Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Listopad 2014

Co vám dává a bere energii?

17. listopadu 2014 v 21:54 | Dominika |  Něco o mně
Já ztrácím energii hlavně tehdy když:

- mě někdo uráží

- napadá

- vyvolává ve mě pocit viny

- neustále mě o něčem poučuje, peskuje, povyšuje se, přikazuje, nařizuje, když nejedná přímo, je nespolehlivý a nezodpovědný protože nedodrží to co sám řekne.

- když mi skáče do řeči, strká nos do mých záležitostí bez vyžádání

- mudruje, dělá chytrýho a udává rady bez požádání

- pokouší se semnou manipulovat

- lže mi

- nepřiznává si své chyby

- nepracuje na sobě a na našem společném vztahu

- hází své problémy a zodpovědnost na druhé( na mě)

- mluví jen sám o sobě a mě (druhé) nepustí ani ke slovu

- chodí zamnou jen tehdy kdy má problémy a dělá si ze mě vrbu

- překrucuje pravdu

- vehementně si prosazuje své na úkor druhých

- je nepřizpůsobivý a sobecký

- vyčítá, křičí, nadává, vše je z jeho úhlu pohledu jen špatně i kdyby ste se postavili na hlavu

- dělá druhým to co sám nemá rád

- nedovolí mě ani druhým být sám sebou, dělat to co já chci v tu chvíli a dobu kdy to chci dělat

- nedává mě ani druhým lidem prostor, do nečeho mě nutí, tlačí a dělá psychický nátlak

- vyhrožuje

- dělá naschvály, intrikuje, pomlouvá

- fyzicky a psychicky mě tyranizuje

- nenechá mě v klidu spát tehdy kdy to potřebuji a neumožní mi být chvíli o samotě, protože vyžaduje mou neustálou pozornost, podporu a přitákání

- nemohu dělat to co chci tehdy kdy chci

- když mě kdokoliv od financí až po moje tělo či lidi omezuje

- když nemohu projevit své emoce v plném rozsahu

- když nemohu říci to co si myslím a cítím

- když musím někomu něco neustále dokola vysvětlovat

- když po mě někdo chce něco co nekoresponduje semnou a s mým přesvědčením

- když někdo ubližuje těm, které mám ráda

- když mi někdo vnucuje a přesvědčuje mě svou pravdu(názorem)


Ale jsou i věci, které mi zase na oplátku té energie dodají celkem dostatek:

- přítomnost ve společnosti lidí, které mám ráda, kteří jsou příjemní, upřímní, pro každou srandu a kteří ve mě upřímně věří a dodávají mi odvahy pro další životní kroky

- kvalitní spánek(základní fyzické potřeby)

- shlédnutí pro mě pěkného filmu(když už není na co jiného koukat, tak HP a Titanic to vždy jistí)

- poslech pro mě příjemné hudby

- klid, ticho a samota

- jízda na kole, tanec, plavání, milování s partnerem

- četba pro mě dobré knihy

- když tvořím(kreslím, píšu nebo vařím)

- dělám to co chci dělat ve chvíli kdy to chci dělat

- blaho nastává i po dobře vykonané a dokončené práci(úkolu)

- dobře se cítím i při darováním dárků a splnění přání druhým

- příjemný pocit je i když vykouzlím úsměv na tváři druhému

- když se dobře najím

- když se opiju do nálady

- když někdo ocení mou snahu nebo já tu jeho(vděk)

- když mi vychází to co si přeju

- když si pořídím něco hezkého co jsem dlouho chtěla


Je asi docela smutný, že je těch věcí co mi nedělají dobře mnohem víc než těch co ano, ale tak to holt prostě je.

Ja si myslím, že tyhlety bodíky mají vesměs tak nějak všichni, podle mě každej člověk nenávidí urážení od druhého a podobně...Dokonce ani ten, který to sám dělá. Takže se vás stejně ptám:


Co bere a dává energii vám?co vas nabije a co vas naopak uplně vysaje?

Ďábelští lidé s andělskou tváří

14. listopadu 2014 v 0:05 | Dominika |  Zážitky
Ach jo proč mi jen všechno dojde až po setkání? Víte jak se pozná negativní člověk? že vám po schůzce s ním není vůbec dobře...Jste unavení a i přesto nemůžete usnout, vyčerpaní a rozladění. I když jsem si dřív s touto holčinou rozuměla dnes již to není možné, strašně moc se změnila a abych pravdu řekla, podle mě vůbec ne k tomu lepšímu, ale spíše naopak. Nebo možná, že se vůbec nezměnila, ale já konečně prozřela a přiznala si skutečnost. A to jak moc, vám chci sdělit tímto svým článkem.

Začalo to telefonátem na můj mobil z jejího. Zvednu ho a do telefonu se mi ozve: "Ahoj to jsem já!" No tak jí povídám: "Kdo já jako?" Chápete to? jak mi může někdo po roce zavolat a jen tak si říct prostě do telefonu: Ahoj to jsem já!:D:D Přišla jsem teda za ni dolů, prtože ani nebyla schopná zazvonit na zvonek, radši prý chtěla všechno řešit přímo semnou...Jasně, to určitě. Ne, ona jen nechtěla dostat pár facek od mojí mamky kdyby jí nahodou otevřela ona a ne já. Nepotřebovala s ní býti konfrontována, protože moc dobře věděla, že jí moje mamka nemusí už od prvního momentu co jí viděla a vůbec za to všechno co mi byla schopná za celý ty roky udělat. A co vlastně chtěla řešit, když nic neřešila? Sešla jsem dolů a bylo mi řečeno, že je tedy tady pokud mám jěště ráda ty překvápka...Ano překvápka mám sice ráda, ale ne od lidí, které už ráda nemám a ne až tehdy kdy už o ně od toho člověka nestojím. Přitom jěště překvápko po roce nebavení se s tím, že jsem ji ukončila já za to všechno a ona zamnou příjde jen tak jako kdyby se nikdy nic nestalo a začne tam o sobě vyprávět sálodlouhlý příběhy a myslí si, že mě to zajíma....Zřejmě spadla z višně, nebo možná z marsu:D Jinak si to už fakt neumím vysvětlit. Navíc jestliže mi do telefonu neřekla svoje jméno, zřejmě dopředu veděla, že mi o tom musel už někdo říct, že se ke mě chystá...Věděla jsem to, ale v žádném případě mě nenapadlo, že by mohla přijít jěště téhož dne! To jsem opravdu nečekala, já jsem jí hned po tom co mi ten její nápad sdělili vypustila z hlavy a dál se tím nezaobírala, proto to pro mě byl docela šok. No což o to, ale co mi milostivá slečna nepověděla. Tak jsem se nakonec dozvěděla, že já potřebuji jí, že se s ní chci bavit a mluvit já a ne ona semnou. Chápete to? tak snad pokud bych já s ní něco chtěla řešit, tak bych za ní prostě došla já a ne ona zamnou! Já nejsem přece jako ona, že když někomu něco chci, tak o tom melu všude možně jen ne tomu koho se to týká. Ale tak je mi jasný, že podle sebe soudí druhé. Že prý od ostatních slyšela, že já jí něco chci...Ohoo, tak to holčička teda slyšet, ale opravdu nemohla od nikoho, protože pokud jsem si vědoma, tak jsem všem okolo jen říkala, že tu holku už nechci v životě vidět, natožpak se s ní jěště bavit, popřípadě něco řešit! Nemyslí si ta holka náhodou o sobě už nějak moc???Říká o sobě že nemá tolik sebevědomí, ale já si myslím, že ho má až až...Přijít si takhle odvážně zamnou a být úplně v pohodičce a jěště se přitom když jí odmítam smát, nebo usmívat mě do obličeje.... A proč mi vlastně radši dopředu nenapsala smsku jestli se s ní vůbec chci vidět, když to teda všude slyšela??No buď se bála odmítnutí anebo by jí to ani vůbec nezajímalo zda chci či ne, stejně by si zas udělala svý a nerespektovala druhého. Mluví tam o přítelovo rodině a o tom jak někdo z jeho rodiny otěhotněl, jak je ta ženská úplně pitomá, že si otěhotní takhle po tak krátkém vztahu, ale že by mluvila o sobě a o tom, jak někdy nepoužívá dokonce ani ten kondom a žádnou jinou ochranu a že by tím pádem mohla lehce přijít do jináče to už neřekne...s tím už se holka nepochlubí. Ale z kamarádky, která otěhotněla ve svých 18ti, nemá školu a je punkerka to má ovšem obrovskou radost!:D Tak proč to proboha nepřát i té druhé takovým způsobem?Mluví o někom druhým, přitom, ale vlastně mluví sama o sobě. Začně se mi tam vystatovat s tím, že kritiku odemě bere a potom když s ní začnu, tak tam do mě štouchne a křičí : stop, stop ať už o tom prý nemluvím a ať všechno co mám o ní špatnýho napsaného na papíře spálim! A to jěště neví, že to chci všechno dávat sem...:D Když jsem se jí zeptala proč mi všechny ty konkrétní věci dělala, tak na některé mi dokázala odpovědět pouze slovem: Nevím. Prý se svému nýnějšímu partnerovi stěžovala, že se jí po mě stýská a že by se semnou chtěla bavit a potom mi na to opáčila, že ani neví proč to řekla!:DTak v tom případě by si asi měl ten její nýnejší přítel dávat docela bacha na to až mu řekne že ho miluje, protože si jsem zcela jistá že by mu po pár letech dokázala při svém odchodu říci: No já vlastně ani nevím proč jsem ti tehdy říkala že tě miluji víš:)Docela drsná, že neví co proč komu kdy dělá a co proč komu kdy říká, to by mohla být docela lehce schizofrenie ne?? Ale ne, já si spíš myslím, že to bude jen pěkná manipulace, protože ona mooooc dobře všechno ví, jen to nechce říct. Opravdu nechápu jak jsem si dřív těhle věcí nemohla všimnout...A že mi to do sebe všechno zapadá až teď, po takové době! Lepší však někdy, než-li nikdy. Pak mluví o tom jak nedokáže lidém lhát, protože jí je vlastně potom špatně ze sebe, ale co má potom znamenat tohle všechno??Z tohohle jí jako už špatně není?No to mě teda je...

