Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Září 2014

Recenze na Koupili jsme ZOO

24. září 2014 v 18:28 | Dominika |  Filmy
Další z výborných filmu je film Koupili jsme ZOO. Po dlouhé době dávali v tej telce taky něco normálního, pořádného a krásného, což je celkem co říct...

Je to dlouhý film natočený podle skutečné události, která vás určitě nenechá chladnými. Po jeho skončení jsem se šla i podívat na net a vyhledat tu jejich ZOO. Jednou bych se tam chtěla určitě podívat a přečíst si i stejnojmennou knihu. Stránky mají totiž opravdu moc pěkné takže si nemyslím, že by pro mě ta návštěva byla zklamáním. A kdybych se tam nemohla nikdy dostat, tak bych jim chtěla alespoň poslat nějakou finanční částku na pomoc. Proč taky ne? dobrých projektů je zde málo a mně se tenhle dohromady i s tou rodinou fakt zalíbil, takže té ZOO rozhodně fandím.

Jejich webovky máte kdyžtak zde: http://www.dartmoorzoo.org.uk/


Pojdmě se, ale zase podívat na to jaké vzkazy pro nás tento film má:


"klíč k mluvení je poslouchat"

"když někoho tolik miluješ, tak před ním nikam neutečeš, je všude"

"škoda, že s ní nemůžu hovořit, abych se z ní vyléčil"

"asi jsem přeslechl něco co se mi snažila říct"

"člověk se bojí něco říct aby se neztrapnil a když nic neřekne, tak se bojí ještě víc"

"udělal si co jsi mohl"

"vážně? ne. Vážně je jedině tak smrad v tvym autě"

"nikomu nemůžeš vnutit svůj sen"

"dokud jsme v zemi lidí, cheš ještě něco?"

"na zvířata se musí mluvit charakteristicky"

"věci nejsou tak zlé, jak vypadají"

"nemůžeš mi říct nic horšího, než si říkám já sám"

"na to, co se mi stalo, nejsou žádné příručky"

"prosím neuraz se, když po tobě nevyjedu" "urazila bych se kdyby jo"

"kdybych chtěla abys mě políbil, neměl bys šanci"

"vím, že odjíždíš, ale jestli se cheš dál kamarádit, tak já ti zůstanu"

"poslouchej své srdce, né svého bratra(matku, kohokoliv)!"

"je to mé vlastní dobrodružství, proto to nejmilejší"

"všichni říkají, že jste ko*kot, ale já si to nemyslím!"

"když máš dobré pohnutky, nic tě nezastaví"

"jestli mě miluješ, řekni mi to"

"kdyby tady byla má žena, určitě bych teď sbíral body za to co mi ona sama poradila"

"zabouchla jsem se do tebe a neumím to nějak uchopit"

a nakonec tam bylo i toto a tím vám chci také dát vlastně prostor se nad tím řádně zamyslet, promyslet si to a popřípadě o tom diskutovat níže v komentářích:

"kdyby sis měla vybrat mezi lidmi a zvířaty?"




Recenze na Hvězdy nám nepřály

24. září 2014 v 16:35 | Dominika |  Filmy
Konečně jsem se koukla na tu slávu na kterou všude pějou jen samou chválu! A musím pět i já. Tedy více než zpracování filmu se mi líbily použité věty, myšlenky, moudra a hlášky. Takže jsem se je, jak je u mě známo rozhodla vypsat:

"deprese je vedlejší účinek umírání"

"to, že vám umírá dítě na rakovinu, je rozhodně horší pro ty rodiče, než pro vás samotné, že na ní umíráte"

"dáš si do pusy to co tě může zabít, ale nikdy to tomu skutečně nedovolíš"

"chápete to? já příjdu o zrak a ona to prý nevydrží"

"bolest se dožaduje svého procítění"

"člověk umře uprostřed života"

"snažím se ti říct, že jsem úžasný"

"budeme fetovat trávu"

"tohle ticho je ohlušující"

"byla by to pro mě čest nechat si od tebe zlomit srdce!"

"všechny tvé pokusy jsou předurčeny k neuspěchu"

"cítím potřebu, že musím minimalizovat počet obětí"

"když už mám cestovat, tak teda jedině se stylem!"

