Můj e-mail pro případné otázky: dominikamikulska@seznam.cz
Č. účtu pro případný finanční příspěvek za mou tvorbu: 1360931022/3030

Listopad 2017

Moje vlasy za posledních pár let?

Včera v 19:44 | Dominika |  Něco o mně
Říká se, že vlasy jsou koruna krásy a já to tak taky cítím. Myslím si, že od vlasů se dá docela dobře poznat i celkový stav člověka, kort u ženy. Když se žena o své vlasy nestará je to na ni hned znát, taková žena na sobě potom může mít třeba i tunu make-upu a stejně to nebude ono, stejně nebude vypadat hezky a už to ničím jiným nezachrání.

Dost často mívají ženy jemné, zničené, roztřepené vlasy bez života, barvy a lesku, které hodně padají. Což je vždy otázka stavu celkového organismu. Na vlasech a kůži se poznaji jako první zdravotní problémy a jakákoliv nerovnováha či nedostatky vitamínů a minerálů v těle, ale pozor! Nejvíce se na nich tak jako asi na všem odráží především stres.

Když jsem byla malá, tak jsem se každé návštěve která k nám přišla ptala: : "mám krásné flásky?" Smějící se Už asi jako malá jsem holt veděla, že vlasy jsou důležité a že je potřeba se o ně starat a tak jsem si na nich prostě zakládala, ráda jsem je česala a upravovala, sobě i druhým a obdivovala jejich krásu. Taky vím, že vlasy jsou naše antény, taková jakási intuice či komunikace s vyšším vědomím, proto někteří vyznávají: "čím delší tím lepší". Ovšem některé extrémy už se mi nelíbí a příjdou mi moc. Nevnímám totiž nic hezkýho na tom, že má někdo sice dlouhé vlasy, ale vypadají jako koště o které se nikdo nestaral dobrých pár let. Protože o vlasy dlouhé je potřeba pečovat mnohem víc, než o vlasy krátké. A dlouhé přirozené vlasy až po zadek bez jakékoliv úpravy, střižené pouze rovně opravdu nevypadají nijak vábně, spíš naopak. Vypadají fádně, bez života, tvaru, energie, lesku a barvy a stejně tak potom působí i jejich obličeje. To už člověk musí mít opravdu výbavu od přírody, nemůže si to dovolit nosit jen tak někdo kdo má na hlavě pár vlásků a když ano, tak prostě vypadá spíš jak křovák od lesa než půvabná, něžná víla...Dosti ženám také nesluší krátké vlasy, ty sluší opravdu jen některým vyjímkám či starším ženám, ale když už někomu padnou, tak je to fakt bezva a vypadá to krásně nezvykle, sexy a šmrncovně. Výdycky jsem to chtěla aspoň jednou za život vyzkoušet. Navíc to má i mnoho výhod, starost o vlasy není taková, vlasy zhoustnou, mají větší objem a ani tolik nevypadávají.

Nemyslím si, že člověk který se označuje za přírodního jedince, tak si nemůže vlasy hezky upravit, sestříhat, obarvit třeba hennou, pužít přírodní koncicionér, masku, udělat si účes, kudrliny, cokoliv...Dnes už je na trhu nepřeberné množství přírodní kosmetiky, člověk, když chce může si nějakou vyrobit i sám doma, takže když někdo začne oponovat s tím, že aby vypadal dobře, tak na sebe nebude patlat nějaké s*ačky, tak u mě moc nepochodí. Když chci, hledám možnosti, když ne hledám důvody - výmluvy.

Když jsem byla v pubertě měla jsem nádherné, dlouhé, lesklé vlasy sama o sobě, postupně jak čas plynul a jak jsem si začala vlasy barvit mi začaly řídnout, padat, ničit se a měly celkové jemnější stukturu. Jsem znamení lev a vlasy jsem opravdu měla jako ta lvice. Myslím, že znamení v tomhle hraje taky tak trochu roli neboť lvíčí hříva se pozná prostě hned Smějící se Nicméně jsem měla i období kdy moje vlasy vypadaly opravdu příšerně, měla jsem na hlavě pár hnusných vlásů, které vypadaly nic moc a hlavně hrozně vypadávaly a takový stav se jen těžko navrací zpátky. Myslím si, že to byl hlavně odraz mého vnitřního stavu celkově a tak jsem teď moc ráda, že se pomalu ale jistě vracím do svého původního stavu.

Vlasy si barvím. Mám moc ráda změny, proměny a celkově když se můj bohatý vnitřní svět může projevit i na mých vlasech. Stejně tak jako měním s obdobími svůj šatník a barvy v něm, tak i vlasy. Smozřejmě, že každému nesluší všechny barvy, ale je to jen o celkovém sladění, kdy vlasům člověk přizpůsobí i svůj šatník a zase naopak.

Jako jsem měla období kdy jsem se necítila na krátké vlasy, tak jsem měla období kdy jsem se třebas necítila i na některé barvy na oblečení...Musela jsem k nim prostě dozrát. Každé období pro mě má svůj daný, jiný význam, a můžu říct, že před 7 lety, kdyby mi někdo řekl, že budu mít dnes červené vlasy, tak se mu asi vysměju a řeknu, ne to fakt mít nebudu, protože bych vypadala šíleně a protože červenou nesnášim...Opak je, ale pravdou Usmívající seJe podle mě super když člověk, zejména žena dává průchod svým změnám v životě, své cykličnosti, emocím a pocitům. Změna v životě jde spolu ruku v ruce i se změnami na našem vnějšku. Když člověk změní něco uvnitř sebe, tak se to dost častro projeví i navenek, někdy dochází i na nepatrné změny v obličeji a na těle. Já mám ráda barevnost, rozmanitost a proměnlivost, což i patří k ženské energii jako takové a právě proto moc nemusím lidi, kteří ve svém životě nikdy nic nemění, kteří jsou bez nápadu a kreativity, takové konzervy jež stále lpí na svých starých neměnných vzorcích a zlozvycích a ani za milión korun na sebe nenechají šáhnout, život je však o plynutí, nikoliv o stagnaci a neměnnosti. Věřte, že tací lidé velmi neradi mění své účesy a hlavně i samy sebe. Nenaslouchají samy sobě a tomu, že i jejich tělo může vyžadovat jisté změny, prostě nevycítí kdy jim něco už dávno neslouží - to prosímvás samozřejmě neplatí u starých lidí.

Samozřejmě, že když má člověk celý život stejné vlasy může to také znamenat, že je vyrovnaný, stály, a že v životě našel jistou stabilitu, zázemí a jistotu. Nicméně z mojí zkušenosti je to tak jen ve velmi malo případech, bylo by moc hezké kdyby to tak bylo...Spíše se, ale bohužel setkávám s tou opačnou situací.

Pojďme se tedy podívat na moje vlasy, jaké všechny druhy střihů a barev už jsem měla a jaké ještě do budoucna plánuju mítUsmívající se

První jsem měla havraní černou, myslím, že jsem jednou měla i takovou tu až do modra, ale s tou bohužel nemám žádnou fotku. S černou barvou jsem zatím vydržela nejdéle, bylo to v období kdy jsem měla zároveň vlasy nejdelší a zároveň to bylo moje nejštastnější období v životě a všichni mi říkali, že černá mi prý sluší nejvíc ze všech barev. Jenže když se člověk jako já probouzí několik let každý den s černou hlavou, tak ho to prostě přestane jednou bavit, měla jsem té černé dost už celkem brzo, jenže zbavit se černé barvy z vlasu aby se nezničily, to je celkem velká makačka a je to na dýl, nehledě na to, že mi to žádná kadeřnice ještě tehda nechtěla udělat, takže jsem s černou dál trpěla i když jsem jí už dávno nechtěla a cítila se v ní nepohodlně a nesvá, tak jsem alespoň vymýšlela různé střihy, zejména s ofinou, tu už jsem měla snad na všechny možné i nemožné způsoby viz fota... Smějící se

Foto černá:


Foto hnědočerná-melír, když jsem se snažila zbavit černé:

Někde mezi tím jsem stihla zkusit i trvalou, kterou mi jedna kadeřnice udělala maximálně nekvalitně neboť mi vydržela asi tak týden Smějící se

Foto mahagonová, do vínova, kdy už to šlo pomalu ale jistě trochu měnit na jinou barvu:

Foto světle hnědá, moje přirozená barva, která mi připadá jako nazelenala nebo jako po*caná sláma Smějící se:

Foto krátký bob s melírem:

Foto červená:


Foto blond ombre do červené, vlasy jsou pouze natočené (současnost):


A co bych chtěla dál?:

Dál by se mi líbila třebas takováhle hnědo zrzavá, světlý kaštan:

Melír do této kaštanové barvy a potom zase zpět černou, ale s bílým, stříbrným ombre či melírem, doufám tedy, že mi to někdo bude chtít udělat tuhle parádu na hlavě:


A nakonec střih, který mě láká:



Tak co? které vlasy se vám na mě líbí nejvíc? jaké vlasy máte vy a jak to máte se změnami? máte je rádi, nebo jste radši pořád při starém? Usmívající se



Moje oblíbené čaje!