Nebo když se na toho svého bývalého stěžuje, že jí stejně nikdy nechápal. Já se mu teda ani nedivím!To spíš ona nechápe jeho a jestliže nechápe a neposlouchá druhé, jak může ona chtít po druhých aby jí chápali a poslouchali??Když jsem jí tehdy poslala písemně do háje, protože jsem už neměla jinou možnost prý to pochopila do 3 dnů! Hmmm, tak, ale proč v tom případě zamnou teď zase přijela??a proč mi to potom po těch 3 dnech nenapsala?Na to aby na tohle všechno přišla měla celý svůj život a najednou když ji to napíše slečna Mikulská, tak to pochopí do 3 dnů jo?Bezemě by prostě byla asi ztracená, bo já už nevim!:D Chce jít na Waldorfské lyceum o kterém jsem jí říkala už dávno, že tam má jít, vzhledem k jejím názorům, ale dnes jsem došla k závěru, že pro ní není žádná škola, žádná škola pro ní nebude nikdy dost dobrá tak jako ani žádný člověk. Protože vždycky bude někdě něco co jí bude vadit, nikdy nebude nic dokonalé a to si ona zřejmě neuvědomuje. Všechno by chtěla mít ťip ťop, ale neuvědomuje si, že musí nejdřív začít u sebe. Také jsem se dozvěděla, že jí partnerovo rodiče nemají rádí, prý jim nikdy s ničím nepomůže ani se k tomu sama nenabídne a je tichá. Oponovala mi ta to tím, že to není pravda, že kdyby jí znali takovou jaká je tak jí rádi mají. Ovšem není trošku divné, že já í mnoho dalších lidí jí zná docela dobře a máme na ní ten samý nazor jako jeho rodiče??Přišlo mi jako kdyby se mi přijela jen vychloubat a vystatovat jak se má ona úžasně, jak je za svoji mamku hrozně vděčná a přitom od jiných zdrojů vím přesný opak...Jak třebas může říci, že u ní doma už jí nikdo neposlouchá, tak musí jít o dům dál, tím tedy myslela přítelovo rodinu, ale pochybuji, že zrovna tam jí někdo bude poslouchat...Jestliže nezmění svůj přístup k nim, nic se neobrátí v její prospěch. A vůbec co by jí kdo měl poslouchat??:D Dál jsem mluvila s tim jejím bývalým přítelem a ten mi říkal, že prý ho pořád ve vztahu přemlouvala ať se vyspí s nějakou jinou, furt mu to prej předhazovala že může a tak podobně...Ano, to ona se chtěla v té době vyspat s někým jiným a proto do toho nutila i svého přítele, aby potom mohla i ona, neměla výčitky svědomí a aby jí ani on potom nemohl nic vyčítat...Nechápu proč se mu jakože upřímně omlouvala po smce, když potom o něm řekně, že ji ten kluk stejně nikdy v ničem nechápal...Už z toho je zřejmé, že ta omluva nebyla upřímná. Anebo, řekne, že nesnáší kouření a ožírání se, protože to má doma, ale přitom mi potom řekla, že se s tim svým přítelem hrozně moc opili a taky vím, že ten její partner kouří. Tak kde to potom jsme??v blbečkově?:D Jak mi může povědět, že se má už taky víc ráda??A že jí k tomu dopomáhají nějaký její glády na nohou či co...do pr....tak buď se prostě mám ráda, nebo holt nemám no!Nic mezi tím neexistuje a ani existovat nemůže! A dopomoct jí k tomu nemůže žádný byť sebemenší hadr, protože to je pouze materiálno! Taky mě docela naštvalo, že mě schválně na poslední chvíli vyslýchala o svym ex, potom jsem si přišla, jako kdyby zamnou přijela jen kvůlu tomu aby se odemě dozvěděla co on o ní říká....Ale moc by si asi teda fandit neměla, protože o ní stejně říká to samé co já. Navíc jsem jí normálně řekla, že po smsce se člověk omlouvat nemá a až potom co jsem ji to pověděla mu prej taky volala s tím že by se s ním chtěla setkat...:Dtaky dobrý jako, no bezemě by na to asi nepřišla...a stejně on taky po roce z toho byl úplně vykolejenej a nevim čemu se ona ještě diví jako! Jsem ráda, že díky mě jí došlo pár věci, které mi řekla, napříkla o té škole, o jistém člověku, o omluvě po smsce a o tom co jsem jí o ní posledně napsala, ale myslím si, že kdyby chtěla tak to ví už jak dávno. Tyhle věci kterých si já všímám, jsou naprosto jasné, zřetelné, viditelné a kdyby je člověk chtěl řešit takovým způsobem jakým by měl, tak by pro něj nebyly skryté. Mě už kolikrát opravdu taky nudí a nebaví těm lidem předhazovat ralitu, protože si myslím že každý má na to jí vidět. Jenže to je právě ono, když holt někdo nechce, když je mu snažší a milejší být manupulátorem, tak to je pak těžký. Protože ve skutečnosti v sobě máme všichni tuto vlastnost. Už odmalička si dítě vpodstatě vymanipuluje máminu pozornost když se mu jí nedostává, ale s věkem by nám všem mělo dojít, že to asi nění to pravé ořechové a, že pokud je něco extrémní tak je to nezdravé! S kamarádkou jsme si z toho už dělaly srandu, že jsou snad na slunci nějaký erupce či co, které k tomuto všemu lidstvo svádí...:DJe pravda, že se mi při hovoru pořád dívala do očí, neskákala mi do řeci, k některým věcem se i přiznala, věděla odjezd autobusu i bez hodinek a já že jsem většinu času čuměla leda tak do země, ale já už jsem fakt na ten její obličej neměla nervy a i přeze všechno své přiznání, pořád jěště není schopná se druhému člověku za to všechno omluvit...A ke konci celého tohohle ceremoniálu mi pověděla, že ale přeci všechny ty věci, které mi ona někdy udělala a to co mi naní nejvíc vadí, že to není ona celá. To ano, ale v maličkostech je celý svět. O to tu běží, maličkost vlastně tak ani není maličkost, ale je to to nejdůležitější ze všeho. Protože to čeho si člověk ani nevšímá má pro něj ten největší význam. Kolik lidí si všímá toho, že svítí slunce, že právě rostou květiny, či tráva?Hoodně málo a přitom v tom je celá naše podstata.....Ten člověk nezná sám sebe a neumí dělat kompromisy, jde jí jen o sebe samou, neuvědomuje si, že by taky mohla bez reptání udělat něco pro druhého, má odmítavý a opovrhující způsob k druhým lidem, neumí komunikovat, je afektovana, falešná a prolhaná, protože všechno překrucuje, vymlouvá se, vymýšlí si, vykrucuje. Je pěkně vyčůraná a ještě ke všmu si myslí, že bude vždy po jejím a když ne tak si dupne a všechny kolem bude řídit jen ona sama a ostatni jí zřejmě budou ve všem co ona řekne poslouchat...Tento člověk je čisté ztělesnění EGA!

Přišla jsem taky na jednu obrovskou taktiku těchto lidí. A to je ta, že oni naschvál svým tělem dávají tohle všechno jací doopravdy jsou najedvo a potom když je na to člověk upozorní, tak vám tvrdí, že to tak vůůůbec není, že tohle oni vůůůbec nedělají a takový zlí oni vůůůbec vlastně ve skutečnosti nejsou! A tímhle vás naserou do úplné nepříčetnosti a víte proč? protože přesně o tohle jim jde! Jsou to jednoduše manipulátoři, kteří chtějí i přes mrtvoly docílit svého a na vás jim vpodstatě nezáleží..


