Únor 2018

Jak ženy a muži vnímají Valentýn

28. února 2018 v 20:53 | Dominika |  Názory



Je pro všechny opravdu, tak moc důležitý svátek zamilovaných jménem Valentýn, nebo se v tomto případě jedná pouze o masmediální tlak, který nás zbytečně nutí kupovat všechny ty "přeslazené" věcičky?

To co má pro jednoho velký význam, pro druhého nemusí znamenat vůbec nic a stejně tak je to i naopak. Například můj chlap nějaký svátek zamilovaných vůbec neřeší a řešit asi ani nikdy nebude. Tvrdí, že je to "trapnej Americkej svátek".

Asi to samé bych já řekla na jeho oblíbený a celým světem tak opěvovaný seriál Simpsonovi. A nějak mi toto tvrzení nevadí ani u Valentýna. Nicméně některých z dam by se to mohlo náležitě dotknout. Ptáte se proč?

Jeden z důvodů může být, že tyto dámy svou vlastní hodnotu posuzují podle věcí zvnějška. A tlak společnosti je nutí si vytvářet "smyšlenku", že pokud jim chlap na Valentýna nic nedá, nemá je vlastně rád. Je to taková dobrá, podvědomá masáž a hra s naši myslí a kdo se chytne "vyhrává" červené plyšové srdíčko! No, která žena by této možnosti neodolala.

Já všeobecně celkově moc svátky neřeším. Jak svátky jmen, tak svátek Valentýn a ani výročí seznámení. Není to pro mě zas až tak důležitá událost a myslím si, že je to z jednoho celkem prostého důvodu. Když má totiž člověk celkově spokojený partnerský vztah, nemá potřebu si ho nějak kompenzovat v podobě někým vymyšleného svátku lásky. Proč si radši neudělat vlastní svátek nebo svátek z každého nového dne? Proč nežít v lásce a zamilování každičký den, ale vynahrazovat pro to pouze jeden jediný den v roce? Láska přeci není pouze o tom, že mi partner něco koupí, ale především o tom, že mi jí projevuje svými skutky po čas celého společného života.

Koho to takhle baví a pro koho ten svátek zamilovaných vlastně slavíme? Skutečně jím oslavujeme náš pěkný vzájemný vztah, nebo jen bezduše odevzdáváme naše těžce vydělané peníze do rukou obchodníku? A opravdu si myslíme, že se kvalita našeho vztahu dá měřit podle toho, zda slavíme nebo neslavíme Valentýn? Proč žena má větší tendenci než muž, tomuto novodobému trendu podléhat? Je to díky tomu, že ženy jsou založené více přes city, než muži, na něž komerce velmi dobře zabírá a působí?

Čeho jsem si také všimla, je, že pro single lidi tenhle svátek znamená celkem nepříjemnou, někdy až pekelnou záležitost u které jen radostně očekávají její zdárný konec. Všude samá srdíčka, přáníčka, růžičky, svíčičky a zamilované páry v nich často probouzí pocit nedostatku a následný osten žárlivosti.

Nutno říci, že v obchodech se na toto téma, asi na jako každé jiné, "řádí" už cca měsíc dopředu a někdy, když na vás ihned při vchodu útočí tuna růžových balónků ve tvaru srdíček, je to celkem otrava.

Celkově mám pocit, že z většiny části tento svátek mnoho mužů neslaví, a když ano, tak jen proto, že si to tak přeje jejich drahá polovička. Vždyť co by na to přeci řekly kamarádky?

Někdy mi už tento svátek plný businessu fakt připadá, že je pouze o tom, která že to dostala větší, hezčí a dražší kytici? Na kterou, že si to partner vzpomněl a na kterou ne? Ať je o čem a o kom se bavit, hlavně že to nebude o nás samotných.

Kdyby to bylo pouze na mužích, možná bychom nic takového ani neslavili. Vždyť mnozí z nich jsou rádi, když si vůbec vzpomenou na manželčiny narozeniny, natožpak ještě řešit nějaký nově nabitý americký svátek, který je tady jen proto, aby z nás obchodníci vytřískali co nejvíc peněz. Docela zbytečnost, nemyslíte?