14. listopadu 2017 v 17:13 | Dominika |  Něco o mně


Obzvlášť v zimním a chladném období jako je teď si velmi ráda vypiju nějaký dobrý, kvalitní čaj, pravdou však je že mnoho čajů mi nechutná, příjdou mi takové umělé, jsou tam cítit aromata, umělá sladidla a spoustu dalších podle mě zbytečných aditiv, které v čaji vůbec být nemusí. Dříve jsem měla v oblibě zelený čaj, jenže v poslední době nemůžu sehnat žádný pro mě chutný a kvalitní zelený čaj po kterém by mi nebylo špatně od zažívání, protože poslední dobou mě zelený čaj nepříjemě prohání ciž se prý někdy může u tohoto čaje stávat. Proto jsem si oblíbila zejména čaje bylinkové, některé z bylinkových čajů se ale nemohou pít nestále bez přestávky. Naštěstí já si vybrala takové, které mohu pít kdy chci a jak dlouho chci. Proto se na ně pojďme podívat:

Zázvorový:

Zázvorový čaj je si myslím taková běžná klasika, kterou zná asi každý, ale né všichni ho mají rády. Například moje mamka zázvor nesnáší a já ho naopak miluju. Vždycky si koupím celý jeden kořen a postupně si ho oloupávám a krájím na malé kousíčky, ty zaleju horkou vodou, nechám pár minut vylouhovat, osladím domácím medem a můžu začít pít co mi hrdlo ráčí Usmívající se Někdo ten zázvor i jí, já ne já ho vyhazuju, na mě je hodně pálivý. Jednou v restauraci se mi právě stalo, když jsem si objednala zázvorový čaj, že mi přinesli hrnek plný nastrouhaného zázvoru, kde bylo víc toho zázvoru než vody, umíte si asi představit jak moc to bylo pikantní a jak moc to pálilo...Nedalo se to vůbec pít, takže jsem jim ho tam nechala...Smějící seZázvor jinak koupíte snad v každém větším, možná i menším, obchodu s jídlem jako je Billa, Penny, atd...Tento kořen zázvoru stojí pár korun a vydrží vám celkem dlouhou dobu, přičemž se dá používat i jako přísada do jídel.

Foto:

Gynastan - Fytopharma:

Jelikož jsem někdy mívala dost silnou, nepříjemnou a bolestivou mensturaci moje paní gynekoložka mi poradila bylinkový čaj, který přéjemě působí na celé ženské ústrojí. Tento čaj je tak lahodný, že ho piju i bez oslazení a téměř neustále i když už dávno nemám problémy Smějící seJeho složení se skládá z Hluchavkové, Kontryhelové, Řebříčkové natě a Máty peprné. Nechápu jak je to možné, ale já mátu přímo nesnáším, jediné v čem jí snesu je ústní voda a zubní pasta, to je totiž tak jediné kam mi příjde, že i patří Smějící se Žádný jiný čaj než tento mi s mátou nechutná a samotný mátový čaj? tak to už jdu rovnou zvracet, přitom se říká, že máta je dobrá na žaludek...Smějící seAle tady mi příjde, že prostě není tolik cítit, že tam ta máta není tak silná a jinak jsem koukala, že tahle značka (firma) má i spoustu jiných dalších čajů, takže se chystám na jejich vyzkoušení, neboť mám takové tušení, že z této firmy mi bude chutnat snad každý čaj, který si koupím, protože jednou když jsem byla na návštěve u babičky z přítelovo strany, dostala jsem tam čaj jménem: Síla přírody, také od této značky, a to vám nekecám, to byl ten nejlepší čaj na světě, který jsem kdy pila....Okamžitě jsem si ho chtěla pořídit taky, jenže babička říkala, že už ho nemají, nevyrábějí, že jí také moc chutná...Tak už to holt bývá, vše co je dobré se postupně ruší...Zamračený Gynastan kupuji v lékárně a jeho pití doporučují tak týden před očekávanou menstruací a pak ještě týden při ní. Pokud vám budou v lékárně nabízet jakoukoliv jinou napodobeninu tohoto čaje, což se taky stává, tak doporučuji nebrat. Cena Gynastanu se pohybuje kolem 45 kč.

Foto:

Nadledvinkový čaj od Juklu:

Nadledvinkový čaj je opět bylinkový čaj, který jsem si objednávala přímo cíleně na nadledviny. Neměla jsem tušení jak bude chutnat, ale jeho složení obsahuje: Dobromysl, Kopřiva, Zlatobýl, Jehlice a Svízel. Směs je prý vhodná na ekzémy, kožní vyrážky a sennou rýmu. Působí protizánětlivě, podporuje látkovou výměnu. Pomáhá při chronickém onemocnění ledvin - ledviny detoxikuje a posiluje. Nadledviny produkují hormon, kortikosteroidy a stresové hromony. Má se pít 250 ml 2x až 3x denně 2 čajové lžičky, ale nedávno jsem se dozveděla, že Svízel by se neměl pít dlouhodoběji, tak nevím. Chuťově je ten čaj tak výborný, že opět nepotřebuje nijak doslazovat a že ho budete pít rádi i 3x denně, klidně místo kafeMrkající Dělá se z něj buď nálev nebo odvar.Jinak značku Jukl mám ráda, líbí se mi kvalita, cena a velké množství zboží, do budoucna se chystám i na jiné Juklovské produkty. Cena nadledvinkového čaje od Juklu je 66 kč.

Foto:



Čajová bylinná směs Něžná:

Tento čaj jsem dostala opět od přítelovo babičky když byli na dovolené v Broumově, jelikož tato bylinná směs je klášterní produkt Broumov. Na to jak jsem k němu byla od pohledu skeptická, tak mi čaj opravdu hodně chutná, což me velmi překvapilo. Tato směs se zkládá z květu černého bezu, natě dobromysli a levandulového květu. Tyto tři složky do sebe krásně zapadají a dělají tak čaj lahodným, jemným, vydatným s lehce nasládlou chuťí, kterou já mám ráda. Bála jsem se, že už tenhle čaj nikdy v životě neuvidím asi, protože bych si pro něj zřejmě musela jet do kláštera v Broumově a naštestí tomu tak není. Našla jsem ho ke koupi i na internetu na stránkách toho klášteru, tak jsem ráda. Popis čaje je: Chuťově vyvážená bylinná směs s uklidňujícím a uvolňujícím účinkem. Pijte vždy, když jste ve stresu, bolí vás žaludek nebo dotírá migréna. Cena čaje bez poštovného činí 40 kč.

Foto:


Čaj z koření:

Čaj z koření si dělávám já sama doma. K přípravě tohoto čaje potřebujete pouze výběr svého vlastního koření, které buď rozdrtíte a zalijete horkou vodou, nebo ho nemusíte ani drtit a rovnou ho zalijete. Mě chutná když si do hrnečku nahážu kůru skořice, badyán, jalovec, nové koření, citronovou kůru, kousek zázvoru, kousek pomeranče a jablka, bobkový list, anýz, hřebíček, muškátový oříšek a kdybych měla, tak myslím, že si tam přidám i vanilkový lusk a sušenou švestku. Tohle vše zalijete vodou, necháte louhovat a garantuji vám, že máte luxusní, zdravou, domácí, vánoční pohodu v čaji NevinnýKoření má doma snad každá správná hospodyňka a když ne, tak není nic jednoduššího, než skočit do sámošky pro pár pytlíku koření, kdy za jedno dáte cca 20 Kč.