A co jsem se jěště dnes nedozvěděla...Kluk této holky řekl mé kamarádce, že to prý vůbec nebylo tak, že by se jí stýskalo a že by se chtěla omluvit a bavit...Ale hlavně že to nedávno tvrdil a stežoval si na ní jak se ona sťežuje jemu...a teď to najednou popře??No tak ten je buď úplně stejnej jako ona, což by potom odpovídalo tomu proč s ní asi je, anebo ho úplně zblbla a zmanipulovala...Ve výsledku opravdu nechápu proč zamnou přijela a co po mě vlastně chtěla. Člověk by očekával, že když za váma někdo přijede jen tak po roku se nebavení, tak že přichází s omluvou...to se, ale v našem případě opravdu nestalo a ani nemůžu říct, že jsem to očekávala. Neočekávala jsem od této bytosti už absolutně vůbec nic a zase jsem se v ní sleptla. Jestliže mi ostatní tvrdili, že se jí po mě stýská a že by zamnou ráda přijela a zřejmě se omluvila, měla jsem vědět, že to tak jistě nebude. Ale naděje umírá poslední;)Možná, že to všechno za ní organizoval ten její kluk, protože pro ní chtěl dobře. Myslím si však, že tito dva mezi sebou nemají upřímný vztah založený na pravdě. A že mi řekla že už je to jen na mě komu budu věřit, jestli jí nebo ostatním??ani jedním....Vždy budu dávat na sebe a své pocity z daného člověka. A dané pocity v její přítomnosti mi neříkaly nic hezkého. Necítím k té holčině žádnou nenávist či zášť, ale odpor a nesnášenlivost její osoby, protože mě opravdu dokáže vyvést z míry co si ten člověk vůbec dovolí a co si o sobě vůbec myslí...Už není na mojí vlnové frekvenci a tací lidé mi nedělají vůbec dobře. Její přítel a moje kamarádka mi pořád domlouvali, přemlouvali a snažili se mě s ní zase nějak spojit nebo konfrontovat i přesto, že jsem nechtěla a nakonec z toho výjde špatně kdo? no ten který ani za nic nemůže a ten který s tim ani nechtěl už mít nic společného...Jednoduše už nemám zájem tuto osobu v něčem v čemkoliv chápat, protože mi to akurát vždy ublížilo. Nic víc...Nedávno, mě zase dostalo, když jsem viděla její fotku na rajčeti z nějaké akce, kde podávala své kamarádce cigaretu z krabičky přitom to nemá ráda a žije stráášně zdravě...:D a nebyla tam snad žádná fotka kde by na ní ona nebyla a naschvál svůj obličej nevystavovala do aparátu aby jí potom všichni viděli...:D:D

Možná si říkáte proč jsem teda na ten její telefonát kývla když jí tolik nemusím....Kvůli vám, věděla jsem že se z toho vyklube zase kuriozní fraška o které budu moct napsat a vy se budete nejen smát, ale potom i takovým lidem vyhýbat, protože lidem se dá pomoci jen tím, že k nim budete naprosto upřímní i když to tak někdy v tu chvíli úplně nevypadá.


A zrovna nedávno mi tahle holčina napsala jěště i na fb a to tohle:

ahoj Domí,jenom ti chci poslat tuhle stránku http://psychologie.cz/ protože z ní mám fakt radost,fakt dobrý články a i když to pro nás není nic novýho,to co tam píšou,tak jsem ráda,že něco takovýho je..



Ahoj, ja ty stránky znám a hned na úvod mi tam skoči takováhle hovadina: http://psychologie.cz/biomatky/ Zatímco třebas tohle je výborný: http://psychologie.cz/dynamika-dusevni-krize/ . Nevím jestli znáš tyhlety: deprese5.webnode.cz , matrix2001.cz ty jsou fakt dobry.

Jinak teda nechapu proc mi pises, prijde mi to jako kdyby to mela byt zaminka k tomu abychom o tom rozvinuly nejakou diskuzi a zacaly se zase nejak bavit....Radsi bych, ale uprimnost. Protoze jinak pak fakt nechapu proc by sis znovu delala fb, kdyz jsi ho uz jednou na dost dlouho zrusila...Už včera jsem věděla, že mi napíšeš a že se mi budeš sama sebe snažit zase nějak podstrčit. O ty stránky který si našla tady vpodstatě vůbec nejde. Snad si přece nemyslíš, že bez tebe bych si žádný dobrý stránky sama nikdy nenašla:D Ještě ke všemu takový, který mají i svůj světoznámy časopis. A ze ty mi jen tak znicehonic zase napises jakobychom byli nej kamosky nebo co a zacnes mi tady psat o tom, ze ty si za ty stranky moc rada... To me fakt dostava tyjo, ze si myslis ze me to zajima:DTomuhle vasemu chovani se uz da jenom smat. Myslím, že svůj názor jsem ti řekla jasně už když si zamnou přišla a vlastně už i tehdy jak jsem ti napsala to co jsem ti napsala...To, že jsem tě vyslechla neznamená vůbec nic. Ale ty se pořád budeš nějakým způsobem snažit....Po schůzce s tebou mi bylo víc než mizerně a přišla jsem na dalších milion věcí a už me tohle všechno a celá ta maškaráda opravdu zacina unavovat....Své stanovisko jsem nezmenila, tva navsteva me v nem jen jeste vic utvrdila. Preju ti jen to nejlepsi a doufám, že jendou budes normálnim, sebevedomym, pokornym človekem ktery ma i to svedomi, uctu k druhym lidem a uprimnej jazyk. Ahoj a díky za stránky i kdyz si mi kvůlu nim vlastne vůbec nepsala a i kdyz už je dávno znám, ale to si ty nemohla vědět.

No chápete to?prostě se ke mě chce vecpat za každou cenu a využije k tomu jakoukoliv skulinku tyjo...tak jsem jí taky hodila do ignorantů. Ta její zpráva z odkazem na články by v jasném překladu zněla takto: Ahoj jenom se s tebou chci prostě zase bavit, můžeš to vzít na vědomí a začít se semnou znovu kamarádit?

Já už tu drzost některých lidí opravdu nechápu...


Ano, takovýto lidé jsou pro mě ďábelští lidé s andělskou tváří!


A jaký člověk je to pro vás?



Filmy/knihy

11. listopadu 2014 v 23:40 | Dominika |  Názory
Které filmy jsou podle vás lepší než knihy a zase naopak, která kniha je pro vás lepší než film? anebo máte nějaký tip na knihu, která se stejně tak rovná i filmu?


Za mě a podle mě:

Je film Hostitel mnohokrát lepší než kniha.

Jíst, milovat a meditovat je rozhodně lepší kniha než film.

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je tisickrát lepší kniha než film.

Všechny díly Harryho Pottera výjdou tak nějak nastejno, možná o malinko lepší jsou knihy.

Hledám impotentního muže je film i kniha na stejné úrovni.

Tchýně a uzený, lepší kniha.

Tajemství je lepší dokumentární film než kniha, stejně tak jako i Miluj svůj život.

Květ pouště je každopádně lepší kniha.

Bílá Masajka je kvalitnější v knižní relaci.

Sebemilenec je lépe provedený jako film.

Twilight sága se mi zamlouvala v obojím, knihy se mi líbily všechny na 100% a film nejvíc poslední díl.

Veronika se rozhodla zemřít je kniha podle mě úplně k ničemu a film patří mezi TOP.

Natascha Kampuschová: Příběh unesené je jen o trošilinku lepšejčí film než kniha, protože ani jedno za moc nestálo.

Roznese tě na kopytech je oboji super!

Bez dcerky neodjedu, obojí perfektní!

Klid je síla, řekl tatínek, skvělé propracování u obou.

Život po životě se mi v mnéhém líbila více kniha.

Poslední píseň je obojí velice krásné.

Robinson Crusoe obojí moc krásné, ale u mě vítězí kniha.

50 odstínů šedi, film děs běs a knihy dokonalost:)

Hvězdy nám nepřály se mi snad líbil víc film nebo to vyšlo obojí tak nějak nastejno.


Šifra mistra Leonarda, knihu jsem nedokázala začít ani číst a film jsem dokoukala, takže víc bodů pro mě schytává film, ale i tak to podle mě bylo obojí o ničem.


Zatím nevím o dalších knihách, které jsem četla a i viděla, ale vím, že si určitě chci přečíst knihy od filmů, které jsem viděla a u kterých vím, že jsou i v knižním vydání:

Chlapec v pruhovaném pyžamu, Zimní příběh, Hunger games všechny díly, Teď a tady, Hvězdy nám nepřály, Koupily jsme ZOO, Colette, Jana Eyerová, Světová válka Z, Válka světů, Gejšu, Zelenou mili, Marley a já, Requiem za sen, Foresta Gumpa, Sex ve městě I i II, Bridget Jonesovou, Celestínské proroctví, Zlodějka knih, Milý Johne, Líbáš jako ďábel, líbáš jako Bůh, Nebe opravdu je, Dlouhá cesta a Atlas mraků, Velký Gatsby, Divergence

Filmy a knihy, které jsem ještě ani nečetla a ani neviděla, ale obojí bych chtěla jsou:

Dívka s pomeranči, Pelíšky, Želary, Sofiin svět, Mechanický pomeranč, Mlčení jehňátek, Paranormální svět, Neopouštěj mě, Milionář z chatrče, Pohádkář.

Knihy, které jsem už četla, ale neviděla na nich filmy:

Žádné, ale trašně moc bych chtěla aby byla kniha teď té nové Nymfomanky co vyšla na dva díly.




O ničem dalším nevím, další tipy už nechávám na vás, ale zatím jsem takhle celkem spokojená, protože kdy to má člověk všechno za celý svůj život stihnout?:)



A co jste viděli, četli, nečetli a chtěli byste vidět či číst vy? Jak to vnímáte vy?


Přísloví a pořekadla

11. listopadu 2014 v 22:28 | Dominika |  Názory
Z hlavy jsem vypsala ta nejznámější a nejpoužívanější pořekadla u nás v ČR:


Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Lepší špatně se podříznout, než zle oženit.

Starýho psa novým kouskům nenaučíš.

I kdybys desetkrát chtěl, bejka nepodojíš.

Na každou sviňi se vaří voda.

Diamant je i v bahně vidět.

Pro jedno kvítí, slunce nesvítí.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Není všechno co se třpytí zlato.

Kdo šetří, má za tři.

Peníze budou, my nebudem.

Bez peněz nikam nelez.

Ke svatbě nestačí, příteli, dva páry bosých nohou v posteli.

Nesuď knihu pouze podle obalu.

Jak navenek, tak uvnitř

Jak nahoře, tak i dole.

Kdo se chce dožít stáří, musí s tím začít už v mládí.

Můj dům - můj hrad.

Pozdě bycha honit.

Opakování, matka moudrosti.

Jak zaseješ, tak sklidíš.

Hlad je nejlepší kuchař.

Odvážnému, štestí přeje.

Ženu ani květinou neuhodíš.

