! Připomíná mi to učitelky dějepisu. "Kurňa byla jsi v tý době, zažila jsi to a pocítila na vlastní kůži? Né! takže o tom nemel, když o tom nevíš zhola nic. Jen sis někde něco přečetla a psát či říkat si může každý kdo chce a co chce...."

Také si myslím, že všechny tyto teorie jsou vytvořeny schválně systémem, proto aby tak mohl vlastně stát velice lehce přijít na to, kdo je s ním a kdo jde proti němu, nebo spíše kdo chce jít s ním a kdo ne. S takovým přehledem o nás pak má stát přeci větší moc a nadvládu;)

Tak, jak byly psány, některé velice trefné komentáře u jednoho článku o Iluminátech:

1.
Čím víc se tím zabýváš, tím víc všechny ty symboly a texty vnímáš, tím víc se toho v podvědomí bojíš, tím víc tě to hryže, tím víc tě to ovlivňuje, aniž by sis to uvědomoval. Možná ti ani nedošlo, že ta videa a ty články hrají svoje vlastní sólo. Někdo chtěl pár set lidí vyvést z míry tím, že "objeví Ameriku" a bude se snažit jim vtlouct do hlavy, že je někdo ovládá. A tak přebere nitky do svých rukou. Ať už člověk zůstane sám sebou (a že to je v dnešní době setsakra obtížný úkol), nebo ne, pokavaď mu to přinese uspokojení, tak nevím, proč se tím znepokojovat. Vidím někde banán, no a co... Vidím někde třetí oko, no a co... Buďto se přidáš na jednu stranu, nebo na druhou. Ale dokud to nebudeš ignorovat, pojedeš v tom s nimi.

2.
Jasně, když někdo vymyslí nějakou teorii, tak se pak nitky spojující známé osobnosti už vymyslí snadno. Protože kdyby vznikla nějaká teorie, do které by nebyl zavlečen někdo známý, pak by tomu nikdo nevěřil. Ano, přesně takhle totiž lidská psychika funguje. Možná, že je to všechno naopak a loutkou se stal právě ten kdo tomu věří, protože tvůrce to zamýšlel přesně takhle a očekával tyto reakce. Takže se pak nedobrovolně také možná stáváme slepou ovcí, davem, který jde snadno ovládat. Ale upřímně? Upřímně věřím tomu, k čemu dojdu vlastním rozumem a vlastní zkušeností, popřípadě zkušeností lidí, kterým věřím. Protože jinak bych se musela zbláznit - takových pseudoteorií o čemkoli tady už bylo..

3.
Nejhorší na těchto věcech je, že stavíme teorie na teorii a očekáváme, že by to mohla být pravda. Vždyť i velký třesk je teorie. A najednou se všichni chovají jako by to byl pevně daný bod "Tak to přeci muselo být". Nevíme jistě skoro nic. Co když vesmír není vesmír? Co když jsme jen biologické projekty, na které někdo dohlíží, ale nesmí zasahovat aby neporušil náš vývoj? Nebo co když jsme pro ně spíš dobytek, a oni čekají až dozrajeme? A nebo jsme vážně ti jediní a výjimeční ve vesmíru? Je až ponižující jak jsme nevědomí. Vždyť ani nevíme co se nachází v našich oceánech a v jádře Země, tak proč se ženeme do vesmíru?

K tomuto poslednímu komentáři jen dodávám:

My, nebo respektive náš mozek musí mít pocit, že něco, né-li všechno umí a všemu rozumí, jinak by padl, jinak by nám nemohl vládnout, jinak by úplně klesl a s ním by kleslo i naše velké ego, které se tak rádo živí novými a novými teoriemi a vědomostmi.

Nakonec jsem našla i stránku na FB, která je proti Iluminátům a tam její autor píše toho:

Je to elita, která zasahuje do vlád všech zemí. Všechno mají pod palcem. Sic je to tajné společenství, ale nechává všude svoje odkazy. A když říkám všude, tak všude. (I vy se s tím možná setkáváte každý den.)

Mají v plánu tak nějak sjednotit lidstvo. To by samo o sobě nebylo tak hrozné. Jenže oni zlikvidují všechna náboženství, získají totální kontrolu nad člověkem, očipujou ho jako psa a pak ho zaměstnají nějakou reality show, pornografií, nějakou tou zvráceností a dlouhosáhlými filmy o ničem. A je to i v hudbě. Na některé kapely jsem i přišla sama, některé mi vnukl můj sen a něco jsem se zas dozvěděla od někoho jiného.

A o co jim jde? Odnaučit lidi přemýšlet. Vždyť přece dlouhé, pomalé, vtíravé a vlezlé melodie jsou tak paralyzující. Stejně tak i hnusné videoklipy. V jiných je jen násilí a někdy i nějaké složité poselství, které nepochopí nevědomý člověk. Tedy člověk, co není schopen skloubit 3 I. Tedy inteligenci, instinkt a intuici. A hlavně chuť hledat. Kdo hledá, najde. Jenže někteří lidé jsou na to líní. Ba ani neví, že se po nich něco chce. Že hledání je jejich celoživotní úkol.