Fotky:

Loyd a Lipton:

Od Loydu mám rádá všechny příchutě, tento čaj patří do obyčejné sekce sáčkových čaju, které koupíte asi v každém obchodě s jídlem. To samé platí u Liptonu. Tyto čaje i když jsou oba od jiné firmy mi příjdou chuťově velmi podobné, skoro až stejné. Nejradší mám od Loydu horké ovoce, ten čaj opravdu chutná jako kdyby jste si do vody vymačkaly například čerstvou šťávu z pomeranče a ještě čajový svařák nebo příchuť švestku se skořicí. Nemusím bežné příchuťě tipu lesní ovoce, nicméně od těchto značek mi chutná i tato příchuť. Oba dva čaje kupuji v cenové výši 30-40 kč.

Foto:


Meduňka a mateřídouška:

Tyto čaje jsem mívala ráda už od dětství, protože mi je dělávala babička. Vždycky natrhala čerstvou meduňku či mateřídoušku ze zahrádky a to byla lahoda. Nicméně tyto čaje se dají koupit i v obchodech, ale mě už prostě nechutnají, není to to pravé domácí pošušňáníčko Smějící se takže je nepiju, pouze když si od babičky dovezu pytlík domácího nasušeného čaje. Meduňka je skvělá na neklid, stres, nespavost, pocit bušení srdce, trávení, zažívání, křeče žaludku, záchvaty kašle, dávivý kašel, zaražené větry, nevolnost a zvracení v těhotenství, bolesti hlavy, migrény a opary či herpesy, zatímco mateřídouška je vhodná na mensturaci, nemoci močových cest, při potratech, porodu kdy ho usnadňuje, obrně, unavě, rannímu kašli, nemoci nervů a nervové soustavy, neuralgie trojklanného nervu, tyfus, mrtvice, cévní mozková příhoda, roztoušená skleroza, svalová slabost, revma, revmatismus, podvrhnutí kotníku, žaludeční křeče, menstruační křeče, otoky, pohmožděniny, modřiny, hematomy, bronchitida, zánět průdušek, rozedmy plic, astma, černý kašel, zápal plic, nachlazení, epilepsie a padoucnice. Čili je toho celkem dost, k čemu všemu jsou tyto dva zázraky vhodné.



Everest ayurveda - Ajurvédský čaj:

Ajurvédský čaj jsem si jednou koupila když jsem měla problémy se žaludkem, často mi bývalo nevolno a na zvracení, moc jsem nejedla a celkově mi nebylo dobře. Těchto čajů je hodně druhů, každý na jiný problém. Pamatuji si, že když jsem si ho zalévala tak provoněl celou místnost takovým zvláštním kořeněným způsobem. Tyto čaje nejsou vyrobeny z našich českých surovin či bylin, ale z čínských, takže šlo o úplně jiný druh čaje než na který jsem zvyklá. Přesto mi však moc chutnal opět i bez jakéhokoliv dochucování. Byl silný, aromatický, kořeněný a dost mi v tu dobu i pomohl, takže to nebyly žádné vyhozené peníze. Určitě, kdybych měla opět nějaký zdravotní problém tak se poohlídnu na čaj u této firmy. Tyto čaje stojí něco kolem 100 kč a dají se sehnat buď na internetu nebo v obchodech se zdravou výživou či v centrech čínské medicíny. Já jsem měla přímo čaj na žaludek a střeva: SHUNTHI - Žaludek a střeva, kdy se má pít 2-3 šálky za den. jedná se o bylinnou směs "Triphala", která se nechává louhovat 10-15 min. Jehož složení je: embelia ribes(plod), tinospora cordifolia, cimbopogon sitratus, cyperus rotundus, zingiber officinale, glycyrrhiza glabra, emblica officinalis, terminalia bellirica, terminalia chebula, elettaria cardamomun, cinnamomum tamala, syzigium aromaticum. To vše v jednom čaji a je to napsáno latinskými názvy. Miluju když je čaj užitečný, že vám v něčem pomíhá a do toho je i chutný, to je potom dvojitá výhra Usmívající se

Foto:


A jaké čaje máte rádi vy? pijete raději čaj nebo jen čistou vodu, šťávu či spíš kafe?




Recenze na přírodní šampóny: Inecto naturals, Alverde, Lush a Bione cosmetics

9. listopadu 2017 v 12:54 | Dominika |  Produkty
Už dlouhou dobu jsem nepsala nějakou recenzi na kosmetiku, vybrala jsem si proto šampóny o kterých vám dnes napíši, jelikož jsem jich už několik ozkoušela. Bude se jednat o 4 přírodní šampóny, každý jiné značky.

Inecto naturals:

Šampón této značky, která pochází z Británie, koupíte v obyčejné drogerii Rossmann. Mají tam toho více - tělová mléka, sprchový gel, peeling, krém, kondicionér, olej na tělo a i na vlasy. Mám vyzkoušený už i sprchový gel a peeling, ale o tom jindy. U této kosmetiky mě uchvátila především dostupná cena a její krásná sladká kokosová vůně. Já miluju veškeré nasládlé vůně jako je vanilka, kokos, med, mateří kašička, růže, karamel, banán, čokoláda apod...To jsou moje srdcovky Nevinný. Šampón je na můj vkus, jen pro mě samotnou, dost velký 500 ml, je ho celkem dost, ale to je asi jen o zvyku, já jsem zvyklá prostě víc na ty menší 250ti ml šampóny, protože nerada používám něco, cokoliv dlouhodobě a opakovaně, když vím, že je toho na trhu tolik co vše můžu ještě ozkoušet Usmívající se. Nicméně na to, jak se mi zdál velký, jsem ho docela rychle spotřebovala...Pamatuji si, že jsem po něm měla docela objem ve vlasech, ale zároveň i dost vysoušel pokožku hlavy a vlasy samotné, které do toho všeho po něm i jakoby těžkly, takže jsem musela následně použít na vlasy mnohem víc kondicionéru, déle je rozčesávat i sušit. Konzistence šampónu byla krémová a barva taková bílo průhledná. Složení tohoto produktu není úplně 100% přírodní, pouze 90% tak jako to údávají i oni na obalech této kosmetiky. Znovu bych si ho už asi nepořizovala, jedině tak kvůli té vůni Smějící se. Z 5tky, kdy 1 je nejlepší a 5tka nejhorší dávám tomuto produktu 3jku. Ale za tu cenu 74 kč se myslím nemohu stěžovat.


Foto:


Alverde:

Alverde je moje oblíbená a často používaná Německá značka. Určitě jistě všichni víte, že koupit se dá pouze v drogerii DM. Já protože tento šampón měla jednou moje kamarádka a líbilo se mi, že je proti vypadávání vlasů, s čímž mám mezi obdobými celkem problém, tak jsem si ho přála. Dostala jsem ho od ní tedy k letošním narozenínám. Jedná se o kofeinový šampón, který právě díky kofeinu aktivuje kořínky vlasů, předchází jejich vypadávání i podmíněného stárnutím. Jedná se o ochrannou receptůru z extraktu tymiánu, která vlasům dodá pružnost a objem. Šampónu je 200 ml. Značka Alverde je 100% přírodní a má vefan ocenění. Jak jsem se na tento šampón těšila, tak jsem z něho celkem zklamaná. Za prvé je ho málo, respektive si ho musím dávat na hlavu docela dost aby vůbec pěnil a to si pokaždé myji vlasy 2x za sebou a stejně i na podruhé to není nic extra. Vlasy po něm mám jemné, zplihlé, rychle mastící se a jakoby úplně bez barvy, šťávy a života...Že by mi vlasy padaly méně jsem bohužel také vůbec nezaznamenala a šampón vůbec nemá nějak extra dobrou vůni...Jinak co jsem koukala na ceny tak tento šampón stál v drogerce nějakých 59 Kč. Za sebe dávám tomuto produktu číslo 4, jelikož od této značky znám jiné, mnohem lepší věcičky a za sebe říkám, že znova do něj určitě nepůjdu, čili ho ani vám nedoporučuji.