"kresba věci není ta věc sama o sobě"

"kde je naděje, tam je i život"

"pokuste se zachytit štestí uvnitř vás"

"zamilovala jsem se jako když se usíná, docela pomalu, ale úplně"

"svět není továrna na splněná přání"

"jsem slepej, ale zas až tolik ne"

"my tři máme dohromady tak jeden pár plic"

"vždycky budu tvoje máma a je to to nejlepší, čím jsem kdy vůbec mohla být"

"některá nekonečna jsou větší, než jiná"

"ohodnotila jsi 10 devítkou"

"každá minuta byla horší, než ta předtím"

"vy jste hrozný člověk, ale dobrý spisovatel, já naopak"

"chtěla být vyjímečná, ale jen pro jednoho"

"je krásné, že si můžeme vybrat, kdo nám ublíží"

"nemůžete vidět duhu, dokud nepoznáte déšť"

"povídky jsou pro malé nekonečno živé"


Bohužel jsem určitě nestihla zaregistrovat a zapsat všechno, ale myslím si, že i z těchto pár mouder si člověk může hodně odnést a že tento film nám dává mnoho možností na zamyšlení se nad svým životem. Mám ráda filmy s nějakým skrytým významem a s určitým posláním. Určitě bych si chtěla přečíst i knihu, protože ta musí být ještě stokrát lepší!

Tak co jak se vám líbil tento snímek či tato kniha? také jste u toho ukápli slzičku a uvědomili si jak je život krátký a pomíjivý, tak je marnivost jen tak ledajak si jeho chvíle nechat proplout mezi prsty.



Učím se žít

23. září 2014 v 20:57 | Dominika |  Zážitky
Tak tenhle název je pro mě v tuto dobu jako dělaný, někdo někde prostě věděl jak se budu cítit a, že se z toho taky budu potřebovat notně vypsat...

Ano učím se žít. Učím se žít například s takovými lidmi jako je můj bratr, kterému rodiče koupí motorku za 5 tisíc, který chodí na fotbal a na brakedance a mě vyčítají, když jedu jednou za měsíc do Prahy za 500ti stovku, nebo když si koupím knihu či když mi mají zaplatit 400 stovky za paušal na mobil anebo když mě radši než aby mi koupili novou matraci nechají spát na zemi. Prostě jak řekla moje kamarádka: "bráchovi se zkřiví jeden vlásek a hned se mu kupuje nová paruka"

A to mi ještě spousty věci cajlují lidi kolem, když někam jdeme...Jen abych si s nimi mohla vyjít.

S takovou mámou, která na vás řve abyste vypadli do práce a když už se nějaká ta práce konečně najde, tak vás seřve, že do žádné práce za 9 tisíc nepůjdete jinak vas vyhodí z domova, jako kdybyste dovršením svých 18tých narozenin byli pro své rodiče nějak míň jejich dětmi či už někdy dokonce ani nebyli jejich, ale cizí přiživenec a pijavice a "to jen proto", že by nám vzali sociálku a tak bychom jako 4 členná rodina museli vyžít za 9 těch tisíc, což samozřejmě možné není.

Anebo když chcete či potřebujete něco navíc vám poví ať si šetříte. Aha a můžete mi někdo sdělit z čeho jako asi, když do práce jít nemůžu, protože tady víc jak 10 stejně nedostanu a žádný kapesný nedostávám i přesto, že na mě doma dostávájí dávky?a když bych měla dostat nějaký dávky já sama na sebe, tak mi je naši vezmou?Brigáda taky nepřipadá v úvahu, jedině tak nějaká na černo aby vám nesebrali ještě to málo co máte a to jsou většinou samý práce na stavbě( jo chlapům se to řekne).

Anebo s takovou mámou, která vám jednu střihne, protože si chcete jinak sednout a nemůžete protože by neslyšela zrovna co dávají v TV a ona to nemůže dát víc nahlas, jelikož by to prý vzbudilo tátu a bráchu na druhém konci bytu v ložnici.

A taky s takovou, že když odjíždím, tak prosíkuje ať nikam nejedu, ať jí tady nenechávám s taťkou samotnou a ať neutrácím, přičemž si neuvědomuje, že když jsem tady tak za mě taky musí platit vodu, jídlo a obdobně. No a pak když po týdnu přijedu, tak me posílá zase pěkně nazpátek, abych vypadla pryč a zbytečně jim tady neoxidovala.