A proč to všechno dělají? Prý kvůli mimozemšťanům. Aby s námi mohli navázat nějaké styky, tak jim přece ti mocní musí ukázat společnost na úrovni. Jediná světová vláda, eliminace zaostalejších národů a nebo národů, které se tohohle nechtělí účastnit... (války, výhružky, intriky a likvidace ekonomiky). Na jednu stranu likvidují Řecko, Španělsko a na tu druhou si vymysleli domělý terorismus, aby měli nějakou záminku na napadení muslimských států. To je snaha o to, aby byli všichni stejní. A kdo se vzepře, bude zničen.

Lidé mají právo svobodné volby. A to vždy. Můžou proti tomu bojovat a tím hodně riskují, anebo si jen tak proplují životem, zplodí potomky, kteří se už ani nenadechnou, aniž by se o tom nevědělo někde na úřadě.

zdroj: https://www.facebook.com/notes/nebuď-iluminát/kdo-jsou-ilumináti/591754244241625

A já na to:

Furt jsme jen proti nečemu, ale proč? to si neuvědomujeme, že když jdeme proti, tak to vyvolává jen další boje? Kdybychom byli PRO mír, PRO láska atd...bylo by to mnohem lepší, než jít proti nečemu podobně jako hlavou proti zdi...Tím vlastně také ničeho nedosáhnete. Když je to tajné společenství, tak by nezanechávalo ani ty odkazy. Myslím si, že kdyby mělo opravdu být něco tak velkého, tak by oni nechtěli aby se to svět vůbec někdy dozvěděl. Náboženství jsou stejně taky špatné a zmanipulované. Odnaučit lidi přemýšlet? práveže naopak, jde jim o to abychom se všichni dali cestou plnou myšlenek, protože bezmyšlenkovitý stav v meditaci kdy jsme jen tady a teď je pro ně velikým strašákem. Pak by totiž nic nefungovalo, přestal by fungovat ten jejich zpropadený systém. Padl by na hubu. Navíc i když z nás chtějí mít všechny stejné lidské osoby, tak se to nikdy nestane ani kdyby nás naočkovali a očipovali nevím čím, protože my už jsem se sem nějak narodili s nějakým stálým, daným a neměnným základem, který je hluboko v nás pod tou vrstvou sr....

PS:

Ano myslím si, že nám tady "NĚKDO" udává nepřímo směr jakým bychom měli jít, ať už jde o módu, hudbu či styl života, ale také si myslím, že to není zas až tak horké, jak se o tom píše, nebo spíše, že i kdybychom proti tomu chtěli bojovat, tak je to marné, oni si vždy něco najdou. Je to předem prohnaný boj do kterého jdou jen ti co nevědí co s roupy. Radši to tady vše přijímám tak jak to je, protože jsem se narodila sem do téhle doby a ne do jiné, to je můj úkol.

Jinak počítám s četnými komentáři v podobě: "ty jsi Iluminátka" "nebuď Iluminátka" a pod...Ale to je stejné jako kdyby jste řekli: "Kdo neskáče není Čech a kdo neskáče s námi, skáče proti nám" Je to jen obyčejné pořekadlo a ne každý kdo s vámi neskáče, musí skákat proti vám, spíše jen skáče sám s sebou a pro svou vlastní cestu...



Nejpozitivnější píseň všech dob - Xindl X

21. května 2014 v 10:24 Songy a videa
Tak jako i u mě se lidé u Xindla stěžují na to, že je pořád strašně negativní a tak se rozhodl napsat a nazpívat tuto moc pěknou a pravdivou píseň s nadsázkou. Ano je to tak, když člověk začne říkat pravdu, tak ho lidé začnou považovat za velice negativní osobu, ale zamysleli jste se někdy nad tím proč asi? protože tu pravdu nechce nikdo slyšet, nejsou na ní připraveni, pravda bolí, pravdě věří jen málokdo, zatímco lžím lehce uvěří téměř každý...Na pravdu má žaludek opravdu jen někdo;)


Děti jsou prostě nejlepší...Výroky dětí....

21. května 2014 v 10:15 | Dominika |  Výchova a vzdělávání
Dneska jsem si čorkla jeden text z nějakých FB stránek a hodím vám ho i sem, protože se mi moc libí, je to prostě tak milý a roztomilý!

Například pětiletý chlapec, který dostal první kapesné: "Koupím si maltu, postavím dům, abych měl od vás pokoj a mohl si dělat, co chci..." Za chvíli si to ale rozmyslel. "Nebo ne. Za ty peníze si koupím hračky a ještě to tady chvíli vydržím. Do sedmi let." No, není to milé?

Dcera k rodičům: "Tati, my s Haničkou jsme hračky, protože si hrajeme. Ty si pan řidič, protože řídíš. A maminka je rozdělovač, protože rozděluje..."