Foto:


Lush:

Tuto značku jistě znáte, především pokud se díváte na youtube blogerky, třebas na takovou Any not so fanny, která tuhle značku naprosto zbožňuje a já se jí nedivím, protože učarovala i mě. Jedná se o ručně vyráběnou přírodní kosmetiku z Anglie. Odhodlala jsem se tedy i já a zavítala si do jejich obchodu v Praze v Palladiu koupit šampón, přesněji řečeno spíš šampuk od této krásné značky. Šampuk se tomu říká především kvůli tomu tvaru, který vypadá jako puk a je v tuhé formě. Rovnou jsem si ho koupila i s obalem - pouzdrem, kdybych se ještě k této značce někdy chtěla vrátit. Na tuto značku jsem byla obzvlášť zvědavá a natěšená. V prodejně jsem jen koukala a nestačila zírat co všechno tam mají. Cena tohoto produktu už byla o dost vyšší, protože tato značka není zrovna levná záležitost, ale pořád se jedná o přírodní kosmetiku. Cena šampuku - 265 kč a cena pouzdra - 75 kč, zatímco pouzdro vám už vydrří navždy, ale šampón ne Smějící se. Na výběr ze šampónu měli z mého pohledu celkem málo, ale to bude asi tím, že každý jeden šampń byl určený na něco a že mi ty ostatní nevoněly tolik. Aby jste veděli, já jsem na vůně fakt hrozná, takže když mi něco nevoní i kdyby to bylo přesně na to co já potřebuju tak to nekoupím Smějící se. Takže jsem si opět nekoupila šampón například na barvené vlasy, které já mám, ale koupila jsem si středomořskou směs pro oslnivý lesk. Můžu říct, že vlasy byly z šampónu opravdu dost lesklé, objemné, vyžívené, čisté, nepadající! a ještě ke všemu, jako třešnička na dortu, nádherně voněly Nevinný. No bodej´t by za tu cenu taky né žejo! Smějící seŠampón se krásně lehce nanašel, provoněl celou koupelnu i byt, stačilo ho opravdu maličko a ihned na vlasech pěnil jak zběsilýSmějící se. První šampón se kterým mi vpohodě stačilo si umýt vlasy jen jednou. No a na to jak malinký je, tak mi paradoxně vydržel asi nejdýl ze všech šampónů, které jsem kdy měla. K této značce se s nadšením velmi ráda opět vrátím a už těď vím, že si od ní vyzkouším i jiné zajímavé produkty. Co jsem, ale nakonec celkem nevychytala bylo nanášení, jelikož jsem si ho dala prostě do toho pouzdra a nevyndavala ho, nanášela jsem ho vždycky rovnou z toho pouzdra a to jsem dělat neměla, nýbrž se ten šampón potom už nedal vybrat, přilepil se na to pouzdro a já ho odtamtud musela lovit i s těmi kusami toho citrónu, přičemž jsem potom měla kusy citrónu slepené ve vlasech a to i po umytíSmějící se Nešlo to potom z těch vlasů vytáhnout, tvářilo se to na mě jako žvýkačka Smějící seCo se mi, ale na tomto šampónku líbilo nejvíc, bylo to, že je přímo perfektní na cestování, měly tam takové i sprchové gely, takže přístě když někam pojedu určitě se tam zase poohlídnu, jelikož takhle ta kosmetika, zabere fakt minimum místa. Jinak můj šampón se jmenoval Montalbano a měl v sobě kusy sušeného citrónu. Jedná se přímo o citrusový šampón se zelenými olivami, které vlasy posilují, zatímco čistící rozmarýnová absolue silice ze sicilských citrónů a čerstvá citronová šťáva rozzáří vaše vlasy od kořínků až ke konečkům. Tomuto produktu dávám hodnocení 1. Značka má i svoje internetové stránky a e-shop.

Foto:


Bione cosmetics:

Z této přírodní řady, kterou mám také docela ráda, jsem si koupila medový šampón. Tyto produkty obsahují přídavek včelího medu, propolisu a mateří kašičky, což já jako můžu Nevinný Mají vysoký obsah výkonných antioxidantů - resveratrolu a vitamínu E, přítomný panthenol a glycerin hydratují, med a Q10 silně regenerují a vyživují pokožku. Produkty neobsahují žádná chemická barviva (bez parabenů, silikonů, SLS a SLES a jsou v bio kvalitně což už nám napovídá i název značky. Vím, že tato kosmetika má i mnoho dalších vůní a řad jako je levandulová, aloe vera, konopná, granátové jablko, hroznové víno, kokos, čokoláda, rakytník, mandle, měsíček lékařský, mrtvé moře a mnoho dalšího. Hlavně se, ale jedná o naší českou kosmetiku, která je podle mého názoru i velmi levná. Tento šampón mě vyšel na 84 kč a je ho 260 ml. Super na tom je, že se šampón a pár věcí od této značky dá koupit i u nás v obyčejné Bille. Jinak co vím, tak něco málo je k dostání i v drogerii Rossmann a potom už jedině přes internet a jejich e-schop. Tento šampón na mě působil velmi příjemně, hlavně barvou, vůní a konzistencí, kdy opravdu připomínal med. Vlasy jsem po něm měla dosti objemné, ale také trošku sušší i pokožku hlavy. Dlouho se nemastící mi nevydrřely i když to mě nedrží i tak. Tomuto produktu dávám 2jku a myslím, že si od této značky určitě ještě koupim něco jiného, už tak toho mám od nich doma víc a s jinými výrobky od nich jsem spokojenější, než s šampóny.

Foto:


Jahodovo-banánové smothie

8. listopadu 2017 v 16:29 | Dominika |  Recepty

Ingredience:

Banán, jahody a mléko - vše dle vaší potřeby, odměrka, med - nemusí být

Postup:

Banán nalámeme na kousky a vhodíme spolu s jahodami do odměrky, vše zalijeme mlékem, ovoce dobře rozmixujeme a potom už můžeme podávat ve skleničkách ozdobených jahodami spolu s brčkem Usmívající se


Foto:


Předsudky, jak je často neznáme...

1. listopadu 2017 v 22:05 | Dominika |  Zážitky
Dnes jsem se rozhodla napsat článek ke kterému mě, jak jinak než inspiroval můj život, jeho průběh a zkušenosti z něj. Vždycky jsem si říkala, že náš svět na tom stojí celkem dobře co se týče předsudků, že na tom nejsme zas až tak špatně, že jsme vcelku dost tolerantní země. Dokud se to ovšem netýkalo mě! Smějící se Bylo to samozřejmě vpohodě, to té doby než jsem se středem předsudků nestala já sama. A můžu vám říct, že je to pěkně nepříjemný pocit tedy. Začněme tam, kde to začalo u mě.

Aby bylo jasno, nestal se ze mě žádnej punker s čírem na zeleno, větší než je moje hlava, nezačala jsem brát drogy, chlastat, chodit otrhaná a celá potetovaná nebo opiercingovanáMrkajícíA o to hůř možná...Možná tohle by lidé tolerovali mnohem líp...Smějící se

Jen jsem se prostě teď dostala do situace, kdy jsem dlouhodobě nemocná, jsem na nemocenské a to už 4 měsícem. Sama z toho nadšená nejsem, nicméně se snažím přijímat věci tak jak přicházejí.

Nějakou dobu to bylo celkem fajn, asi tak cca měsíc mnemocenské mi lidé dokázali jakž takž tolerovat. Co se však přehoupla nemocenská o další měsíc, tak hlavně ze strany přítelovo rodiny, kde jsme mezi sebou, musím podotknout, neměli doposud žádný problém, začal pro mě doslova teror, kdy nejlíp udělám, když si vypnu telefon, nikam za nimi na návštevy, kafíčka apod nebudu chodit, protože to by byla tak půl hodinová palba na můj účet a přednáška na téma: jak je důležité chodit do práce, a že jsem přeci ještě moc mladá na to abych nic nedělala (rozumějte, jak kdybych jim snad řekla, že jsem se rozhodla jen válet doma a nejlíp už nikdy nic nedělatSmějící se, přitom vůbec) že mě to nemůže bavit být tak dlouho doma, že přeci v tom nemůžu nechat samotnýho přítele, že mu musim pomoct finančně, že nám to přeci nemůže stačit takhle po finanční stránce...A prej aby mě někdo náhodou nenahlásil(zřejmě asi oni Smějící se) že i když jsem na nemocenské, tak jezdíme s přítelem o mých vycházkách na nějaký menší výlet, procházku, nákup atd...Takže tohle všechno jsem se o sobě dozveděla, aniž bych to doteď o sobě byť jen tušila...Což mi teda upřímně k mému zdravotnímu stavu vůbec nepřilepšuje, jelikož moje, nebo nejlíp zdraví každého z nás se odvíjí hlavně od psychiky. A když zrovna ti, co by měli, nebo aspoň mohli být těmi co vás podpoří v nemoci i ve zdraví, tak se chovají právě úplně naopak, tak vás to celkem zaskočí(protože tak vlastně potom zjištujete, že k vám drží vztahy asi jinačí než vy k nim) a následně taky trochu zamrzí. Protože když se k vám obrátí celý svět zády a nakonec i rodina, tak to už je pak hodně špatný...