Ale zase na druhou stranu si myslím, že je celkem fajn pokud tento svátek muži využijí například pro žádost o ruku své přítelkyně. To jistě ocení i ony.

Někteří z vás si mohou také pokládat otázku, když už tady ten svátek je, proč si ho vlastně neoslavit a nevzít ho jako příležitost k tomu, moct znovu své polovičce ukázat jak moc ji mám rád a jak moc mi na ní záleží? Možná si říkáte, svátek, ne-svátek. Vždyť je to vlastně fuk, na svátku a jeho pocházejících kořenech a záměrech vytvořených těmi nad námi nesejde. Vytvořme si z toho svůj vlastní svátek se svým vlastním záměrem, jež bude láska a ta má přeci vlastnost přetvořit vše v krásné, no ne?

Mořská menstruační houba

24. února 2018 v 19:37 | Dominika |  Dámské hygienické potřeby

Už delší dobu jsem hledala nějakou vhodnou variantu za obyčejné, bělidlem napuštěné, vložky a tampóny. Zkoušela jsem i přírodní vložky a tampóny, ale ani jedno mi nějak nevyhovovalo a navíc je to celkem drahá záležitost. Přírodní tampóny nic nevydržely, pokaždé jsem protekla, jak kdyby ta krev ten tampón doslova obcházela a tekla přes něj. Anebo zase nasákl za půl hodiny a mohla jsem jít zase měnit, takže nepřicházelo v úvahu ho používat na noc, jednou jsem to zkusila a ráno mě čekaly ukrutný bolesti břicha a celý červenej zadek. Přírodní vložky ty jsou zase moc tenký, je jich málo a jsou předražený.

Co se týče kalíšku, tak ten jsem prodala, jelikož jeho velikost pro mě byla nevyhovující, koupila jsem omylem větší.

Koukala jsem ještě i na látkové vložky, které by vyšly asi nejlevněji, ale nějak si neumím představit to prát. Mám pocit, že bych z toho tu krev ničím nedostala, stačí mi jednou protéct na kalhotky a už to je docela naprd, takže tohle musí být docela síla a nosit furt sice vypraný, ale na první pohled špinavý vložky se mi teda fakt nechce. Tak jsem nakonec skončila u menstruační houby, o které vám právě teď chci psát.

Mořské houby se sbírají v oblastech teplých moří - Floridy, Kalifornie, Mexického zálivu a Karibiku. Houby nejsou nijak chemicky upravovány a jejich používání nezatěžuje přírodu. Obsahují množství minerálních, tělu prospěšných sloučenin, např. anorganické soli sodíku, jódu, brómu a křemíku.

Jedná se o mořského živočicha. Tvoří jej dvě vrstvy buněk a dutina, uvnitř které dochází ke zpracování potravy - planktonu či organických částeček. Potrava se dovnitř dostává několika přijímacími otvory za pomoci bičíků a je vyvrhována jedním otvorem umístěným ve spodní části těla. Houby mají skelet tvořený oxidem křemičitým nebo uhličitanem vápenatým.

Mořské houby jsou tedy hermafroditi se schopností produkovat pouze jeden typ gamet, takže vždy hrají jen buď mužskou, nebo ženskou roli. K oplodnění dochází uvnitř těla samičky tak, že přijme samčí pohlavní buňky volně se pohybující ve vodě. Larvy jsou následně vypuzeny a pohybují se i několik dní ve vodním sloupci. Poté dochází k jejich usazení a růstu. V dalším reprodukčním cyklu mohou jedinci svou sexuální roli změnit.

V moři houby pokrývají kameny a skály nebo se mohou vyskytovat jako tzv. "volně stojící". Ty jsou zajímavé roztodivnými tvary, škálou barev, ale někdy také svou monstrózní velikostí. Houby žijí v hloubce 5 až 60 metrů i hlouběji.

Mořské menstruační houby jsou jako jedna z variant menstruační hygieny. Houby se používají podobně jako tampóny. Mají velmi jemnou strukturu a vysoce savé vlastnosti. Velmi snadno se zavádí, netlačí a jsou skladné.