1. Strašně jsem se lekl, když maminka onemocněla, protože jsem si myslel. že nám bude vařit tatínek.

2. Na maminky se nemá křičet, protože jsou prospěšné.

3. Když se dva lidi do sebe zamilují a poprvé se políbí, hned se zhroutí a nevstanou aspoň hodinu, ale možná i dýl.

4. Sestra zase měla na vysvědčení samé jedničky. Vsadím se, že mi to dělá naschvál.

5. Babička je tlustá, protože je plná lásky.

6. Strašně bych si přála ještě bratříčka, ale máma stále používá tampón...

7. Čím je člověk starší, tím jsou jeho zuby dražší.

8. Holky neumí čůrat ve stoje, protože nevědí co si mají držet.

9. Když babičku bolej zuby, dá je do skleničky.

10. Já už nemám babičku: zasadili jsme ji na hřbitově.

11. A maminky se musejí pást, aby jim z prsou teklo mléko?

12. Švýcarské krávy využívají v první řadě na výrobu čokolády.

13. Obyvatelé Sardinie se nazývají sardinky.

14. Aby to bylo dobré, sestřičky v nemocnici musejí být sterilní.

15. Lékaři říkají, že nejhorší jsou smrtelné choroby.

16. Když se mi narodil bratříček, dali ho do akumulátoru.

17. Nejužitečnější zvíře je prase. Každou jeho část můžeme zužitkovat: přední a zadní část jako maso, kůži na boty, ze srsti kartáčky a jeho jménem můžeme dokonce i nadávat.

18. Nejsem pokřtěný, ale očkovaný jsem.

19. Nevím kolik je mi roků, protože se to stále mění.

20. V maminčině bříšku je miminko, jenom nevím, jak ho spolkla.

21. Akvárium je vlastně malé moře, ve kterém plavou domácí rybičky.

22. Výživné je plat dětí, když se otec odstěhuje z domu.

23. Každá ryba vyrábí jikry, ruské ryby i kaviár.

24. Krávy nemohou rychle běhat, aby jim z vemena nestříkalo mléko.

25. Muži u nás se můžou oženit jen s jednou ženou. Tomu se říká monotónní.

26. Nechápu, proč se mamka hněvá, že jsem rozbil vázu. Stejně byla stará a dokonce čínská, kdyby byla aspoň naše ...

27. Poloostrov je takový ostrov, který úplně nedokončili.

28. Babička se odstěhovala na druhý svět. Takže už i já budu mít někoho v cizině.


Tak který se vám líbí nejvíce?

Mě osobně nejvíc lichotí 5, 10, 19, 27 a 28 :D

Za srdce beroucí dokument o orgasmickém porodu!

17. května 2014 v 18:10 Songy a videa
Tak tohle jsem si nemohla nechat ujít a nenechám to ujít ani vám! Úžasné, dojemné, prosté, přirozené, pravdivé, famózní, ohromné, smyslné, okouzlující, dechberoucí, povznášející, duchovní, vzrušující, extatické a empatické video o domácím, citlivém orgasmickém porodu, kterého je schopná každá žena, protože jí to je dáno od přírody!

Prosím, nechte se unášet zcela bez zábran:

http://www.youtube.com/watch?v=3vvIPWbQaKE

Syndrom outsiderů

17. května 2014 v 17:46 Songy a videa
Tohle video jsem našla jen tak čirou náhodou na FB u Reaga. Moc se mi zalíbilo, protože si myslím, že je to pravda. Dneska se z většiny části podceňují ti, kteří by měli být uznávaní a na vrcholcích hor jsou ti, kteří někdy nestojí ani za starou bačkoru...

Outsiderům se nedá žádná konstruktivní možnost jak ukázat co v nich je, protože to nikoho ani nezajímá a to je celkem smutné, jelikož každý má na to ukázat světu co v něm dřímá a každý by měl být uznáván za to co dokáže dělat ve svém životě nejlíp tak, že to v dobrém neslouží jen jemu samotnému, ale i ostatním lidem.

Ano já pro většinu společnosti jsem oudsider, pro své neobyčejné názory, jste jím taky?


https://www.youtube.com/watch?v=KVqHb99NanU

Kuře na medu s ananasem

17. května 2014 v 17:13 | Dominika |  Masité
Dneska jsem dělala recept podle nějaké brožůrky o vaření kuřete, myslím, že má název: Kuře pro pány i kmány. Toto kuře je s medem a ananasem. Nakrájíte si prsíčka na nudličky či na kostičky, cibuli a ananas. Kuře osolíte. Cibuli i ananas dáte do misky, zalijete jí 2 lžícemi medu, 2 lžícemi vinného octa, 2 lžícemi oleje, 1 lžičkou mleté pálivé papriky, zalijete trochou šťávy z kompotovaného ananasu a po té co tohle dobře rozmícháte hodíte na pánev, necháta chvíli podusit a pak k tomu přidáte i kuřecí prsíčka. Podáváme s rýží nebo hranolky.