Naštestí však moje rodina, hlavně teda mamka, to celé chápe, rozumí, je trpělivá a přijímá situaci tak jak je. Nejsou pro ní v životě nejdůležitější peníze a jejich vydělávání někdy až na úkor zdraví, ale opačně, je pro ni, po jistých událostech nejvíc právě to zdraví, takže potom když se setkám s někým, kdo odsouvá zdraví na vedlejší kolej, asi jako já ještě předtím, než jsem nastoupila na takhle dlouhou nemocenskou, tak si říkám: "holka klíííd, vždyť ty jsi byla to samý, dokud sis pořádně nenabila tlamu"....Ale je to tak, že vám to prostě stejně vadí, nebo je to takové nepříjemné, nevíte, co na takové otázky a řeči vlastně odpovídat, jestli to co si skutečně myslíte, nebo to co chtějí slyšet oni, buď se pak budete navzájem haštěřit a dohadovat nebo jim radši zalepíte pusu a všechno jim odkývete aby jste už měli svatý klid a pokoj, což si myslím, není ani jedno to pravý ořechový...Staví to prostě obě strany do ouzkých a hlavně si myslím, že je do toho každému putna. Je to jenom vaše věc co s kým kde, jak děláte, neděláte a proč. Ať se každý stará hlavně o to svoje a nejdřív si zamete před svým vlastním prahem a pak ať něco o někom říká, radí atd...Když já repektuju a nechávám lidi žít tak jak chtějí a potřebuji, nevidím důvod v tom, proč bych i já neměla nárok na to samé od nich. Musíme pochopit, že každý má svou vlastní ojedinělou cestu tímto životem a nemůžeme se stavět do pozice Boha, kdy budeme rozhodovat o tom co je a co není správné. Myslet si to můžeme, ale vnucovat to druhému o to už se nenápadně postará sám život...Proto si já vlastně i píšu tenhle blog. Je to mnohem lepší vypsat se sem ze svého nepochopení na které má člověk vždycky nějaké právo, než se svými mindráky zatěžovat a obtěžovat dotyčné lidi, které to stejně v tuto chvíli vůbec nemusí zajímat, protože jsou prostě ještě jinde.

Tak například přítelův táta, mi na nějaký inzerát v autobusu říká: "a to bys mohla vyzkoušet tuhletu práci, to je pečovatelka, to co máš vyštudováno, tal to je přesně dělaný jak pro tebe"...Ano jistě. Nepřetržitý provoz, 3 směny, pátky, svátky, tahat těžký, imrvére nemocný dědky a babky za pár šupů. Já pomalu zdravotně padám na hubu i doma, sama potřebuji někdy pomoct a zastat v domácnosti, ale já se mám jít starat o druhé...Smějící sePřesně tenhle styl života mě právě dostal tam, kde jsem teď a dávat to zase zpátky, není vážně žádná sranda. Ošetřovatelka by měla být silná a statná ženská aby něco vydržela, jelikož někteří staří se už ani nemohou hýbat a člověk je musí přenášet. A to já mám ještě skoliosu zad. Plus jsem odešla ze školky právě proto, že tam byly neustále samé nemoce - zvraceni, chřipky, angíny, rýmy a půjdu někam kde je to úplně to samé? Noční směny jsou taky jen pro někoho, to bych já vydržela možná tak týden, ne-li míň, protože chodit spát ještě před 12tou hodinnou večer je pro mě momentálně důležitá záležitost. Ne, opravdu i kdyby se lidé stavěli na hlavu kolem mě, už druhé poslouchat nehodlám. Stálo mě to málem život.

Vraťme se, ale zpět k tomu jak moc je toto chování od druhých nepříjemné a o čem všem to vlastně vypovídá...Moje nepochopení pramení z jejich nepochopení. Je jasné, že když vás někdo v nečem nechápe, tak o to míň se vám pak chce chápat jeho, jeho vlastní nepochopení.

Nicméně v tomto ohledu jsem schopná a ochotná toto chápat, protože vím jak to tady chodí, vím, že peníze ačkoliv třebas nechceme, důležité jsou, že bez peněž to taky nejde a bez práce ty peníze samozřejmě asi jen tak nebudou.

Vždyť jsem doteď normálně pracovala, tak asi musím vedět jak to chodí. Je však taky pravdou, že lidé jsou hodně netolerantní k vaším problémům, které si teprve na své cestě řešíte. Taky i proto, že jsme mnohdy v tomhle netolerantní my samy k sobě. Hodně na sebe tlačíme, chceme mít všechno vyřešené nejlíp hned a být úplně bez problému, takže mají tendenci se k nám potom tak chovat i ostatní.

Já jsem teď na jistém rozcestí co se práce týče, protože bych chtěla dělat něco co mě baví, něco co mě naplňuje, něco co mě uživí a něco v čem nebudu muset trávit zase tolik času, že mi to bude dovolovat se o svůj život starat zase i z jiných stránek a hledisek...A hlavně se už nechci kvůli práci zanedbávat, protože opět řešit situace tipu: "radši si nechám mastný vlasy nebo půjdu spát v 1 hodino ráno a druhý den potom padnu na hubu??? VYBER SI!" To fakt nechci. Jako muset si vybírat už mezi základními životními potřebami člověka, kvůli tomu aby člověk někde trávil čas od rána do večera a pak za to ještě dostal ubohej pakatel, tak to fakt ne, z toho už jsem doufám dostatečně vyléčená. Takže jestli na mě chce někdo neustále tlačit ať vezmu támhle práci v Bille za kasou, nebo na lince ve fabrice či ve skladu, tak na to ať zapomene. Já už to chci pro tentokrát vzít za správný konec a chci se rozhodnout plně sama za sebe, a tak jak chci já aby to už bylo to ono, ta moje srdcová záležitost, protože si myslím, že o tom to má být a že na to mám už právo, rozhodnout se pro něco konečného, daného a pro mě jasně dávajícího smysl i když i tak nemám jistotu v tom, co mě tam bude čekat za kolektiv, který je vlastně možná i důležitější dneska, než celá práce...
Jenže teď je otázka jak to všechno, ty moje požadavky skloubit dohromady s realitou Smějící se Možnosti by samozřejmě byli, ale peníze na to, to už je horší...Che to udělat si kurzy, osvědčení, a potom oslovovat a oslovovat...Jenže na to mi každý prdí, všichni po mě chtějí abych čmajzla co nejlíp ihned po první práci, která se mi vůbec naskytne a tam se zahrabala až do konce svého života, že není čas na rozumbradování, vybírání si a takovyýhle věci...Jak tomuhle vnějšímu tlaku a nátlaku, který se na vás valí ze všech možných stran, uniknout když už i pan psycholog za kterým jsem s tim byla mě s tím slušně řečeno poslal někam a vůbec mi nijak nepomohl a neporadil? Prý jediný co mi může nabídnout za pomoc, je, že si semnou sedne na pc za internet a bude semnou společně hledat pracovní nabídky? Smějící se Ne já si vůbec neumím hledat a najít práci, protože doteď mi vlastně všechny práce spadly samy do klína Překvapený Smějící se Prej si mám udělat nějakej denní plán, mám se učit denně angličtinu 20 minut, vyhledávat pracovní nabídky na netu taky aspon 20 minut a odeslat za týden aspoň 4 nabídky nebo kolik to vlastně říkal...Smějící se Tak to mi pan světoborný nic moc neporadil, to ještě nic není, v minulosti když jsem hledala práci, tak jsem nedělala nic jinýho než jen seděla za pc a posílala denně tak 10 životopisů. Oslovovala, běhala a volala snad všude po celé Praze, až už jsem z toho byla totalně vyčerpaná a unavená a většina nabídek i tak stála za starou bačkoru, takže potom přicházel pocit zklamaní, depky atd....Takže tím to asi nebude. Teď cítím, že je čas hlavně na moje zotavování se a ne na nějaké pobíhání po městě s jazykem na vestě...To bych tak brzo jak bych začala i skončila.