Co je šeptem, to je čertem.

Darovanému koni na zuby nekoukej.

Dočkej času, jako husa klasu.

Hlad má velké oči.

Chytrému napověz, hloupého kopni.

Jablko nepadá daleko od stromu.

Kam nechodí slunce, musí lékař.

Kdo dřív příjde, ten dřív mele.

Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Kdo míří vysoko, padá nízko.

Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

kdo se bojí, nesmí do lesa.

Kdo si krká, kdo si prdí, ten si jenom zdraví tvrdí.

Pánbůh dál, Pánbůh vzal.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Komu se nelení, tomu se zelení.

Koně můžeš přivést k vodě, ale napít se musí sám.

Kdo se do ničeho nežene, nic nezkazí.

Láska hory přenáší.

Mezi slepými jednooký králem.

Mráz kopřivu nespálí.

Není růže bez trní.

Na každým šprochu, pravdy trochu.

První slovo platí, druhé leze z gatí.

Oko za oko, zub za zub.

Pro dobrotu, na žebrotu.

Oko-do duše okno.

Pečení holuby, nelétají do huby.

Pes, který štěká nekouše.

Po bitvě je každý generál.

Potrefená husa se vždycky ozve.

Práce kvapná, malo platná.

Protiklady se přitahují.

Vrána k vráně sedá.

Raní ptáče, dál doskáče.

Ráno moudřejší, než-li večera.

S poctivostí nejdál dojdeš.

S čím kdo zachází, tím také schází.

S jídlem roste chuť.

Šaty dělaj člověka.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Kdo seje vítr, sklízí bouří.

Lež má krátké nohy.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Trpělivost přináší růže.

Co se v mládí naučíš, to na starý kolena jako bys našel.

Líná huba, holé neštestí.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Sejde z očí, odejde z mysli.

Každý svého života strůjcem.

Neházej perly sviňím.

Sytý hladovému nevěří.

Kam nemůže čert, tam pošli ženu.

Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Kde nic není, ani smrt nebere.

Nebuď zvědavý nebo budeš brzo starý.

Bez práce nejsou koláče.

Kdo chce psa bít, ten si hůl najde.

Když se dva perou, třetí zvítězí.

Lepší Vrabec v hrsti než-li holub na střeše.

Nechval dne před večeří.

Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Jaký pán, takový krám.

Každý chvilku, tahá pilku.

Dvakrát měř, jednou řež.

Jaký si to uděláš takový to máš.

Tak dlouho chodí s džbánem pro vodu až se ucho utrhne.

Drž se sevče svého kopyta.

Pýcha předchází pád.

Co jednou vyslovíš těžko vezmeš zpět.

V nouzi poznáš přítele.

Nehas co tě nepálí.

Jak si usteleš, tak si lehneš.

I mistr tesař se někdy utne.

Zdraví silu, najdeš v sýru.

Zvyk je železná košile.

Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Méně někdy znamená více.

První vyhrání z kapsy vyhání.

Kdo se povyšuje, bývá ponížen.

Střídmost v jídle, střídmost v pití prodlužuje živobytí.

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.

Jedno je jisté, že nic není jisté.

Co na srdci to na jazyku.

Není na světě člověka ten, aby se zalíbil lidem všem.

Na hrubý pytel, hrubá záplata.

Lehce nabyl lehce pozbyl.

Pro pravdu se lidé zlobí.

Bližší košile než kabát.

Stará láska nerezaví.

Sliby - chyby.

Ruka ruku myje.

Jaký otec takový syn.

Jaka matka, taka Katka.

Risk je zisk.

Přání je otcem myšlenky.

Myslím, tedy jsem.

Mnoho povyku pro nic.

Prázdná nádoba, nadělá nejvíc hluku.

Máš li přítele věrného, važ si ho více než zlata ryzího.

Kovářova kobyla, chodí bosa.

Honba za penezi, nezná nikdy mezí.

Tichá voda, břehy mele.

Vojna, není kojná.

Všude dobře, doma nejlépe.

Žádný učený z nebe nespadl.

Svůj svého si hledá.

Víno pije, vodu káže.

Na každý hrnec se najde poklička.

Dobré bydlo pálí.




A jaká znáte vy?

Prostřeno - Recept, který tě rozesměje na šrot!

10. listopadu 2014 v 20:31 Zábava
Někomu to příjde trapné, dětinské a směšné, každopádně mě to rozesmálo tak, že jsem nemohla přestat! Holka zřejmě pod vlivem něčeho, nějaký drogy nebo možná jen hormonů vyplavovaných do mozku v pubertě:DJinak si to vysvětlit neumím. Ale nejvíc mě dostalo že veděla kolik je 1 čtvrtina, zatímco 1 osminu s tím už měla problém:D


https://www.facebook.com/video.php?v=845917235452444

30 vtipných detailů v životopisech

10. listopadu 2014 v 20:21 Převzaté články
V tomhle období kdy si každý den hledám práci jsem našla dost věcí i kolem toho u kterých jsem se buď bavila, zoufala nebo nevěřícně koukala:


http://karierainfo.zoznam.sk/cl/1000149/1345517/30-vtipnych-detailov-v-zivotopisoch

Ženu s dítětem nikdo nepustil sednout, tak jí místo uvolnil sám řidič

10. listopadu 2014 v 20:10 Songy a videa
Ač nejsem zastáncem starejch zapšklejch babizen, který si svoje místo v jakýmkoliv dopravním prostředku doslova vynucují tohle už bych řekla je celkem moc...Nepustit sednout ženskou s mylým dítětem?? To samý jako když někdo nepustí sednout těhotnou, teda spíš ještě horší...Jasně někdo se může vymluvit pomocí námitky, že nevěděl jestli je těhotná nebo tlustá, ale to jsou přeci jen zřídkavé případy!



Vlka z Wall Street paroduje klip brněnské fakulty

10. listopadu 2014 v 20:04 Songy a videa
Ač je tohle video určitě reklama na školu, tak jsem to sem musela dát, hrozně se mi líbilo, pobavilo a musím říct, že se i hodně povedlo:)



Čím jste? Dámou, holčičkou, mužem nebo chlapečkem?

4. listopadu 2014 v 18:35 | Dominika |  Vztahy
Podlě mě jsou -


Chlapečci/muži:

1. Muž vede, chlapeček potřebuje být veden

2. Můž důvěřuje, chlapeček žárlí

3. Muž nepotřebuje obdiv, ten ho dává, chlapeček k obdivu potřebuje BMW, Kawasaki a ženskou s kozama a prdelí

4. Muž miluje, chlapeček si ženu přivlastňuje

5. Muž koná činy, chlapeček má jen plnou pusu keců a skutek utek

6. Muž se nestydí projevit své emoce, chlapeček je ani neprojevuje, ale potlačuje

7. Muž je zodpovědný za své činy, chlapeček přehazuje zodpovědnost na druhé

8. Muž si je vědom svých mezí a své hodnoty, chlapeček si neustále potřebuje svou hodnotu dokazovat

9. Muž je odvážný, chlapeček jedná hlavně ze strachu

10. Muž zná svoje poslání a drží se ho, chlapeček ho neustále hledá

11. Muž ochraňuje, chlapeček potřebuje být sám chráněn

12. Muž je stálý, chlapeček nestálý

13. Muž si umí udržet finance, chlapeček je rozhazuje (to platí i u holčiček)

14. Muž je upřímný, chlapeček lže

15. Muž je vždy sám sebou, chlapeček je falešný

16. Muž je čestný, chlapeček nečestný

17. Muž má charakter, chlapeček je bezcharakterní

18. Muž je tolerantní a vstřícný, chlapeček je urážlivý

19. Muž je ohleduplný a ochotný, chlapeček myslí zejména na sebe

20. Muž si je jistý, chlapeček je nerozhodný a nejistý

21. Muž je sebejistý, chlapeček je méněcenný

22. Muž je přejícný, chlapeček závistivý

23. Muž je pokorný a vlídný, chlapeček je arogantní

24. Muž je empatický, chlapeček je ignorant

25. Muž je spolehlivý, chlapeček nespolehlivý

26. Muž je klidný, chlapeček je nervní, neklidný, neposedný a roztěkaný

27. Muž je sebevědomý, chlapeček namyšlený

28. Muž je aktivní, chlapeček pasivní a líný

29. Muž je moudrý, chlapeček je hloupý

30. Muž se umí vyjadřovat(komunikovat), chlapeček vyčítá a spílá

31. Muž je jemný, něžný a citlivý, chlapeček je hrubián

32. Muž je obětavý, chlapeček potřebuje aby se obětovali za něj protože má v gatích nas*áno

33. Muž je soucitný, chlapeček vyžaduje soucit

34. Muž je vytrvalý, chlapeček hned všechno vzdá

35. Muž je věrný, chlapeček nevěrný a přelétavý

36. Muž utěší, chlapeček potřebuje sám utěšit

37. Muž je vtipný, chlapeček směšný

38. Muž je galantní, chlapeček nezdvořilý

39. Muž má osobnost, chlapeček je šašek

40. Muž je respektující, chlapeček si respekt vynucuje

41. Muž je neegoistický, chlapeček egocentrický

42. Muž se s ženou miluje, chlapeček šu*á

43. Muž si své potřeby (věci) zajistí, chlapeček je potřebuje zajišťovat

44. Muž si řeší své problémy, chlapeček potřebuje aby je někdo řešil za něj

45. Muž si přizná chybu a vinu, chlapeček jí hází na druhé

46. Muž se umí omluvit, chlapeček vyžaduje omluvu

47. Muž ženu uznává, chlapeček ženu neuznává

48. Muž pozdvihuje, chlapeček snižuje

49. Muž se umí chovat, chlapeček je nevychovaný

50. Muž splní, chlapeček slibuje a nesplní

51. Muž roste, vyvýjí se, ponaučí se a je přizpůsobivý, chlapeček nechce upustit ze svých zlozvyků a návyků

52. Muž se cítí být krásný, chlapeček se krásným dělá

53. Muž podrží, chlapeček vám ještě přidá a srazí na kolena

55. Muž umí ustoupit, chlapeček je neústupný

56. Muž komunikuje, chlapeček má potřebu se se všema hned prát

57. Muž si stojí za svým, chlapeček potřebuje mít pravdu

58. Muž miluje svou ženu, chlapeček pouze její krásu

59. Muž jí, chlapeček se tláská a žere

60. Muž se dohodne, chlapeček dělá kompromisy

61. Muž ví kdy má dost s pitím, chlapeček se ožírá do němoty

62. Muž říká ano, chlapeček ne

63. Muž kupuje ženě, chlapeček si kupuje ženu

64. Muž o sebe dbá, chlapeček potřebuje aby se o něj dbalo

65. Muž ženu objímá, chlapeček jí chce (vy)řešit

66. Muž si nenechá ubližovat, chlapeček si nechá ubližovat a i sám ubližuje

67. Muž se zastane a obětuje, chlapeček potřebuje aby se za něj obětovalo a zastalo

68. Muž se ptá a pídí po důvodu proč, chlapeček ihned napadá

69. Muž je tady a teď, chlapeček je v minulosti nebo budoucnosti

70. Muž umí vydělat peníze, chlapeček je pouze shání

71. Muž udělá první krok, chlapeček na něj čeká

72. Muž se postará, chlapeček potřebuje aby se o něj (po)staralo

73. Muž je nevtíravý a nikdy do ničeho nikoho nenutí, chlapeček je vtíravý, nutí a vnucuje se

74. Muž je vděčný za to co má teď a tady, chlapeček si cenu toho uvědomí až když to ztratí

75. Muž se s ženou rozejde z očí do očí, chlapeček pošle radši SMS

76. Muž si přizná prohru, chlapeček nikdy

78. Muž je přímý, chlapeček se vyhýbá, uhybá a vykrucuje

79. Muž je s ženou, protože jí miluje, chlapeček kvůli pohodlí

80. Když žena ztrácí naději, půdu pod nohama a má strach, muž jí vždy znova a rád podpoří, podrží a ruku v ruce prochází s jejíma nesnázema spolu s ní, chlapeček v takovou chvíli sám utíká a schovává se

90. Muž je velkorysý a rád se rozdělí, chlapeček je lakomý

91. Muž se k ženě chová vždy jako k dámě, chlapeček jako k holčiče, nebo taky jako hulvát

92. Muž by ženu nikdy neuhodil, chlapeček se k tomu často snižuje

93. Muž ženě rád naslouchá, chlapečka to ani nezajímá

94. Muž na vztahu pracuje, chlapeček si myslí, že vztah bude fungovat jen tak sám od sebe, nebo z jednostranné snahy

95. Muž se nenechá ochočit, chlapeček to dovolí a pak mu to vadí




Dámy/holčičky:

1. Dáma je krásná, protože se tak cítí, holčičce k tomu nepomůžou ani šminky a hadry

2. Dáma si je vědoma své hodnoty, holčička o svou hodnotu pořád usiluje

3. Dámy umí flirtovat a laškovat na úrovni, zatímco holčičky to neumí vůbec

4. Dámy mluví sice o těch samých věcech jako holčičky, ale na úrovni, s jinými lidmi a za jiným účelem než holčičky

5. Dáma ví kdy má bojovat, ale dokáže taky pochopit, kdy je čas nechat všeho a jít, holčička se místo toho bouří

6. Dámy hledají útěchu doma u svého partnera, holčičky u kamarádů, kamarádek, maminek a tatínků

7. Dámy milují, holčičky žárlí a spoutávají

8. Dámy dávají volnost, holčičky drží ve své moci, lpí a to zejména na blbostech

9. Dámám stačí láskyplný vztah, holčičky na to potřebují papír

10. Holčičky trucují, vzdorují a vztekají se, dámy to nedělají

11. Dáma si vše promyslí, holčička jedná ukvapeně, urychleně a uraží se

12. Dáma zaujme pozornost sama sebou a svou přirozenou ženskostí, holčička se pro to potřebuje předvádět, chvástat, dožaduje se pozornosti a zviditelňuje se povrchními věcmi a vlastnostmi

13. Dámy řeknou svůj názor, holčičky se povyšují

14. Dámy si připustí omyl, holčičky potřebují mít vždy a za každou cenu pravdu

15. Dámy myslí věci vážně, holčičky si jen hrajou a škádlí

16. Dáma mluví pravdu, holčička si vymejšlí, naschvál zveličuje aby byla zajímavější, lže a překrucuje

17. Dáma vidí věci tak jak jsou, holčička si je namlouvá, je naivní, přesvědčuje sebe sama, uhybá a vyhýbá se skutečnosti

18. Dáma zatne zuby a vydrží ledacos, holčičky věčně fňukají, naříkají a sťěžují si

19. Dáma všem přeje jen dobré, holčička má radost z cizího neštěstí

20. Dáma komunikuje a diskutuje, holčička dělá scény

21. Dáma je ráda za to co má, holčička neustále vyčítá, buzeruje a se vším je večně nespokojená

22. Dámy mají rády sex a umí ho i provozovat, holčičky si jen myslí, že to umí a že ho mají rády

23. Dámy mají rády samy sebe takové jaké jsou, holčičky by chtěly být dokonalé a proto na sobě potřebují pořád něco předělávat a dodělávat

24. Dámy umí mluvit na rovinu, holčičky hovoří kolem horké kaše

25. Dámy se spoléhají zejména samy na sebe, jsou samostatné a holčičky se spoléhají hlavně na druhé

26. Dámy o svých potřebách hovoří, holčičky očekávají bez vyřčeného, pouze naznačují

27. Dámy ví na co mají, holčičky se často přeceňují

28. Dáma je zdravě sebevědomá, holčička je namyšlená, nafoukaná, arogantní a méněcenná

29. Dáma mluví slušně, holčička používá vulgarismy

30. Dáma se umí chovat ve společnosti, holčička ani doma ne

31. Dáma dostává obdiv od jediného, holčička potřebuje obdiv od všch i od cizích a pořád jí to nestačí

32. Dáma přijímá a holčička si vynucuje, manipuluje a vydupává slovem i brekem

33. Dáma kupuje a je jí kupováno, zatímco holčičky se rády nechají kupovat a podplácet

35. Dáma má svou důstojnost, holčičky se dají lehce obelstít a samy to i dělají

36. Dámy hovoří o svých požadavcích, holčičky přikazují, moralizují, udávají si mantinely a podmínky

37. Dáma je šťastná když jsou šťastní ostatní, holčička rozvrací, rozděluje, dělá naschvály, provokuje a mstí se

38. Dáma vytváří, holčička druhým závidí vytvořené

39. Dáma respektuje, holčička strká nos do věcí do kterých jí nic není, je zvědavá, drzá a neomalená

40. Dáma je inteligentní, moudrá a chytrá, holčička je vyčůraná a vychcaná

41. Dáma si nenechá ubližovat, holčička je věčně v podřízené a poddané roli ze které se neumí (někdy dokonce nechce) vymanit

42. Dáma dává průchod svým emocím v soukromí, holčička se jimi nechá unést i na veřejnosti a nevidí přes ně ostatní fakta a záležitosti

43. Dáma neopakuje stejnou chybu dvakrát, holčička dělá druhým to co sama nemá ráda

44. Dáma dává muži to čím pro ním chce být, holčička ani sama neví čím chce být a čím je, nebo není

45. Dáma je dámou za všech okolností, holčička jí neumí být skoro nikdy

46. Dámy umí krizím předejít nebo je alespoň vyřešit, holčičky krize samy vytvářejí a jejich řešení hází na druhé

47. Dámy jsou s partnerem, protože ho milují, holčičky kvůli tumu aby nebyly samy, taky kvůli zdroji financí, zábavy, citů, bezpečí a svým potřebám

48. Dámy si nepotřebují nic dokazovat, holčičky neustále soutěží a rivalují

49. Dámy mají to co chtějí, protože to co chtějí je vždy jen pro dobro všech zůčastněných, holčičky k tomu potřebují kompromis a ústupek

50. Dáma jde do hloubky, holčička je povrchní, omezená, přízemní a jednoduchá

51. Pravá dáma také ví, co muž potřebuje a umi být takovou ženou, že muž nema potřebu si hledat nějakou jinou

52. Dáma ví, že si jednou za čas může dovolit být holčičkou, ale ona jí být nechce, zatímco holčičky se ve své roli holčičky náramě vyžívají

53. Když muž ztrácí svůj směr, dáma ho vždy znova a ráda navede, holčička ztrácí směr spolu s ním

54. Dáma je sama sebou, holčička předstírá, napodobuje a kopíruje

55. Dáma je tejemná, umí držet slovo a tajemství, holčička hned všem všechno roztroubí a napráská, je předvídatelná, průhledná a nic si nenechá pro sebe nebo pro svého partnera

56. Dáma řeší s tím, s kým něco potřebuje vyřešit, holčička řeší se všema ostatníma jen né s tím s kým by měla

57. Dáma radši odejde do ústraní, holčička si vybije zlost na druhých

58. Dáma uznává, holčička opovrhuje, ofrňujě nos a dívá se skrze prsty

59. Dáma žije tady a teď, holčička dumá nad dávnou minulostí a dopředu si plánuje a představuje budoucnost na roky dopředu

60. Dáma snese kritiku, holčička jí neumí ani podat a ani snést

61. Dáma se líčí i obléká decentně, holčička jako dě*ka

62. Dáma se všemi jedná rovnocenně, holčička podceňuje a má předsudky

63. Dáma ze sebe i pod tlakem vydá nejvíc, holčička pod tlakem hysterčí




Řekla bych, že dost věci mame my muži a ženy podobné či dokonce stejné a štěstím je, že do dam a mužů se dá časem dorůst;)

Dodávám také to, že si myslím, že každý je někdy dámou a někdy holčičkou, nebo mužem a chlapečkem. Závisí to od dané situace, našeho vlastního rozpoložení, výchovou, náturou a samozřejmě nepochybně i povahou. Jasně, že nás lidi formuje a ovlivňuje spousty aspektů, ale tak nějak si myslím, že tyhle body jsou vesměs celkem častý, známy, každýmu jasný a platný.