Přírodní houba neobsahuje na rozdíl od většiny tampónů žádné dioxiny, bělidla, a syntetická barviva, která mohou narušit vaginální prostředí. Houby nejsou nijak chemicky upravovány a jsou velmi šetrné k životnímu prostředí. Mořských hub je na trhu již nepřeberné množství takže si můžete vybrat dle svých potřeb, parametrů a užití.

Jedna mořská houba vydrží přibližně 6-12 měsíců. Záleží na délce cyklu ženy, která ji používá i na tom, jak se o houbu stará. Čištění, dezinfekce i způsob uložení v době mimo menstruaci jsou velmi důležité z hlediska hygieny i životnosti houby.


Cena této mořské menstruační houby se pohybuje kolem 200 Kč. Za sebe bych chtěla říct, že mě menstruační houba sbližuje více sama s sebou. Je pravda, že poprvé když jsem si jí vyndavala, potom jí ždímala a dívala se na to, tak se mi u toho udělalo zle, na omdlení. Nicméně poté co jsem si zvykla mi příjde, že ta vaše krev, kterou vidíte jak odtéká, máte jí mezi prsty, na ruce a celkově se dotýkáte té teplé houby, tak se jako žena více spojíte se svým ženstvím, je to hodně osobní, hluboké a má to podle mě svou velkou, vnitřní podstatu, ať už to zní jakkoliv MrkajícíOosbní zkušnost je prostě k nezaplacení, také by mě něco takového nikdy nenapadlo.

Výhody:
  • Zavedení je snadné a houba nikde netlačí, je pohodlná a zcela se přizpůsobuje tělu ženy.
  • Nenarušuje přirozené PH poševního prostředí a nevysouší sliznici.
  • Obsahuje velké množství minerálních, tělu prospěšných látek.

Velikosti:

S - pro slabou menstruaci, pro konec nebo začátek menstruace a pro ženy s úzkou pochvou.

M - pro normální až středně silnou menstruaci a pro ženy, které běžně používají tampóny středních velikostí.

L - pro silnou menstruaci a pro ženy po porodu.


Použití a péče:

Před zavedením je nutné houbu navlhčit, protože suchá houba je tvrdá. Vlhkou houbu snadno zmáčknete a prsty ji zavedete dovnitř do pochvy. Po nějaké době (dle síly menstruace) je nutné houbu vyndat, vymýt pod tekoucí vodou a vyždímat. Poté jí můžete opět zavést.


Po každé menstruaci je nutné houbu dezinfikovat pomocí z 3 možností:


Solné koupeli:

Nejlepší je originální přírodní sůl z Mrtvého moře z Izraele s vysokým obsahem draslíku, hořčíku, brómu, důležitých minerálů a stopových prvků. Určená přímo k čištění mořských hub. Tuto sůl, kterou zakoupíte na internetu, rozpusťte v přiměřeném množství vody o teplotě okolo 37°C. Houbu do toho ponořte a opakovaně zmáčkněte. Poté jí v tomto roztoku nechte min. 5 hodin. Pro zvýšení účinku soli můžete přidat několik kapek citronové šťávy. Po vyčištění důkladně propláchněte čistou vodou.


100% Tea tree olejem:

3-5 kapek Tea tree oleje smíchejte s cca 1,5 dcl vody. Další postup je stejný jako u solné koupele.


Octovým roztokem:

1 lžičku octa smíchejte s cca 1,5 dcl vody. Ostatní postup je stejný jako výše.


Já houbu dezinfikuji pouze solnou koupelí a Tea tree olejem. Houbu prý lze mít v pochvě zandanou i při pohlavním styku, nevím, radši jsem nezkoušela a asi ani zkoušet nebudu, nechápu, jak bych jí pak dostala ven, krom tlačení, když na sobě nemá žádnou nitku, za kterou bych jí vytáhla. A také jsem si jí sestříhala na ještě menší velikost než je SUsmívající se. Jinak tato houba je super varianta dámské hygienické potřeby!Mrkající


Foto mořská menstruační houba:

Placen za svou existenci a zákony bohatství, aneb díky už nikdy...