S angličtinou, to byl taky boj, to jsem se denně učila i 4 hodiny, 3x tydně dojížděla na kole na doučování do vedlejší vesnice a i tak jsem to udělala až na poslední 3 pokus s odřenýma ušima...Takže tudy cesta taky nevede, to už bylo odzkoušeno, a jedine co mi potom od te doby zůstalo bylo pěkné psychické vyhoření. No a autoškola, to je kapitola sama pro sebe, ke konci jsem jakž takž došla, ale na dokončení nikdy nedošlo, neboť jsem nebyla schopná udělat ani ty testy natožpak se dostat až k jízdám...Plus po každé jízdě tady v Praze jsem přišla domů a myslela, že tím psychickým vyčerpáním asi umřu. Jen sem lehla a spala i 3 hodiny... A opět jsem se snažila ze sebe vydat úplné maximum a stejně to bylo k ničemu a celé to padlo. Jednoduše jsem tím prostě zjistila, že angličtina, řidičák a ani obyčejná práce pro mě prostě není, i to se stáva. Čili co mi zbývá? kdo mi nabídne takovou práci po které bych mohla bez rozmyslu čapnout? kde po mě nebudou chtít ani angličtinu, ani řidičák a ani ovečkoidní stání za pásem či pokladnou? Já sama sebe cením totiž na mnohem víc, než jen na takovéhle práce, nicméně ostatní se dovolují mi cenu udělit samy a přisoudit mi hodnotu podle sebe.

Abychom si to ujasnili, po panu psychologovi jsem přesně řečeno chtěla, aby mi pomohl odstranit tyto vnitřní bloky, ohledně angličtiny, práce a řidičáku, protože vím, že to jsou 3 nejdůležitější kritéria pro dnešní uplatnění se na thu a taky, protože vím, že mi tu práci neustále všichni předhazují právě proto, že to v sobě nemám úplně vyřešené, takže je to částečně i můj problém. Ale místo toho jsem se dozveděla, že se mám učit angličtinu, jako kdyby mi angličtina měla vyřešit moje bloky s dětství...Smějící se Možná už i to dnešní angličtina umí, kdo ví, já anglicky neumím, tak to bude asi tím Smějící seHolt jsem na to opět zůstala sama a nezbývá mi nic jiného, než se příjmout taková jaká jsem a jít svou vlastní, jinou, než odemě očekávají osatní a na rádoby psychology se vyprdnout a být jim třebas sama? Usmívající se

Když se mě na konci psycholog ptal, co mi toto sezení přineslo, bylo pro mě velmi těžké vůbec něco vymyslet...Byla jsem vlastně nepřímo nucená vymyslet důvody, které jsem ani neměla, protože já sama za sebe bych si za takovouhle (ne)vykonanou práci, leda tak asi nafackovala Smějící se A dost často mám pocit i když to může vypadat namyšleně, že ten co sedí naproti mě a radí mi, bych měla být já, no je dobrý, že on si mě zhodnotil z jednoho sezení, kdybych ho měla zhodnotit já, tak mu udělám takovou psychoanalýzu, že nebude stačit koukat...Mi ještě potom říká, no vy jste taková pasivní, já něco navrhnu a vy jen pokrčite rameny a řeknete hm...Tak jisteže když mi tam radí věci, který sama dávno vim, nebo který už jsem dávno vyzkoušela a jsou v mém případě úplně pasé. To je jako radit někomu kdo má žízeň ať si dá chlebaSmějící seZajímavější než on a ty jeho rady teda byly ty jeho knihy v knihovničceSmějící se Když už neveděl co mi má říct a poradit, tak mi řekl, že prej není vyloučeno, že nemůžu být žena v domácnosti, ale že to si prý mám vyřešit s partnerem doma Smějící se A když jsem mu řekla svoji denní rutinu co teď mám, tak mi řekl, že ať to nikde nikomu neříkám, protože to je prej ideální život, že by mi ho prej každý závidělSmějící seTakže aby jste veděli, tak na to, aby vám lide záviděli, není potřeba mít ani dokonalý život, ale být dlouhodobě na nemocenské Smějící se Za to co všechno jsem si prožila a čím vším jsem si musela projít si to víc než zasluhuji, ten komfort, kterému tak říkaji, co teď mám Usmívající se Vždyť lidi moji kamarádce závidí dokonce i to, že je postižená, že má fyzické postižení! Zamračený A hlavně, podle mě, tohle jak teď žiju, je přesně to jak by měl žít nebo se o to snažit aspoň každý jeden človek. Prostě normální, úplně obyčejný život. U odchodu mi povída ještě: dáme si hned další termín nebo se mi ozvete? ozvete se mi, žejo...No, tak jsem pochopila, že to asi bylo vysvobození pro oba dva Smějící seMožná si sám přišel jako ničema, že mi neumí nijak poradit, kdo ví...Ale mnohem líp by u mě pochodil kdyby byl prostě upřímný, řekl mi, že mi nemůže, nebo nechce, nebo že mu příjde že nepotřebuju pomoct, možná mu to prostě jeho ješitné mužské ego nedovolilo. Ale hlavně nechápu jak je možné, že někdo takový může dělat dneska psychologa, příjde mi že, dneska ten kdo něco umí se k tomu nemůže dostat ani jen z dálky a ten kdo neumí nic se dostane ke všemu a taky všechno vykonává a pak to podle toho i vypadá...Když jsem si tohle tam u něj uvědomila, tak se mi chtělo normalně brečet. Odkdy nám psychologové pomáhají s hledáním práce? Myslela jsem si, že když někdo bude potřebovat poradit s tímhle, tak půjde jinam a ne k psychologovi, nebo to až takhle klesla úrověň psychologů? Myslím, že kdybych se tam fakt rozbrečela a on se mě zeptal na to, proč brečím, tak já bych řekla: vite, přála bych si aby na světě bylo co nejmíň takovýchto psychologu jako jste vy...ZamračenýAle co, možná už měl chudák taky z těch lidí hlavu jak pátrací balón a byl nějak přepracovaný či vyhořely no. Ale v tom případě by si měl as vzít dovolenou nebo zvážit změnu práce. Ještě jsem byla u jedné psycholožky, kam jsem chodila rok, za celý rok mě jen poslouchala a nic k tomu neřekla, ani si nic nezapisovala a pokaždé, když jsem tam šla, tak to bylo jako nanovo, znovu jí připomínat můj problém atd...Nakonec se můj stav tak zhoršil, až jsem zkolabovalaSmějící se Nebylo to kvůli ní samozřejmě, ale tím jsem chtěla říct, že mi to bylo úplně k ničemu a že dost sezení u ní pro mě bylo zbytečně stresujicí, když jsem tehda potřebovala být co nejvíc vklidu a jediné co z ní nakonec za celý rok vyšlo, bylo, že prý nechci převzít zodpovědnost za svůj životSmějící seTakže jeden terapeut má asi pocit, že nepotřebuji pomoct a druhý, že nechci převzít zodpovědnost za svůj život. No, upřímně to už na mě působí, že všechna sezení byla spíš vždycky o těch terapeutech samotných, než o mě. Můj život vypadá bohužel někdy až moc zodpovedně...