Taky na mě křičí, že nechci jet k babiččce, přitom si je velice dobře vědomá toho, že to není že bych nehtěla, ale že nemůžu, protože mě ted poslední dobou furt volají na všemožný úřady. Jenže, prej když se chce tak se dá zařídit vše. A teď když už já můžu, tak zase najednou nemůže ona a to taky jen kvůli UP. No tak jsem jí to pekně vrátila zpět a řekla: "když se chce, jde vše"


Jo a taky se učím žít s kamarádem, který k vám domů suverenně a přiopile nakráčí, nepozdraví vaše, má blbý poznámky, che vám masírovat nohy i když mu jasně řeknete, že ne. Nemůže vypít kafe bez čokoládové zmrzliny a žít asi nemůže ani bez kafe mojí kamarádky, protože jí ho vypije. Při objímání mu jeho ruka jakoby nic, zcela nenápadně sleze na můj zadek. Když má volnou chvilku zeptá se vás zda si může zakouřit z okna a dřív než mu stačíte odpovědět, tak už z něj kouří i přesto, že jsme plná rodina striktně zapřísáhlých nekuřáků a on to moc dobře ví. A nakonec mu vlastně nestačí ani to. Prostě si jen tak bez toho aby něco řekl zdrhne kouřit ven i přesto, že už kouřil z okna a nechá otevřený vchodový dveře...

A to není vše. Jednoho dne si zase sebevědomě a ožrale přikráčí i když ho jasně, slušně a výslovně požádáte ať už za vámi v přiopilém stavu nechodí, protože se chová doslova jako hňup. Neřekne mi pomalu ani ahoj a už na mě jestli mu jako dám kafe...Rozvalí se tady na postel jako kdybych já byla návštěva a on pan domácí, znovu tady zasmradí celou místnost s tou svojí vyhulenou držtičkou a ptá se mě jestlipak mám nějaký novinky a když mu jednu z nich řeknu, tak mi namyšleně a povýšenecky opáčí: " hm, ale ja nemyslel tuhle. Konečně mám holku víš, tak jestli se to k tobě náhodou nějak nedostalo?" a při tom se zubí jako kdyby snědl EGO celýho světa a čeká na mou reakci alá" zesrala jsem se z toho" A aniž by se uráčil poslouchat a naslouchat tomu co říkám já, čumí celou dobu do mobilu, datluje a usmívá se u toho jako měsíček na hnoji abych si to jako náhodou nedovolila přehlídnout! No jestě si u mě mohl třebas usrat, tak jak to většinou dělává... To by bylo adekvátní zakončení návštěvy jeho Velebnosti.

Nakonec jsem ho teda vyprovodila, protože jsem cítila, že už ho to tady nebaví, a že přišel hlavně kvůli tomu aby mi oznámil tu světovou novinu a mohl se pochlubit. Už když přicházel, tak jsem řádně bojovala s pocitem, že už jsem mu celkem někde u řitního otvoru, protože si přece našel holku, tak už kámošku na svoje trablíky nepotřebuje. No po jeho odchodu se ten pocit ještě o několik stupňů zvýšil a zvýraznil. Však já si počkám až ho ta jeho prdelatá, kozatá a blonďatá nanynka se kterou se zná teprve 3 dny, kterou strašně miluje i když tam šlo prý jen o to zda si sednou nebo ne a která se před 3 měsíci rozešla s přítelem po 5 letech pošle do prdele a on zase přileze. To pak budu mít tu příležitost ho zase poslat pěkně do prdele já a taky, že si to náležitě užiju!

Prej láska na první pohled a pak z něj vypadne, že už se viděli někdy dřív a nic mezi nimi neproběhlo..:D

A pozor ve výsledku vám ještě řekne, že si vlastně s vašim "kamarádským" vztahem jen kompenzoval a nahrazoval to, že žádnou přítelkyni nemá. Takže jsem byla jen jakýsi takový prostředek k uspokojování potřeb jeho bolestného srdíčka. Služebnice na to aby se chlapeček zatímco nemá holku nenudil a nějak si vyplnil samotařské dny... A že vám v některých dnech bulíkal na rameni, jak je na totálnim dnu, díky jedné holce během jednoho dne zapomněl a klidně vám to s čistým srdcem rovnou do očí potvrdí slovy: "No já jsem jako na žádnym dně nebyl!" Aha, no tak to se asi přetvařoval, nebo né, on jen potřeboval cítit mou pozornost a starost, dělalo mu to dobře, no bodejť by ne! Viděli jste někdy chlapa, který se po čase přiznává k tomu, že ještě nedávno byl totálně psychicky vyčerpán? No, to asi nepřichází v úvahu. Ale co, protože ani za těch 3 a půl roku nebyl schopen na sobě nijak víc pracovat, a protože ve skrytu duše je pořád na tom samém dnu jen to místo mě zalepuje nějaká jiná holka si našel člověka sobě rovného. Stejně tak zazdil možnost, že když si najde holku, tak bude muset nejdřív projít mým "testováním" jak kdysi říkávál anebo to, že ona bude muset laskavě pochopit, že my dva se budeme pořád vídat, protože jsme prostě kamarádi. Lidé se holt budou pořád obracet podle toho, jak se jim to hodí, to se z tohoto světa asi jen tak nevykynoží.