A na tu druhou část, která se týká chlapečka a holčičky se dá dívat i tak jako kdyby to chování bylo chorobné, neadekvátní a neprosperující, takže hola hou do práce na sobě!

Samozřejmě, že když se chlap chová jako muž a žena jako dáma mělo by to vycházet pouze z toho člověka a jeho vlastního přesvedčení. Žádná nucená dáma a muž na oko nikoho nerajcuje ani nepřitahuje, vše musí být opravdové.

Je třebas hezké, když i holčičky umí být dámou a zas naopak. Možná, že kdybychom byli pořád dámou, tak to pány s námi zas až tolik nebaví a nás s nimi taky ne.

Jak u mužů, tak i u žen platí, že aby se mohli stát dámami nebo muži, musí být nejprve holčičkami a chlapečkami, kteří se poučí ze svých holčičkovských a chlapečkovských chyb.

Náš partner je naše zrcadlo, takže je dobré se pořádné dívat co máme vlastně v sobě a když chceme někoho druhého v něčem změnit, měli bychom nejprve začít s tou změnou u sebe. Takový jací jsme my sami, takového partnera si k sobě i hledáme.

Role ženy a muže by se měli vzájemně doplňovat, podporovat a uctívat, protože každý nám může předat nějaké to své poselství a něco co nás svou jinakostí a rozdílností může druhý naučit.

Domnívám se, že jelikož muž je ten, který by měl vést a který by měl ve většině věcí začít, odvýjí se jeho vztah s ženou hlavně od něj a jeho chování. Neříkám, že se role muže a ženy nemohou vyměnit, obměnit či střídat, mohou, ale jen pokud na to ten pár má, pokud to dokáže zvládnout a ustát.

Například, když se vaše partnerka cití nedoceněná a nemilovaná. Může to značit dvě věci: Buď je problém na její straně, v ní. Ona se neumí ocenit a milovat, proto jí nemůžete pořádně milovat a (d)ocenit ani vy. Anebo naopak se neumíte ocenit a milovat vy a tak to nemůžete dát ani jí. To co nemáme nemůžeme přece dát.

Jestliže jste si, ale vybral ženu, která většinou sama sebe neumí milovat a ocenit, tak to s největší pravděpodobností neumíte ani vy u sebe.

Vztah je prostě dokonalá souhra a když něco někde někomu schází či skřípe, odrazí se to na celém vztahu.

Proto je nesmírně důležité víc než na vztahu, pracovat každý sám za sebe na sobě, protože když fungujete dobře vy jako samostatná jednotka, tak pak bude fungovat i váš vztah či vztahy. Nikdy tedy nezapomínejte na to, že v první řadě jste na místě vždycky vy. Nepolevujte v práci a učení se na sobě, jinak skončíte špatně jak vy tak i váš vztah. Vše se odvýjí od vás.

Je to jako když máte firmu sami za sebe jako OSVČ a vaše firma najednou krachne. Jenže ta vaše firma krachne spolu s vámi a s vámi krachnou spolu i všichni ostatní co v té firmě delali a pracovali. Ti všichni příjdou v jeden moment o práci a finanční příjem. Dotkne se to prostě všech zůčastněných. Takže váš vztah s partnerem je tak trochu jako taková malá firmička. Pokud chcete budovat jakýkoliv vztah nebo firmu, už nejste zodpovědný jen sám za sebe, ale i za všechny ostatní v tom obsažené.




A jak vidíte dámu, muže, chlapečka a holčičku vy?

Co přinesl měsíc Říjen 2

4. listopadu 2014 v 0:39 | Dominika |  Zážitky
Když máma odjížděla s bratrem za moji babičkou (její mamkou) tak bylo celkem veselo. Mamka si totiž sice nastavila na mobilu novej čas, ale jí budík zvonil pořád na ten starej, takže vstala o hodinu a půl dýl, než předpokládala. Pak tady lítala po bytě celá splašená a místo toho aby radši balila věci a dolíčila se třebas ve vlaku, tak pekla na balení a stála před zrcadlem:D

Měsíc Říjen nakonec končil a listopad začínal mým zánětem zvukovodů. Na záněty zvůkovodu trpím často a to zejména proto, protože mě v uších hodněkrát strašně svědí. Nejde to vydržet a nechat jen tak bez povšimnutí, prostě to svědí takovým způsobem, že si to tam musím kolikrát vydřít až do krve. Paní doktorka mi na to řekla, že to může být krční páteří, tak ať si jí vždycky zkusím jen pohybem a masáží napravit. Mám v *iti nejenom krční páteř, ale páteř úplně celou. Diagnóza před pár lety zněla Skoliosa a myslím, že ještě něco k tomu...

Mám dokonce i úplně vybočený jeden bok. Vidět je to pouze když jsem nahá. Vlastně s čímkoliv a s jakýmkoliv problémem k doktorovi jdete, můžete to podle něj mít z páteře. Jenže určitě mi na to nepomůže jen masáž a otočení hlavy na jinou stranu. A někdy vám nestačí ani pravidelně cvičit. Křivou páteř už mi nikdo nenapraví, takže jako budu chodit po svetě se svědivýma ušima už navždy? Doktorka mi sice řekne, že si do těch uší nemám sahat, ale proč jí nenapadne se mě spíš ptát na to PROČ si do těch uší zjevně pořád sahám?

Když jsem si to študovala na netu, tak jsem tam nic o páteři nenašla, za to jsem se ale dozvěděla, že je to z většiny případů atopický ekzém. Bingo. Dala jsem si dvě a dvě dohromady. Ihned mě napadlo, že by to mohl být můj případ, protože si pamatuju jak mi mamka říkala, že když jsem byla malá, tak jsem neskutečně trpěla na ekzém a že oni už někdy s taťkou ani nevěděli co semnou. Vždycky to prý přicházelo zejména na zimu a odcházelo to s teplem a sluníčkem. No jak jinak když jsem narozený lev za těch největších hiců. I teď v dospělosti se mi všechno nejen kůže v létě zlepšuje.

U nás máme dvě doktorky na ušním, počkala jsem si tedy na tu příjemnější a zanedlouho odcházela domů s neznámýma kapičkama za 70Kč.

Ty na které jsem byla zvyklá z předešlých návštev bohužel přestaly vyrábět. Tak jsem přišla domů a hned si je do ucha nakapala. Po třetím podání kapek jsem cítila únavu, slabost, vyčerpání a celkově jsem se necítila vůbec dobře. Řekla bych že i hůř než předtím, pořád mi bylo tak jakoby nevolno. Až večer jsem nějak dostala chuť na jídlo a tak jsem se s chutí najedla a z ničehonic se mi silně zvedl žaludek, skoro jsem se vyzvracela, udržela, jsem to snad jen kvůli taťkovi, který to jídlo vařil. Nechtěla jsem mu tím ublížit, přišlo mi to vůči němu hnusné. Řeknu si o určité jídlo, on mi ho udělá a já pak jako hned v zápětí půjdu a vyklopím ho jo?

Jenže s nauzeou ke mě přicházely i jiný projevy. Brnění a trpnutí končetin bez toho aniž bych rychle dýchala a pocit na omdlení(tady mi záchranářka vnutila, že mi ruce, nohy vynechala, začaly trpnout kvůli tomu, že jsem určitě rychle dýchala) Jenže i kdybych rychle dýchala, tak jen tak sama od sebe rychle dýchat nezačnu, musí to něco spustit.

Jediné co mě napadlo bylo se podívat do letáčku od kapek. Alergická na nic nejsem, ale vedlejší a nežádoucí účinky mě u jakéhokoliv přípravdu vždycky zajímaly.