Nejvíc mě však fascinuje jak vás za tohle, že jste dlouhodobě doma, očerňují nejvíc ti, kteří samy mají co říkat...Ti kteří jediný co za svůj život dokázali, je být na lince, nadávat na svou práci i život, ale nic s tim aktivně nedělat a nesnažit se o žádnou změnu...A taky jim nic neříkám, nevyčítám, prostě jo je to jejich život, ale jak si potom můžou dovolit radit přesně v tom, v čem oni sami taky tápou? Taky přeci neříkám přítelovo bráchovi, že se jen fláka, že si určitě vymýšlí, že mu nic není, ať laskavě táhne do práce makat, když je takhle mladej, že jen visí rodičům na krku a chce aby ho litovali...A takový. Ano je nemocný, ale narozdíl odemě, s tou nemocí nic moc nedělá, má hodně vážnou, těžkou nemoc už odmalička a kdyby chtěl, tak není pomalu na umření jako teď, ale je uplně zdravý. Jenže on na svoje nemocný střevo radši bude dál jíst mekáče, kfc, coca coly, hamburgery, hranolky a matka ho v tom ještě podporuje. Což už mi příjde teda hodně přes čáru i přesto, že jí mám moc ráda. Protože mi z toho vychází, že se aktivně snaží o synovo co nejdřívější úmrti...Chápu na tom jen jediné - každý máme svou cestu a každý v životě zažívá něco jiného aby z toho také pochopil to co má, co je přímo určené jen pro něj, nicméně mě trochu děsí, že to musí kvůli naší lidské blbosti zacházet až tak daleko...Což je velmi smutné.

Já jsem naopak člověk, který se vždycky snaží udělat maximum pro nápravu a změnu, takže jsem se zamilovala do jógy, už to bude rok co jí denně cvičím a jsem v ní čím dál tím lepší. Snažím se chodit pravidelně ven, chodit spát kolem 22:00 hod, celkěm zdravě se stravovat a měnit svá zahořklá přesvědčení a celkově svoje mentální nastavení. Papkám každý den doplňky stravy, vitamínky a bylinkové čaje. Chodím po reflexní podložce a snažím se využít každou informaci, ke které jsem v minulosti přišla díky skvělým knihám a filmům, které tak ráda čtu a na které se ráda dívám. Snažím se naslouchat svým snům a vyššímu vědomí. Krásně se hýčkám a rozmazluji, protože vím, že přesně o tomhle život je a protože mi moje zdraví už nedávalo vlastně ani žádnou jinou možnost a šanci. Buď změníš kompletně co musíš, nebo tě čeká konec...Tak se dvakrát rozmysli co vlastně v životě a od života chceš. Tohle všechno jsem dřív taky veděla, ale nějak jsem na to v tom shonu života a především práce zapoměla a muselo se mi to pomocí nemoci opět připomenout, přičemž jsem musela nasadit mnohem větší kalibr, než jen drobné změny, za což jsem i celkem ráda. Šla jsem prostě kompletně do sebe a nikdo mi nemůže, říct, že nic nedělám! A hlavně ne ti, kteří sami s sebou neudělali za celý život vůbec nic. Chápu, že někteří pochází z dokonalé, perfektní rodiny, kde vše fungovalo jak mělo, ale já takové štěstí neměla, a teď musím napravovat kde se co dá...A zatím jsem na sebe za to co vše už jsem zvládla, jaký kus práce mám za sebou, hrdá. Mám se podlě mě čím, právoplatně chvástát Smějící se

Ale tohle všechno právě ti, co mě tak soudí kvůli té práci tak úplně do podrobna nevědí a to je možná ta chyba...I když si nemyslím, že by to moc k nečemu bylo, protože pro ostatní je všechno co děláš mimo práci úplně nepodstatná věc. Takže člověk na sobě může makat od rána do večera, ale jestliže nechodíš do práce, tak jim to příjde stále málo, podle nich prostě asi celé dny nic neděláte, jen se flákáte a tak je potřeba vás přece pořádně zaůkolovat a zapřáhnout, jako by jste se doma nudiliSmějící se přitom vůbec. Jak řekl Majk Spirit: "Je důležité, co děláme když nás nikdo nevidí". Ale je nic kromě práce nezajimá, mají v palici rozsvícenou kontrolku jen pro tohle a pro nic jinýho. Je to asi jako s ženskýma na mateřský, říká se tomu dovolená, ale dovolená to není ani zdaleka, protože ženská se kolikrát nadře víc jak v práci a chlap příjde domů, nic nemusí, protože je vše pintlich a i tak si potom stejně stěžujeSmějící seHolt každý má žebříček hodnot jiný, někomu je všechno pořád málo a někomu stačí minimum... Já si třebas na nemocenskou nestěžuju i když je hodně nízká, tak díky tomu, že nechodím do práce mi vystačí, jelikož neutrácím za dopravu, ani za jídlo tolik...Což je vtipný Smějící se Jak zle je na tom tenhle stát, že lidé, kteří jsou na nemocenských či na sociálních dávkách se mají finančně lépe, než ti kteří pracuji??? Nač potom vůbec chodit do prace? Každý dobrý cigán si to dvakrát rozmyslí, protože narozdíl od nás, myslí víc na sebe a svou rodinu, než na druhé a to co si o nich kdo řekne...Možná bychom se od nich měli ledacos učit. By mohli dělat kurzy, jak s*át na druhé a dělat si co chci, a aspoň k nečemu by byli a něco dělali...Smějící se

Já teď vlastně jen napravuju to co jsem zpackala, říká se, že tolik času kolik se člověk fyzicky i psychicky huntoval, stejně tak času potřebuje i na svoje znovuzotavení se, což jsou u mě +- 4 roky Smějící se

U mě je to dost často, tak, že čím větší je na můj problém tlak, tím je to horší a horší, tím víc to nabírá na intenzitě a důležitosti a čím víc nad tím svým problémem uvažuji a přemýšlím, co s tím nadělám, tím je ten problém větší a větší, až se v mé hlavě nafukuje do enormních rozměru. Když má člověk problém se vztahy, že je neumí navazovat nebo něco podobného, tak dobrý, může počkat než si to vyřesí a do té doby být sám, ale když se jedná o práci, tak na to čekat nikdo nebude, přeci nebudu 20 let bezdomovcem než se naučím přijímat a zvládat obyčejnou práci jako všichni ostatní...Příjde mi to jako celkem akutní problém, který jsem chtěla mít vyřešený dřív, než do té práce nastoupím jenže už když jsem byla na střední škole jsem veděla a cítila, že obyč práce pro mě prostě nejsou, jenže jiná možnost prostě nebyla, šla jsem do toho po hlavě s vervou a vírou, že to zvládnu když ostatní, tak já taky a že to bude dobré a na hlavě jsem taky skončila...Smějící se

Víte já se vůbec nedivím když takový člověk potom onemocní depresí nebo má prostě celkově negativní myšlenky tipu: "možná by bylo lepší nebýt, nežít, protože jednoduše nejsem schopná naplnit očekávání společnosti a úplně nezapadám, nejsem tudíž pro tuhle sůpolečnost vhodná a nijak produktivní, jsem jí k ničemu, nic jí nedávám, ničemu nepřispívám, nepomáhám, jsem tady prostě jen otrava navíc, po které by ani pes neštěkl, protože nic z hlediska státu prospešného pro druhé nevykonávám" - což jsou programy, kterými nás dneska náležitě formují. A tohle je to co skutečně chceme??

Je to tak, nejsem prostě jako ostatní, jsem jiná a nemůžu si jednoduše dovolit i kdybych chtěla, jako támhle naše Anča odvedle jít a chodit do práce i s totálně oddělanými zády, nadopovaná samými prášky, protože musí poplatit půjčky, hypotéky, složenky, dítě atd...A dnes už vlastně ani nechci, jelikož cena mého zdraví je mnohem vyšší, než cena samotných peněz. Nejsem nikdo druhý, žádná Anča, jsem tady sama za sebe, tak proč bych měla dělat to samý co někdo druhy?Jen proto aby se to líbilo jiným, ale mě samotné ne? Smějící seJen proto abych jimi byla přijímana? ale sama sebou nakonec ne? Hlavně, že jsou s vámi spokojeni druzí, ale hlavně, že vy sama s sebou nejste... Víte, ono závist dovede hodně, závist dokáže velké věci a je to velmi mocná čarodějka - Jeden závidí, že druhý je dlouho doma, a on musí chodit do práce i přesto, že je nachcípanej...To je ale nespravedlnost že? To si někdo dovolil moc teda! Já mu ukážu... Ale kdo nám ve výsledku určuje co musíme a co ne?? No přeci my sami!