Jo to bylo asi z jeho strany kamarádství jak blázen, no ne?pozastavuji se nad tím především proto, protože já bych tohle žádnému ze svých přátel nedovedla provést. Je to podle mě podlost nejvyššího kalibru a taky vlastně falešnost.

Dobře mu dělalo samozřejmě i to jak se přišel pochlubit, možná to za něco udělal i naschvál, kdo ví...

Tak jen doufejme, že už se z toho pro přístě ponaučím. Vzala jsem si z toho a poslední dobou si přicházím na čím dál tím víc věcí, že s klukama se kamarádit nemá skoro žádnou cenu, snad jen minimální a to ve zcela vyjímečných případech, které potvrzují pravidlo. Protože oni to neumí, neumí se přátelit s ženou, pořád to budou brát jinak než to je a jsem ráda, že mi to v tomhle směru otevřelo oči. O tom jaký je a o tom jak to doopravdy je.

Takže co z tohoto plyne?Pokud s vámi jako s ženou dokáže chlap opravdu kamarádit, tak jedině v případě, že nemá stálou partnerku nebo mu ta stálá nedává vše po čem on touží! Woala, konečně jsem přišla na to rozřešení a vlastně tak trochu i díky knize, kterou právě čtu. Prostě to jsou kamarádi jen na chvíli, bohužel se to někdy stává i u holek, které se kvůli svýmu klukovi vybodnou na svý kámošky či kámoše...Ani jedno pohlaví není bezomylný.

Jen tedy doufám, že se od něj alespoň dočkám toho esterního disku od něj, když se semnou vsadil a slíbil to, i když už na to čekám nějakej ten pátek s výmluvami typu: "no on strejda to cche vychytat aby to koupil až to bude v co největší slevě víš..."

Ale jdeme dál, učím se taky žít s chováním od partnera, který se vás když vaříte rizoto zeptá: "a maso tam dávat nebudeš? mamka ho tam dáva..." či si koupí notebook na hry za 30 tisíc a pak si od vás půjčuje a bulíkuje vám na rameni, že nemá penize a že musí ještě babičce a dědovi vrátit 8, protože si na něj od nich půjčil a protože mu z poslední brigády neposlaly 15náct, ale jen 10 a on není schopný se tam dojít zeptat co se stalo, jelikož tvrdí a je si stoprocentně jistej, že mu to zdanily i přesto, že podepisoval papír, že je pořád student a tak mu to zdanit nemůžou. A kdyby, že mu to neřeknete ať se na to jde poptat, tak by ho to ani nenepadlo. Ne on ví vše, on se na nic ptát nemusí, jen na to rizoto! to je prostě životně důležité!:D

A jinak když se ho ptáte na starej notebook, proč ho třebas nepůjčil vám, když ví, že by se vám i celkem hodil, protože se o stolní počítač doma perete s mladším bráchou, tak ho radši přenechá svým rodičům a když se ho na to ptáte, tak dělá a koulí očima všude možně, no prostě jakoby nic... Ale tak dobrý no, když už jsme teda za ty peníze nikam nejeli a neužili si, když se stěžuje, že jsme buď furt někde v autě nebo v pokoji s jeho bráchou, tak jsem se aspoň zasmála, když mu i když jen kvůli Windowsu 8 což se dá lehce zpravit nefachal ten jeho notebooček za tolik peněz...Kupuje si notebook za 30 tisíc jak kdyby byl aspoň milionář a mohl si to tak dovolit:D Místo toho aby si šetřil, njn ale tak co vidí doma to taky bude opakovat...

Nic od svého dědy a své babičky nechtěl, ale očekával, že z těch 8 tisíc, které jim vrátil mu dají alespooň tisícovku. Bohužel, vrátil se domů zklamán, při první návštěvě mu nedali ani vindru, zatímco při druhé rovnou 4 tisíce.