10. února 2018 v 1:43 | Dominika |  Zážitky
Rozhodla jsem se jít s kůží na trh a odhalit se ve své plné kráseSmějící se Chtěla bych už konečně dělat něco co mě opravdu baví a něco co mi opravdu jde s tím abych za to byla zároveň i placená, a tak jsem napsala na jistou FB skupinu, která je na toto téma zaměřená a kde jsou lidé, kteří by vám měli v tomto ohledu nějak pomoci, situaci víc nastínit, navést vás a popřípadě vám v této oblasti více poradit. Opět jako snad pokaždé když někam kde mě lidé vůbec neznají, kde o mě neví nikdo nic napíšu, dojdu k jednomu a stále stejnému závěru: "nehledej vně, neptej se lidí kteří tě vidí poprvé v životě a neznají tě!" Protože je jasné, že v tom případě budou jejich rady neadekvátní, příliš obecné, spíše na úrovni pouček, než skutečně hodnotných závěrů ze kterých si můžete něco smysluplného a konstruktivního vzít. A to i přesto, že se snažíte v úvodním příspěvku vše pořádně popsat a vysvětlitSmějící seOni vás za to spíš ještě z*ebouSmějící se

A upřímně to doporučuji každému z vás. Víte kdo mi umí poradit skvelě a zároveň i nejlépe a nikdy mě nezradí? Není to žádný psycholog, ani žádný študovaný kouč či terapeut. Je to má vlastní duše, můj jediný možný rádce, který vždy ví co mám dělat. Tudíž pokaždé když se otočím vně, nikoliv dovnitř sebe a hledám odpovědi u jiných lidí, skončí to stejně nedobře poprvé, podruhé a klidně i po desáté! Dává vám to jasnou brzdu, a vždycky vás každý pohled ven vrátí hodně rychle zpátky dovnitř. Přirovnala bych to takovýmu plácnutí po ruce nebo menší facce na probuzení. Od života pro vás, ať se zase vzpamatujete a jdete hledat k sobě.

Všechny rady a tipy které ke mě lidé vrhaly rychlostí šípu se zdály být dobré a celkem i vhodné. Nebo by aspoň byli, ale možná pro někoho úplně jiného, neboť jen velice málo rad korespondovalo s mým vlastním vnitřním nastavením. A jít sama proti sobě, by byl teprve skutečný hříh!

Oukej takže pojdmě trochu víc k věci. Kolik lidi, tolik bylo samozřejmě i názorů. Ráda dělám spoustu věcí, rozhodně to není jen psaní. Nicméně bych se chtěla aspoň v jedné z nich uchytit nebo kdyby to šlo klidně dělat všechny věci najednou, ale na to nejsem superman, i když i takoví lidé na světě jsou. Nicméně rozhodně nebudu věšet jednu zálibu na hřebík kvůli druhé. To je jako kdyby mi někdo dal na výběr: buď dýchat nebo spát, vyber si!Smějící seProstě když něco skutečně milujete, tak se toho asi jen tak nevzdáte a hlavně si myslím, že by jste ani neměli.

Spoustu lidí mi tam radilo vysloveně věci vymyšlené z patra, které nechci a o které ani zájem nemám. Jako například nechat si udělat své vlastní vykládací karty na zakázku na kterých budou z jedné strany mé automatické kresby a z druhé strany budou rady ohledně vztahů. Jako nápad super, bomba, krásný, ale to, že já nemám žádný vztah k vykládacím kartám, že to není nic co by mě bavilo a co bych chtěla dělat, to už nikoho dál nezajímalo. Takže první rada stejně jak rychle vznikla, tak i odletěla. A ještě se mě pak snažili samotnou přesvědčit a vnutit mi myšlenku, že vlastně nevím co chci. Naopak si myslím, že vím úplně přesně co chci, nicméně to sem do tohohle světa ta má představa moc nezapadá.

Další výtka byla, že mám prý moc dlouhé texty, že to pak lidi nezajímá a nikdo to nečte a že v ničem moc extra nevynikám. Tady jsem se celkem pousmála, protože lidi někdy něco plácnou a ani si vpodstatě moc neuvědomují co, že to vlastně řekli. Protože co když přesně to je právě tou mou předností? když to je přesně to v čem vynikám, že píšu dlouhé a obsáhlé texty, které v sobě skrývají velmi mnoho informací, které čtenář, když bude chtít může ve svém životě perfektně využít a zužitkovat ve svůj prospěch?