Přečetla jsem kolonku časté, velmi vzácne a nakonec i neznáme nežádnoucí účinky. Moje projevy spadaly jak jinak než do těch neznámých. Závrať a pocit na zvracení. I když jsem já nechtěla, tak naši trvali na tom abych tu záchranku zavolala. Už to, že si jí volám sama, jim muselo přijít divný a tak se mě do telefonu ptali pořád dokolečka, jestli jsem se z nečeho jen nerozrušila. Jo, chvílema jsem předtím brečela, ale právě z toho stavu, že mi je tak zle a nevím co mám dělat. Protože důvod té závratě jsem okamžitě nevěděla a protože důvěru díky svým a zkušenostem svých známých a rodinných příslušníků v doktory rozhodně nemám, spíše naopak. Člověk by se měl bát se jim svěřit do rukou jen tak, protože bez strachu není opatrnosti, ostražitosti a jelikož se mi mnohokrát stalo, že spíš aby mi pomohli mě ještě úplně dorazili. Takže je jasný, že jsem cítila celkem bezmoc. Někdy se až udivuji ledem nad jejich přílišnou důvěřivostí doktorům. Vždyť jsou to přeci taky jen lidi, kteří můžou dělat chybu jednu za druhou a dokonce někdy i tu samou znovu opakovat. A navíc vy snad víte co jim hustili do hlav na těch jejich fakultách? byli jste tam u toho? víte co přesně se oni učili, jak to ten a ten doktor pochopil nepochopil, vzal či nevzal? Tolik důvěřujete fakultám, vysokým školám a uřitelům na nich přitom sami moc dobře víte kolik zbytečností, přebytečností a hlavně hloupostí vám navykládali na základních a středních školách...Kde berete tu jistotu i přesto, že den co den je ve zprávách a všude na internetu spoustu doktorem zničených životů? a proč lidi vůbec mají jistotu v tomhle směru, ale nevyužijí té jistoty třebas pro důvěru ve své tělo?Vždyť tak jako se může splést doktor, tak to výjde nastejno i vám s důvěrou ve vaše schopnosti. Prostě nějak mi to hlava nebere. Jednou, ale asi napíšu knihu o tom, čeho všeho byli v mém okolí doktoři schopni...Davají si dohromady většinou věci, které spolu nemají žádnou souvislost a ty které mají jasnou souvislost dost často přehlížejí.

Když jsem jela do nemocnice tak jsem si říkala: "jasný a teď se mě zeptají jestli jsem tady někdy byla, já řeknu, že jo, protože jo, oni si vyjedou mojí kartu, uvidí, tam, že jsem měla pro ně nevysvětlitelné problémy s žaludkem a udělají ze mě ihned blázna" Naštestí se tak nestalo, ale ve většině případu jsou doktoři strašně lehce předvídatelní a prokouknutelní. Jejich myšlenkové pochody jsou omezené tím, co jim nabulíkovali na školách a praxi, reálný život a zkušenosti už jako by někdy dokonce radši přehlíželi.

Ale aspoň mám vždycky nějaký záznam, který dají i mě domů a já si pak po čase či několika letech můžu dávat dohromady souvislosti a zjišťovat si co proč jak bylo s možností úplného vyléčení. Ne jen potlačovat projevy a léčit nemoci částečně.

Co semnou asi tak v nemocnici mohli dělat? Nic a ještě místo toho aby to připisovali těm kapkám, když jim to říkám, tak to svedou na to, že jelikož je v uchu centrum rovnováhy a já to tam mám právě nemocný, tak se mi hlava prostě mohla zatočit. Jenže co to ostatní? a není jim divný, že i přesto, že už jsem měla záněty zvukovodů několikrát, tak jsem dřív nic takovýho nezažila?

Můj vnitřní pocit a intuici by mi nemohlo vymluvit ani padesát tisíc milionů doktorů do jednoho, protože pokud člověk umí dobře naslouchat svému tělu, tak ví co, proč, jak a z čeho má či nemá.

Samozřejmě mě poslali nazpátek domů s tím, že mám pokračovat v předepsané léčbě. Doktorka sice řekla, že mi ty kapky nemusí sedět, ale nic jinýho mi na to nedala takže tudle nudle. Kapky jsem zahodila do kouta a uši prostě nechala jen tak. Po tom co jsem se s paralenem na noc konečně aspoň pořádně vyspala se mi stav tisickrát zlepšil a i ty uši už nebolely tolik. Stav se mi zlepšuje dnem co dnem a zaznamenávám samoléčící účinky poškozené ušní tkáně. Mezitím jsem si i stihla přes internet objednat čistě přírodní bylinkové kapky na léčbu zánětu středního ucha a zvukovodu. Čekám, že už ve středu by mohly být tady. A i když byly o pár stovek drahší než to chemické svinstvo, tak se na ně moc těším. Prý se mohou užívat i jako prevence, což je akurát něco pro mě. Možná to zabere i na to svědění, no uvidíme.

Divila jsem se, že mi ani tu krev neodebrali...A když se mě doktorka ptala jestlipak jsem čirou náhodou nepodcenila přísun tekutin, rovnou jsem řekla ne. Nemám zájem se s někým přít o to, že když vážím 45kg rozhodně nepotřebuji za den vypít 2 a půl litru vody.

Když sem vlastně sanitka dorazila, tak se mě záchranářka ptala co a jak se stalo. Všechno jsem jí to řekla, tak jak to bylo a ona se mě potom ptá, jestli už to břicho je dobrý. Prosím? břicho?:Djaký břicho? já s břichem přece nic neměla! A jestli měla na mysli tu nevolnost, tak ta taky s břichem a jeho případnou bolestí nesouvisela:D

Nejlepší však bylo když semnou odcházeli na vozíku a záchranářka si v kuchyni na stole všimla vyndaného horského sluníčka a okamžitě vyjekla: "vy jste si na to ucho dávala sluníčko? vy jste si ho ohřívala? a to se vám stalo nějak těsně potom že?" A já jí na to s úplným klidem řekla, že mi to prostě vždycky pomáhá, takže proto si to ohřívám. Na to ke mě přišlo nevěřícné a podezřívavé: "Jóóó, vám to pomáhá jo!???":D

Další paranoidní prvek v chování, který pramení z přesvědčení, že na zánět jedině studený!!!!:)

V nemocnici mě pak měli tendenci furt ukládat ležet na úplně rovnou postel, jenže mě tak bylo víc nevolno od žaludku a v sanitce to semnou házelo ze strany na stranu, takovým způsobem, že už jsem si myslela, že to tam každou chvíli vrhnu. Nedivila bych se kdyby se v ní někomu spíš ještě přihoršilo. Vlastně když mě tak tahali do sanitky v těch tepláčkách a venku pěkná kosa, tak jsem si tak říkala, no to je dobrý možná tak na to abych nastydla ještě víc...

V té naší slavné nemocnici na interně pracovala tuhle noc pouze jedna doktorka, protože tam prý nikdo nechce platit dalšího doktora, tak měla celou internu na starosti jenom ona. A místo toho aby se jí to tam ty fifiny sestřičky snažily ulehčit, tak dělaly pravý opak. Měly akorát hloupé, nemístné a dotěrné otázky a šouraly se z jedné místnosti na druhou, zatímco chudák doktorka, běhala z jednoho patra do druhýho a nevědela co dřív. Když na tom naše společnost stojí takhle, tak se pak ani těm né moc kvalitním výkonům doktorů nedivím.

Sestřička se mě nejdřív ptala: "a vy jste volala kůvli tomu, že jste omdlela jo?" A já povídám: "no skoro" Aha a proč jste teda volala rsku?" Já na to: "cože co jsem volala?" (pod zkratkou rsky znám totiž jedině roztroušenou sklerozu) a ona myslela skratku RZS (rychlý záchranný služby). Měli by si v těch skratkách udělat pořádek, takhle se to lehce splete, nebo je aspoň nepoužívat na lajky, ale jen mezi sebou. Tak se mi tam začla strašně smát, že tu zratku neznám nebo co a já už jsem ji jen řekla, že asi proto, že se mi udělalao zle jsem volala záchranku ne? proč asi, pro srandu králíku...

Když jsem po chvilce řekla záchranářce, že potřebuju na záchod na malou, tak semnou šla a hned na to, i když jsem jí to už řekla se vyptávala jestli na malou nebo na velkou, prej že si myslela, jestli mě to tam náhodou netlačilo(zase jí přemohla její paranoidní představa s břichem:D).

Jo s doktorama aby měl člověk trpělivost jako s těma dětma a pořád jim všechno do krajnosti a úplných detailů znova a znova, opakoval a vysvětloval. Protože jim samotným to prostě dojít nemůže, ještě na to nemají vyvinutej ten jejich mozeček:D Bohužel, ale doktoři ho nebudou mít vyvinutej asi nikdy, narozdíl od děcek...Obyčejný selský rozum jim prostě nic neříká.

Hlavně, že je nemocnice fungl nová, vybavená, ale na záchodě chyběl jak toaleťák tak i uťerky;

Po nějaké době musela doktorka zase běžet někam nahoru a sestřičku jelikož to tam nebavilo a nudilo, tak se vzala, vyhodila mě z místnosti (příjmu) na chodbu, zamkla za sebou a odešla. To, že mě tam na chodbě nechala jen tak bez mobilu a doprovodu, kterej mi vymkla jí vůbec nezajímalo. Co kdyby se něco stalo nebo přihodilo? Zase by se mi udělalo zle a podobně? No prostě přístup jak hovado!

Když mi taťka balil věci a ptal se mě na to co mi s sebou má sbalit, ani jsem nemohla říct, že vložky, páč jsem právě menstruovala, protože jsem okamžitě veděla, že by paní záchranářku zase přepadla nevymluvitelná paranoia s tím, že se mi to všechno přihodilo určitě kvůli tomu!

Naštestí já už svoje tělo znám dobře a vím jak se při, před, po i mezi menstruací chová. Vemlouvání by opět nemělo žádný valný účinek a ani smysl.

Když tak nad tím přemýšlím, jak vůbec někdy může doktor někoho z něčeho takovýmto způsobem výléčit? sázím na to, že když už teda něco vyléčí, tak je to z čiré náhody. Protože tady vůbec nikdo nebere v potaz to, že každý, ale úplně každý organismus je úplně jiný, čili teda i reaguje na vše jinak a že se prostě nejde nechat řídit jen podle nějaké předepsané knížky. Ano vzít si z ní vědomosti a informace, ale pak je umět i použít v praxi a ne v každých případech se jich striktně a neoblomně držet!