Tak jsem si říkala, co by lidi - rodina, říkala na to kdybychom se rozhodli žít úplně jinak, jiným způsobem a stylem, třebas někde v dodávce, na cestách, bez stabilní práce a finančního příjmu. Bez nutnosti platit účty, mít povinnosti vůči společnosti a poplatky. To už by nás rovnou asi ukamenovali nebo vydědili ne? Smějící se A co semnou teprve provedou, když budu chtít být celou mateřskou dovolenou doma a nebudu se ihned hrnout do pracovního procesu!!PřekvapenýSmějící se Jen se modlím k tomu abych měla neustálou sílu na odolávání jejich tlaku a pořád si šla svojí vlastní cestou, jako buldozer, který se na nic a na nikoho neohlíží, aby v žádném případě nesešel ze své cesty. Chci si tvořit svůj život sama, tak jak uznám za vhodne já, ne nikdo druhý.

Víte on je u lidí důležitý hlavně záměr toho proč něco dělají nebo říkají a upřímně mě fakt vadí, nebo se mi nelíbí záměry lidi, které jsou ke mě záměrně, někdy i nezáměrně nečisté. To když vycítím a, že to není málokdy tak od toho mám tendenci dávat ruce okamžitě pryč, protože vím, že to většinou nic dobrého nepřinese a nevěstí, spíš naopak...Člověk, který chce škodit si prostě vždycky najde nějaký důvod k tomu si do vás kopnout a já jak praštěná, žejo, jdu do všeho a do všech vztahů s čistým štítem a otevřeným srdcem a pak se jen pálím jak papír nad ohněmSmějící seProtože si myslím, že mi chce každý dobře, že to semnou myslí všichni stejně dobře jako já s nimi...A ono vůůůbec. Křičící

K tomuto tématu mám ještě jednu takovou příhodu, kdy jsem pracovala ve školce, jak to tak bývá tak ve školce jsou samé nemoce, neustále je nějaké dítě nemocné a jen stěží, kort když jste tam právě nastoupili, se od nich nenakazíte. No a mě už to prostě nebavilo, přestávalo mě bavit být víc doma, než v práci a mít o to menší výplatu, tak jsem se rozhodla, že budu chodit v roušce, byl to takový celkem spontánní nápad a vite co se stalo? Všichni kolem mě byli neustále nemocní, všichni furt zvraceli, měli průjmy, rýmičky, chřipečky, kašlíčky a teplůtky no a já nic. Co myslíte, že začalo? prvně si všichni mysleli, že si dělám srandu, že to nemyslím vážně, a že to myslím jako vtip. Ne, když jsem viděla, jak super věc ta rouška je, nehodlala jsem se jí ani náhodou vzdát, za prvé strašně nesnáším zvracení, mám z toho fobii a za druhé proč bych měla zvracet když nemusím?Smějící se Začala neustála palba na můj účet od učitelek, rodičů, ředitelky a dokonce i od dětí. Samozřejmě, jak jinak, vždyť to viděli u rodiču a dospělých...Říkali mi: "žena bez tváře", ale mě to bylo fuk, hlavně, že jsem byla zdravá. Oni ať si pro mě za mě blijou od rána do večera...Smějící se No jednoduše s tím měli problém prostě úplně všichni, rodiče se vyptávali, stěžovali, jestli jsem prý nějak vážně nemocná, tak tam prej nemám co dělat...Smějící se Přitom já jsem se chránila před jejich nemocnýma děckama, který tam neustále strkali...

Někdy mi ten svět příjde fakticky naruby. Zajímavé, ale je, že kdybychom byli v nemocnici, tak tam by to asi nevadilo nikomu, že? přitom je to prostě jen jedna obyčejná rouška. Na jídlo jsem si jí stejně musela sundavat, ale i jako pokus je to skvělá věc, vidět a pozorovat co to s lidmi udělá, co s lidmi udělá jedna jediná obyčejná rouška na puse...MlčícíCo se stane když vy se začnete chovat trochu jinak, mimo normu, vybočovat? Jak moc lehce jsou ovlivnitelní a čím vším se nechají strhnout, že už do toho potom ani nedávají selský rozum, ale vidí jen to, že jim leze na nervy, že oni jsou nemocní a vy neSmějící se a ještě to schovávají za důvody jako: "vadí mi, že ti není vidět na pusu, vypadá to divně, není to hezký a bla bla". Je přeci důležitějsí, že to je účinná metoda a ne to, že to není pěkný, rouška není na to aby byla pěkná, ale aby fungovala! Nestačila jsem zírat čeho všeho jsou lide schopni, co si o vás prostě vymyslí a nevymyslí...

To samé nebo aspoň podobné to bylo, když jsem se jednou rozhodla, že někomu kdo bydlí hned o vchod vedle jednou nezvednu telefon. Zajímalo mě jaká bude reakce, jak se dotyčný zachová a co udělá a nechápala jsem proč mi celý den vyzvání telefonem, že je to hrozně akutní, místo toho aby když je to teda tak akutní zamnou normálně zašel a řekl mi co se děje...Dotyčný veděl, že jsem celý den doma, viděl, že nezvedám tel, na kterém vůbec není moje povinnost furt být a mít ho zaplý, ale ani nenapsal sms co potřebuje a ani nepřišel. Shrnmě si to: někdo po mě něco vyžaduje, potřebuje, ale ani není schopný zamnou osobně přijít když bydlí hned vedle? On semnou potřebuje akutně mluvit, ale co když už já tu potřebu zrovna nemám? Já přeci nejsem nějaký poskok nebo pes, který když se mu něco rozkáže, tak okamžitě udělá to co po něm druhý chce. To mám já lítat ještě za ním, a ptát se co potřebuje, když to odemě potřebuje on a ne ja?? Je neuvěřitelné vidět, jak hrozně jsme zpohodlněli a zvykli si na určitý standart, který považujeme za základ...A v tomto případě, bohužel ne jen to.


Lidé si prostě myslí, že vše ví nejlíp jenom oni a že všude byli a všechno znají, přitom ani nikdo z nich ve vašich botách nechodil a už posuzují jak kdyby byly přímo mnou. Když se jisté problémy netýkají přímo vás, tak to je každý nad věcí, to umí každý radit a být hrozně chytrý. A dokud podle společnosti děláte všechno jak máte, tak je vše v naprosté pohodě, ale jakmile už jste jinačí nebo máte něco jinak, tak to už se na vás ihned ukazuje prstem. A to samé platí pro to když lidé nemají něco podložené papírem nebo něco co není vidět ihned na první pohled. Mají tendenci to zpochybňovat, nevěřit tomu, myslet si o vás, že si vymýšlíte, simulujete a bůh ví co ještě...A nejlepší na tom je to, že od vás všichni očekávájí, že i když oni se k vám začnou chovat jinak, tak vy se k nim budete chovat pořád stejně, že budete mít pořád stejně milý přístup i přesto, že oni jsou k vám jedovatí jak hadi. Nikdo není mnou a nikdo netuší jak já se citím, ale nebylo by někdy na škodu se na to zeptat a zajímat se o to, protože to co má člověk podle společnosti dělat není tak důležíté jako to, jak se cítí. A úplně nejradši mám takové ty chytré řeči starých lidí, kteří už nemají páru o tom jak to tady vlastně chodí a funguje, kteří stále ještě žijí svojí minulostí a neustále vám jí předhazují jako kdyby se ve svetě vůůbec nic nezměnilo, přitom když se člověk zamyslí, tak mu prostě dojde, že tak jednoduché jako dřív to dnes už opravdu není, ano každá doba má něco do sebe, ale stejně tak má i svoje negativa a dnes mi příjde, že se ty negativa se přehoupla přes pozitiva a že převládají. Ano, říká se, že starší lidé už jsou moudřejší, ale jak v čem...Oni by třebas dneska nezvládli pracovat v naší době a my třebas zase v té jejich...

A úplně nejlepší gól potom je, když vám doporučují práce, které oni samy z nějakého důvodu odmítli nebo nechtějí dělat...To už se potom člověk zamýšlí nad tím, jakými lidmi, že to je vůbec obklopen...

A nerozumím tomu, jak třebas někdo kdo má rakovinu a měl by se v první řadě starat asi především sám o sebe si může dovolit kecat do zdraví někomu druhému...Protože za svoje zdraví zodpovídáme především my samy, nikdo jiný a to by si měl každý uvědomit.

A já se vás ptám, proč svět nepřeje i nám, lidem, kteří se težce zařazuji do společnosti? proč to tak je, co s tím a co je potřeba změnit a udělat pro to, aby se takový jedinci necítili utlačováni, odstrkováni a napadáni? Anebo chceme tak moc?