Co kdybych rozjela svůj byznys třebas na tom, že bych si za každou obsaženou informaci v článku brala peníze?? To by šlo ne? to by byl sakra byznys tyjo...Smějící seTo už bych byla docela při penězíchÚžasný

Když jsem u sebe chtěla vyzdvihnout že umím líčit a že ženu nalíčím hezky i s těmi nejmíň kvalitními produkty, tak mi tam někdo vchrstnul do obličeje: No fůůůůj, s nějakými produkty co mi ještě vytvoří virážku na obličeji bych se od vás teda taky nenechala nalíčit!Smějící seNo prostě rada za všechny prachy, co víc si přát! Smějící se A já vím, že opravdové umění fakt nespočívá v tom, že mi někdo dá do ruky tu nejkvalitnější kosmetiku a štetce a já z ošklivky vytvořím bohyňi. Naopak skutečné umění je když i z ničeho, z toho mála co máte, nebo jestli chcete když i z ho*na vytvoříte něco. Něco krásného a hezkého, že na tom ani nikdo nepozná z čeho to bylo uděláno, protože ho nakonec uchvátí ta krása tak, že ho to ani nebude zajímat! V tom je to tajemstvi. Navíc když se chci co nejvíce přiblížit obyčejným ženám, které nemají peníze na předraženou kosmetiku a ukázat i jim, že to jde, že můžou vypadat stejně skvěle jako ty co mají šminky za tisíce, tak mi asi ani nic jiného nezbyde že.

Co se jim ještě nelíbilo a nezamlouvalo byl samozřejmě design mého blogu o kterém nepopírám, že by byl nějak vyšperkovaný to právě naopak. A ano může působit zastarale a asi i takový je, jenže mě se právě ty novodobý blogy vůbec nelíbí. Mám ráda jednoduchost, přehlednost, úhlednost a aby vše mělo své místo hned na první pohled. Když příjdu na prodejní blogy nebo na weby, které jsou udělané jen za nějakým účelem, většinou ukázat se a někoho chytit do pasti svého byznysu, tak okamžitě odcházím. Nezaujme mě to, nic mi to nedá. Působí to na mě chaoticky, přeplácaně, často takové weby z mého pohledu nemají ani hlavu ani patu. Jsou bezinformační, bez hloubky, smyslu, nápadu a duše, všecko na jedno brdo. Nic novýho, nic zajímavýho. Celý web udělaný pouze pro jeden jediný cíl: VYTŘÍSKAT Z TOHO CO NEJVÍC PENĚZ! Ale co například začít oceňovat úplně jiné kvality? Je super, že blog na první pohled lahodí oku a že je krásnej, ale, že je pěknej na povrchu, neznamená, že je takovej i uvnitř. Dost často je to přesně naopak. Co je ošklivé navenek, uvnitř je to skrytý poklad! Oni mluví o kvalitě místo o kvantitě, ale co když je někdo kdo to umí skloubit dohromady? Že dělám chyby a překlepy v textu to vím taky, nicméně tohle není word, že by mi to automaticky opravoval, snažím se a i přesto všechno, že článek píšu fakt dlouho se překlep přihodí. Stále pro mě ale zůstává důležitější obsah slov, než to, že v textu nasekám nějaký chyby. Už bychom se jako lidé mohli konečně trošku od těch předsudků odstřihnout a přestat neustále poukazovat na pravopis. Mohli bychom vědět, že o pravopisu život fakt není. Důležité je, co tím vším chtěl basník říct, ne to jak to podal pokud se ovšem nejedná o nějakou žblabotinu, které nikdo nerozumíSmějící se