Situace kdy společně kráčíte kolem té fabriky ve které dělal tu slavnou brigádu, kde měl chudáček přes měsíc tří směnný provoz a utrpěl tak velkou psychickou i fyzickou újmu a vy mu na to se srandou řeknete: "no tak tam bych nedělala ani za milion!"a on: "hm ty bys taky, ale nedělala nikde víš" vám taky pekně hne žlučí...Ale co aspoň vím jak na tom jsem ne?

Docela zamrzí i to, když jdete večer do města hlavně kvůli drinku v baru, který jste chtěli ochutnat a nakonec na všechno nezapomene jen na ten drink ano. Či když po vás chce aby ste byla sama od sebe nadržená a skočila po něm a pak když to uděláte, tak on vás odmítne??:DHolky, přiznejte, který chlap vás když jste byla nadržená odmítl?

Věru krásný to pocit při představě do budoucnosti, že váš partner řekne ne radši vám, než svým rordičům a že jsou pro něj přednější věci, než váš vztah...Tak teď nevím zda mu chybí láska, nebo spíš ta síla, protože umět říct ne znamená sílu a umění říct ano znamená lásku. Hm, chvíle zamyšlení....možna čoveče obojí.

Ovšem pozor! chybí mu asi i pořádnej sexík bez plášťěnky, protože by byl ochotný mi ze svých těžce vydělaných peněz platit zdravotně závadnou hormonální antikoncepci za 5 tisíc.

Anebo když si jdete sednout s ním a s jeho kamarády, o kterých ví, že vy neznáte, ale ani tak vás nepředstaví a jen tak vás nechá stát někde stranou v pozadí až si s tím musí nakonec poradit přítelé sami...a vy by ste se v tu chvíli nejradši hanbou pod zem propadli. Či když mu pozdě večer voláte a protože už doma všichni spí, tak jdete v tohle roční období kdy prší, ven na balkon a to klidně i po nemoci, on to zvedne a povídá: " Voláš v blbou hodinu, všichni už tady spí a já nemám jít kam volat..."

A co by ste si řekli kdyby vám nezaplatil brýle, které vám rozsedl a to ani v případě co mu to tak 3krát za sebou připomenete, nebo kdyby dal v restauraci z vašich v mém případě velice vzácných peněz bez dovolení dýško 20 kč a nevrátil by vám to a ani zbytek peněz za váš lístek na kino, přičemž jste ho o to poprosila.

Když se ho zeptám jak bych jako psala na tom jeho notebooku blog, kdbychom spolu bydleli, když to na něm nefunguje, tak mi řekne: "ale to by se přece nějak vyřešilo.."

Nějak a třebas taky nijak..

Dost uža, ale s přítelem.

Další učení a doslova hotový umění žít nastává ve chvíli, kdy nastoupíte na UP. Říkám vám, nic horšího než tato instituce neexistuje, přirovnala bych to možná k úrovni starý, zlý a zapšklý tchýni, ale ani tak si nejsem zcela jistá, protože UP je to poslední co si vy přejete, to mi věřte, teda aspoň pokud jste v mém věku a jste tam tak podobně dlouhou dobu co já...

Všichni tam na vás koukají jako na nějakýho škůdce či parazita, kterej si přišel možná tak pro prachy, ale dělat rozhodně nebude. Jiného přirovnání a zacházení se tam ani nedočkáte, leda tak, že by jste byli aspoň trochu přičmoudlý...

A to tam jste většinou tak z 80ti % ani ne kvůli vlastnímu zapřičinění. A lidi co tam pracujou dle mého názoru ani nejsou lidi, to už jsou jen vymletý mozky, kterým nic než skákat jak cvičená opice bohužel nezbývá...

Když vám úřednice volá i 3krát denně a chce po vás vysvětlení věcí, který by měla ona sama vědět jen protože je úplně blbá a nic neví. Do toho vás ještě neoprávněně osočuje, očerňuje, napadá, uráží a vylévá si na vás vztek i svou profesionální deformaci. Chce po vás aby ste se chovala jako dospělej člověk, ale sama se tak nechová...Todle by si měla zkoušet na černohubouška a ne na mě.

Stejně jsou tam všichni na palici jestli si myslí, že jim někdo půjde radši makat za 9 tisíc za podmínek pro zvířata a ne pro lidi, než aby byl na dávkách, když na dávkách dostane víc...

No a aby toho nebylo málo, tak jsem se dneska koukla na vodafone, kolik jsem utratila za 40ti minutový hovor, když jsem tedy dostala těch 100 volných minut + 200 volných smsek do všech sítí (tušila jsem nějakou sviňárnu) no a stálo mě to celkem přesně: tritapadesat, takže tenhle měsíc už díky tomu nemůžu napsat ani smsku.