Vždycky když jsem v místnosti či v budově plné a přeplněné doktory mám takovej hnusnej pocit, že člověk tady na tom místě nezmůže vůbec nic a že i kdyby se snažil sebevíc nemá to smysl. Buď by vás strčili rovnou do blázince, za to že jste hysterickej, když vás nikdo neposlouchá a nevnímá, nebo by vás prostě nechali klidně i chcípnout a ještě by to zakamuflovali, tak aby vina nepadla na ně.

Ještě než jsme za záchranku vysolili 90Kč a dorazili domů z nemocnice, tak jsme při jízdě nazpátek málem zhavarovali, protože nám do cesty vletěly 2 srnky. Jediný štěstí bylo, že taťka nejel a ani nikdy nejezdí rychle a že za náma jelo auto s velkou mezerou.

Později, když už jsem byla doma v klidu, tak jsem volala s kamarádkou po telefonu a doufala, že mi její krásný hlas plný lásky a péče o mně pomůže na ucho i přes ten telefon:D Pořád si myslím, že jsou silnější a efektivnější energie a vlny lidí a jejich hlasů než nezdravé záření samotného telefonu. Věřím, že jako lidé máme tu moc v rukou větší než jakákoliv technika co nás zde obklopuje.

A při tom našem dlouhéém hovoru se mi velmi ulevilo jak fyzicky, tak i psychicky ze všeho toho co jsem si musela prožít, pocítila jsem i zdravou únavu a rozhodně mi to po všech stránkách co lze, pomohlo.

Také jsme při tom přišly na pár fatů, věcí a zajímavostí, třebas na to, že když někoho bolí pravé ucho, tak to značí problém s matkou a levé problém s otcem.

Nebo, že nám oboum více dává jakékoliv dávání z naší strany než braní.

Či to, že celou tu dobu co jsem tady s taťkou sama, protože mamka s bráchou jsou na dovoleny u svojí mamky mi mnoho přineslo.

Uvědomila jsem si, že celou tu dobu dělám to samé co mi vadí u mojí starší sestry. Furt jsem mamce volala a sťěžovala si na všechno možný (otravovala jí, ničila dovolenou a zbytečně stresovala) a teď když už mi je líp se jí neozvu. Určitě je to také tím, že jsem tady sama ženská s jedním chlapem a nemám si s kým popovídat a promluvit teda kromě občasných hovorů přes mobil s kamarádkami. Jenže to nemá tak silnej účinek jako když si s někým můžete promluvit z očí do očí. A protože jsem nemocná, tak teď ani nikam do společnosti nechodím.

Povětšinou to u nás bývá tak, že když mamka od jednoho z nás ze svých dětí někam odjede a nechá s taťkou nebo s jeho rodinou, tak se něco né moc dobrého přihodí a vše se po*ere. Ani pro tentokrát se nestala vyjímka.

Došlo mi taky to, že jsem tady s tátou nezůstala sama asi jen tak čirou náhodou, ale že to má svůj důvod, tak jako všechno. Třebas mě to má připravit na samostatný život s přítelem po kterém už takovou dobu toužím. Nebo si mám jen ještě víc utužit vztah s tátou?Možná, že jsem se z něj měla zbavit podvědomého strachu, který ve mě asi dřímal.

Taky jsem tátovi udělala to, co mu udělala jeho vlastní sestra a mě to od ní dost zamrzelo. I když to bylo v mém případě nezáměrně a u ní ano, tak stejně...

Prostě se mě taťka jednou večer ptal, jestli spolu nezajdem do hospody na jedno a ja mu hnusně odsekla, že ne, že do zahulený hospody nechodím ráda. Přičemž s kamarádkou tam chodíme běžně, protože tady není kam jinam bychom šly a téhož večera jsem tam pak zavítala i s kamarádem, kterej mě tam dotáhl s tím, že vypije to svý načatý pivo a pak hnedka půjdeme. Nešli jsme. Vykecával s kámoši, ale já pak stejně utekla, telefonovat ven a tak mě napadá, že jsem tam možná nastydla, protože jsem byla spocená z hospody a venku jsem si rozepla celou bundu i svetr.

No jenže taťkovo sestra udělala to, že tátovi schálně nakecala, že nepůjde do hospody aby tam za ní on nepřišel, protože ho tam nechtěla a pak tam šla. Což mi vůči němu přišlo celkem hnusný... A ještě horší bylo to, že i když mu pak druhej den říkala, jak tam byla tak mu to nedoplo. I když možná je to takhle lepší...

Toho dne jak se mi večer udělalo zle jsem byla domluvená sa kamarádkou, že k ní zajdu a vše co jsme si potřebovaly říct a vyříkat si řekneme u ní, jenže jak jsem se necítila dobře, tak jsem jí to odmítla. Pak jsem uvažovala nad tím, jestli jsem se jen nechtěla vyhnout konfiktnímu hovoru s ní, ale ne nechtěla. Ještě štěstí, že jsem k ní nešla, protože by se mi pak udělalo nevolno tam u ní a co pak...

Těší mě myšlenka, že i v těch nejhorších, nejzoufalejších a nejbezmocnějších chvílích dokážu mít pocit, že všechno bude nakonec jen a jen dobré. Zřejmě nemám v podvědomí až tolik strachu jako někteří ostatní nešťastníci... Podle mě je důležité se takovéto myšlenky chytit, držet a už ji nepouštět. Protože taková naděje, kterou vám posílají zhůry vás pak dokáže znova a opakovaně postavit na nohy. Mít v přítomnosti co jevíc nadhledu a brát věci s humorem někdy hodně pomáhá.

Jednou jsem četla o OSHOVI, jak psal, že se vyzvracel z rajčete, jen proto, že celou dobu žil v nějaké nábožensky založené rodině, která nepřipouštěla konzumaci rajčete a dalších surovin. Řekl, že prý nevyzvracel rajče, ale svůj postoj, tak si tak říkám, že když se člověk může vyzvracet ze svého postoje k něčemu či někomu, tak se může zároveň i nevyzvracet:)

A já když se zapřu, tak se nevyzvracím, zastavím to a kamarádka si myšlenkou umí zvracení vyvolat:D

Tyto problémy s ušima mě dohnaly k tomu, že budu řešit a nějak víc se pídit po tom proč mě uši svědí.

Představovala jsem si jak by někdo mohl také prožívat to co já a doplo mi, že by to nemusel brát zas až tak v pohodě, takže jsem fakt ráda za to kým jsem.

Někde na netu, jsem z feng šuej vyčetla, že pracovní stůl, který je umísťěn ke zdi může zabraňovat kvalitnímu pracovnímu výkonu. Že je tou zdí spíše brzďěn, pozastavován a blokován a přesně takhle máme my v pokojíčku stůl, takže až přijede mamka, zkusím se s ní na tom nějak domluvit.

To samý bych udělala s tou její postelí. Přesunula jí, protože ona se furt jen sťěžuje jak se jí tam zle spí, že se vždycky ve 3 ráno vzbudí, ani neví proč a od té doby nemůže oka zahmouřit a já když jsem na tý její posteli spala, se mi stalo to samý. Vždycky jsem to připisovala spíš mamce a tím, že v noci hodně přemejšlí a proto nemůže spát, ale nakonec to bude asi úplně jinak. A já i mamka musíme mít splněno pro dobrý spánek strašně moc aspektů.

Taktéž jsem byla s kamarádem u jeho kamaráda a divila se proč si převařuje čistou vodu z vodovodu. Říkal, že musí, protože po normální nepřevařený vodě se mu zvedne žaludek a okamžitě jde zvracet. Navíc to lil do skleněného půllitru a ten nepraskl, protože tam měl hozenou lžíci, což jsem vůbec nevěděla, že pomáhá, takže mám aspoň další moudra do své sbírky informací. Ohledně té vody jsem si vzpoměla na spolužačku na střední, která taky nemohla pít čistou vodu. Myslela jsem si, že je snad jediná na planetě, protože jsem o tom nikdy nic neslyšela a ejhle je tady další pán na holení. Jenže jí a tehdy ani mě nenapadlo jí převařit. Myslím si, že jim tam vadí asi ten chlór a všechny ty jedovatý hormony z HA, který kohoutková voda obsahuje. Zřejmě by takovým lidem prospělo si pořídit i filtr na vodu.

Hezký bylo i to když kamarádka prohlásila do telefonu, že si k sobě v noci bere mobil jen tehdy kdy cítí, že ho bude potřebovat. A zase na oplátku jsem jí já řekla, že mi příjde, že vždycky ví, kdy mi ten telefon musí zvednout(jako že je hovor akutní a důležitý a nepočká) a kdy si může dovolit mi ho odmítnout. Je to prostě taková krásná souhra.

Všimla jsem si, že jakkoliv ve svém životě pouze převezmu něčí cizí myšlenky a nápady, tak to nedělá dobrotu.

Taky si myslím, že už bych měla být dávno pryč z domova, protože to tady na mě vůbec nevplívá dobře. Jakmile jsem někde jinde, kdekoliv a u kohokoliv mimo domov, cítím se líp, jsem uvolněnější, víc si užívám okamžik tady a teď, tolik furt nad něčím nepřemýšlím, nejsem tak napjatá a vystresovaná. Takže všude nejlíp, doma dobře.

Přemýšlela jsem i nad těma záchranářema a příjde mi, že možná ztrácí tu důvěru v ty lidi proto, protože jim tam hodně volají lidi, kterým nakonec vůbec nic není...

V nemocnici mi došlo, že ani sebelítost není zlá, špatná a negativní, pokud jí příjmete, prožijete, procítíe a zase necháte v klidu odejít...




Takže tohleto by bylo asi tak moje celý shrnutí měsíce Říjen;)