A místo produktu na zažívání a vylučování mi firma BIOO.CZ poslala doplněk na zdravou pokožku a pleť.

Taktéž se učím přistupovat ke kamarádce, která mi už po 3 za sebou odmítla skůzku i když ona byla tím hlavním aktérem, který jí navrhl.

A taky jsem musela k zubaři. Jako vždy zas a opět, když jde Dominika k zubaři po sto letech absolutně vůbec netuší co jí tam budou dělat i když jí to řeknou, protože tomu po doktorsky vážně nerozumí a nemá ponětí co si pod tím a oním názvem má představit.

No, ale ono je to někdy snad i lepší když nevíte dopředu do čeho vlastně jdete, protože pak by ste tam ani nešli:D A díky tomuhle mám i toho zubaře celkem ráda, víte on mě totiž tak nějak vždycky překvapí. Ne, že bych měla málo barvitej život, ale prostě tak, v tu chvíli v tom křesle u něj nejsem schopná prostě na nic myslet. Mám v hlavě úplně prázdno z toho očekávání co to zas bude a možná taky z té bolesti.

Takže aby bylo jasno, minule jsem tam přišla a pan doktor se mě ptá: "budete chtít injekci na umrtvení?" a já: "néééé, to je v pohodě!" no až jsem v jednu chvíli ztratila na sedadle vědomí, ale jenom na vteřinku! jinak jsem ani necekla a nemukla, taťka s doktorkou mě pak chlapácky poplacávali po rameni se slovy: "teda to seš fakt dobrá bez injekce takhle vydržet trhání nervu, to já bych to asi nedal/a!"no a máte to!:D

Ale je celkem zvláštní, že člověk pak přemýšlí zda by do toho šel znova a uvědomuje si, že vlastně i celkem jo, něco jako když žena porodí a to, že už nikdy nebude mít další dítě jí vydrží jen nějaký ten den či měsíc. Kdo ví možná jsem závislá na bolestí a utrpení!:D Ne to asi ne, ale zjistila jsem a přišla jsem si na to, že i prostřednictvím bolesti a utrepní se dá mnoho věcí si uvědomit;)Když je to dlouhodobější bolest, tak bojovat se sebelítostí a myslím si, že při těch stavech člověk dokáže prožít i jistý stav osvícení...Opravdu jsem to zažila. Pokud se člověk otevře té bolesti, dokáže si přiznat, že si jí způsobil jen on sám a umí jí s pokorou a mírem v srdci zpracovat, tak to jde. Jenže kdo tohle umí a komu tohle vydrží věčně? já to taky zažila jen párkrát, ale už jsem schopná a ochotná tím pádem pochopit takový ty lidi co chodí po hřebícíh, roztříštěným sklu, ohni, co si nechávají všlicos propichovat a tahat se svou kůži kamion..

Takže se tím pádem vlastně učíme žít i s bolestí, jak s tou vnitřní, tak i tou fyzickou...

No, ale to už odbíham od věci. Jdeme zpět k dnešní návštěve u zubaře. Dnes jsem tam tedy zase přispěchala celá nesvá z ještě neozkoušeného nového zákroku, zasedla do sedla a celou dobu se v něm krčila, mačkala si prsty, dělala ksichty, samozřejmě podle možností a trošku ukňourkávala, jen aby si pani sestřička všimla a uvědomila jak ze mě prýští krev na všechny možné světové strany a aby se trošku mírnila, protože se mi díky tomu, že mám plnou pusu krve a vůbec, že cítím její pach celkem dost zvedá žaludek. Nepomohlo a ještě me stačila zjebat za to, že jdu k zubaři a nemám kapesník. Nu, měla jsem, ve svojí kabelce, která seděla mamce na klíně v čekárně. Kdybych věděla, že mě budou řezat za živa, tak se na to taky asi řádně připravím ne! Takže jsem vyšla ven jako nějakej upír, kterej se právě velice chutně a vydatně nadlábnul, jelikož mi krev stíkala od pusy až na hruď k tričku a to i přesto, že mi paní sestřička přinesla kapesník.

Řeknu vám, ale že tohle bylo snad horší než to trhání nervů, když to srovnám.

Zubař je vlastně jediný doktor ke kterému jsem já ochotná vstoupit, už jen proto, že tam nikdo nemá čas na nějaké reptání, ale že se tam okamžitě koná a taky tam pokud teda nemám zkažené zuby za nic neplatím.

Takže se učím žít i se svou nutkavou potřebou nechat se ve všem překvapit a vlastně tak trochu i se zubaři.

Ne, nemyslete si že je to vše. Není, ještě není všemu úplný konec!

Taky přemýšlím a uvažuji nad tím, jak vysvětlit a tím pádem i žít s vědomím, že moje starší sestra nepochopí jednu úplně jednoduchou životní rovnici, která zní: " když se nebudeš nijak chránit před otěhotněním, budeš s největší pravděpodobností těhotná" Odpověd zněla: " ne nebudu, jelikož karty mi vyvěštily pouze jedno dítě! a osud nikdy nelže, prostě i kdybys brala nevím co na to abys neskončila zbouchnutá a měla v osudu napsáno 10 dětí, tak je mít budeš a hotovo!"

No, podle ségry bych možná otěhotněla i kdybych s nikým nespala:D

A když jí říkám, že je určo znova v jináči páč to nedostala a roste jí břicho, tak o tom žádná! No a voalá po pár týdnech se radši ani neozvala, to že je znova březí do telefonu blekotala babičcce, protože veděla co jí na to řeknu...No co jí na to jako asi tak můžu říct? nic, jen že když takhle bude pokračovat dál, tak bude mít takovejch dalších 10 dětí na krku a to už nezvládá a ni to první a dokonce ani svýho partnera:D Ale tak aspoň, že už těm kartám nevěří...;)

Taky se stěžovala, že je asi nemocná a že musí jít k doktorce, protože má už nějakej ten tejden průjem a bolí jí břicho a bojí se o mimčo. No tak jsem jí řekla, že totoč je u některých žen jeden z normálních příznaků a projevů raního těhotenství, bylo mi na to však opáčeno, že jsem padla na hlavu. Avšak mějte se na pozoru! Po pár dnech jí mamka psala a ptá se jí: " tak co už jsi zdravá?" a segruše na to: "jako těhotenství není žádná nemoc jo mami?!":D:D

Dobrý bylo i to když todle léto přijela mamky tchýně(moje babička) a ještě před tím než dorazila jsme s mamkou odnášely všechny její blevajzový zavařeniny z našeho sklepa nenápadně zase nazpátek k ní(jejím rodičům) do špajzu a já říkám mamce: "mami, ale víš jako že je to úplně zbytečný, protože ona nám to zase celý léto bude postupně vracet prostřednictvím táty, kterej tam bude chodit každej den na pokračování seriálu(pozorování babičky,dědy, prapradědy a praprababičky v domácím prostředí)?" Mamka na to nic, zřejmě asi velice doufala a věřila v pravý opak. Zbytečně. Proroctví slečny Dominiky se jak jinak než zase vyplnilo.

Tak s těmito lidmi, nijak nepřikrášlenými bizarními zážitky a zkušenostmi všedních dní a taky s tímto systémem, světem a životem se já pořad učím žít a nevím, zda se to vůbec někdy naučím či jestli se to vůbec nějak dá naučit!

Ale díky tomuhle všemu se vlastně učím žít nejen s ostatními v této společnosti, ale i sama s sebou, sama s sebou proto, abych se nad to já dokázala povznést, brát to s humorem, a taky abych se popřípadě nezhroutila, nepropadla sebelítosti, nenávisti, zášti a pomstychtivosti.

Učím se tak vlastně překonávat sama sebe, denodenně tak čelím svému strachu o svůj i o život druhých lidí. Učím se čím dál tím větší toleranci, pochopení, respektu a naslouchání. Také vnímání to, jak to tady ve světě vlastně funguje, jaké typy lidí existují, čeho všeho jsme schopni, kde končí a začínají naše hranice a když na to nemůžu přijít, tak se pídím po důvodech.

Život je prostě samé učení, učíme se prostřednictvím naších vztahů s blízkými a přáteli a získáváme tak tím nové zkušenosti, nové úhly pohledů abychom mohli růst a vyvíjet se a to i když se to někdy na první pohled nezdá. Ale vše má svou skrytou myšlenku a smysl.

Když jsem v konfrontaci s někým, tak se z toho může ponaučit i on, já vím, může, ale nemusí a ve většině případů ani neponaučí, ale důležité je, že je tady aspoň nějaké to byť i třebas mizivé procento a nějaká naděje, stejně tak jako i u toho zda tento proces učení někdy skončí a dovrší svého, protože naděje umírá poslední!


A co vy? jak žijete, jak se učíte žít, spolunažívat, koexistovat s lidmi, společností a tímto světem?


PS: prosila bych o trocha pochopení, protože to, že o svých bližních píšu, tak jak píšu v tomto článku, rozhodně neznamená, že je nemiluji a že je po většinu času neberu takové jací jsou a stejně tak si myslím, že to neznamená, že by oni nemilovali mě. Pouze jsem se chtěla upřímně a doslova vypsat z určitých situací, které v mém životě nastaly a značně tížili můj psychický stav a toto je můj způsob jak se s takovymi věcmi vypořádat.

Možná někomu příjde, že není možné za tak krátkou chvíli zažít, prožít a vnímat tolik věcí, ale věřte mi že je. Já mám vždycky jednou za čas takovéto období a to úplně běžně.

K životu holt nějaký ten druh toho trápení bude vždycky patřit....



Zabere vám to pouze minutu čtení, a možná vás přivede k jinému myšlení

18. září 2014 v 14:37 Převzaté články
Dva muži, oba těžce nemocní, sdíleli stejný nemocniční pokoj.

Jeden z nich si směl každé odpoledne na hodinu sednout, aby napomohl vysávání tekutin z plic. Jeho postel stála hned vedle jediného okna v místnosti.

Druhý muž musel celé dny strávit ležením na zádech. Oba si spolu povídali celé hodiny. Vyprávěli si o svých ženách a rodinách, domovech, pracích, o svých zážitcích z vojny, o svých dovolených…

Každé odpoledne, když se jeden z nich mohl posadit, trávil čas popisováním svému spolubydlícímu všechno, co vidí venku.

Muž na druhé posteli začal postupně žít pro ty hodinové úseky dne, kdy se jeho svět mohl rozšířit a oživit o všechno dění a barvy venkovního prostředí.

Okno skýtalo pohled na nádherné jezero. Kachny a labutě pluly po vodě, zatímco děti si hrály s modely lodí. Mladí milenci kráčeli ruku v ruce mezi květinami a v dáli se rozprostíral pohled na panorama města.

Během popisování všech podrobností zavíral muž dál od okna oči a představoval si celou scenérii.

Jednoho hřejivého odpoledne popsal muž u okna kolemjdoucí průvod. Přestože jeho spolubydlící nemohl slyšet kapelu - mohl ji pozorovat zrakem své mysli, díky společníkovi u okna a jeho pestrému popisu.

Ubíhaly dny, týdny, měsíce. Jednoho rána zdravotní sestra přinesla do pokoje vodu na umytí obou pacientů.

Nalezla však tělo bez života, tělo muže na posteli u okna, jenž zemřel poklidně ve spánku. Zavolala pomocníky, aby tělo odnesli.

Tak brzy, jak jen už se to zdálo přijatelné, zeptal se druhý muž, zda by mohl být posunut na postel u okna. Zdravotní sestra s radostí zařídila výměnu, a když se ujistila, že sedí pohodlně, nechala ho na pokoji o samotě.

Pomalu a bolestivě se opřel o jeden loket, aby se poprvé za svůj pobyt podíval na opravdový svět venku. Všemi silami se předklonil pro nejlepší výhled.

Okno čelilo jenom holé zdi.

Muž se zeptal zdravotní sestry, co vedlo jeho zesnulého spolubydlícího k popisu tak nádherného venkovního světa.

Sestra odpověděla, že muž byl slepý a nemohl vidět ani tu zeď.

Řekla: "Možná vás chtěl jenom povzbudit".

EPILOG:

Je to obrovská radost činit šťastnými ostatní, nezávisle na naší vlastní situaci. Sdílený zármutek je polovina trápení, ale když se sdílí štěstí, tak se násobí. Pokud se chcete cítit bohatí, spočítejte si všechny vaše věci, které si za peníze nekoupíte.

"Today is a gift, that is why it is called The Present."

(Dnešek je dar, proto se také nazývá "present" - znamená dvě slova, za prvé "přítomnost", za druhé "dárek")


Překlad: Jan Petrák



Ricco a Claudia - Modlitba

2. září 2014 v 18:12 Songy a videa
Nádherná, pravdivá, pokorná, láskyplná, ale i celkem smutná a skličující úplně první oficiální píseň od úžasných zpěváků Ricco a Claudia, nechte se prosím unášet:

http://www.youtube.com/watch?v=R3SUFM1y4OA