Taky mě hodně lidí upozorňovalo, že na fotce s líčením mám v pozadí kuchyň, nebo, že na fotce s jídlem je blbá barva pozadí, nebo že není zaostřené jídlo, ale talíř apod...S čímž se dá vzhledem k tomu, že v těchto věcech nejsem profík a mám doma velmi omezené možnosti, počítat. Když nemám jiné pozadí, nezbývá mi než improvizovat a radši budu mít na fotce s líčením v pozadí kuchyň než špatné světlo díky kterému nebude vůbec znát ani vidět samotné líčení, to dá trošku rozum. Jsem ráda, že s foťákem za 1000 vůbec nějaký to jídlo nafotím, takže když to nezaostřuje jak bych potřebovala, fotim holt i přesto Smějící se Další záležitostí ke které se pomalu dostáváme je, že jsem v původním příspěvku jasně uvedla, že nemám žádné finanční prostředky k rozjezdu nějakého podnikání, musela bych si půjčit a já se nerada zadlužuji, kort bankám. I přesto všechno tam padaly rady ze kterých v konečném důsledku vyšlo, že budu potřebovat hlavně peníze, což je něco co taky vím. Pro takovou radu jsem si nikam chodit nemusela, ovšem všichni dělaly jako kdyby o peníze vlastně vůůbec nešlo. Další rada byla abych třebas oslovila střední školy s tím, že bych jim nalíčila nějaké žákyně na maturitní plesy zadarmo. Jako představa super, nicméně vraťme se zpět na zem a uvědomme si, že kdyby se jich přihlásilo víc, tak nemám tolik kosmetiky abych to utáhla...Jedině, že by si s sebou vzali tu svou.

Mnoho lidí mi tam také radilo, že mám vyhledat nějakého terapeuta, kouče, poradce či psychologa abych si vyřešila své bloky a negativní vzory s dětství, jinak to prý nepůjde. A že dlouhé texty prý poukazují na nějaký můj vnitřní nezpracovaný problém. No ono to je tak, že já neznám mnoho umělců, kteří by vpodstatě byli umělci, aniž by tim neprojevovali, nemanifestovali nějaký svůj vlastní problém či zážitek. Třebas taková naše již už zesnulá česká spisovatelka Simona Monyová by nenapsala ani jednu ze svých knih kdyby v sobě neměla hluboký vnitřní problém s muži. A přesto jsou její knihy vyzdvihované, krásné, úžasné a plné pravdy. Psani je vlastně taková jistá forma terapie, kdy se můžete ze všech problémů co vás trápi vypsat. Papír to snese, tak proč ne? Neznám mnoho spisovatelů, kteří to tak nemají. A když to někdo podchytí a udělá z toho i šow či jisté ponaučení pro ostatní lidi, tak myslím, že to je super cesta, naprosto skvělé využití něčeho zlého v nějaký prospěch a věřte, že né každý umí udělat z negativa pozitivum! To je také jedno z velkých umění. Tím ale samozřejmě neříkám, že si nechci vyřešit své problémy, jen poukazuji na to, že vše má svoje plusy i mínusyMrkající.

Jen jeden člověk z tolika lidi mi tam hodil odkaz na jedno úžasné video, které podle mě přesně vystihuje můj problém a věřím, že určitě nejenom můj. Dozajista se nás na světě takto cítí mnohem víc. Video zde: https://www.ted.com/talks/emilie_wapnick_why_some_of_us_don_t_have_one_true_calling Odkaz na video je třeba zkopírovat a dole v pravém rohu si nastavit české titulky Mrkající


Další rady byly ohledně toho, že bych měla název svého blogu změnit na klasiku dominikamikulska.cz. Jako kdyby to nebylo to úplně první co mě napadlo a co jsem zkoušelaSmějící sejen kdyby to nebylo obsazenoSmějící se

Dokonce mi tam někteří radili i to, že jednou do roka musím vyházet již nepoužívané oblečení ze šatníku, protože mi to blokuje energii a že i to s tím souvisí Smějící se Jako bych to opět sama od sebe přirozeně nědělala...Což má spolu souvislost podobnou asi jako záchod s ložnicí, čili prostě žádnouSmějící se

Někteří mě varovali před tím abych nikomu necpala svou víruSmějící seTak to už jsem valila oči z ďůlků, protože ani nevím o tom, že bych nějakou přímou víru měla a když už tak jí nikomu necpu, o tom v co kdo věří si může každý psát kolik chce a kde chce. Někteří dokonce na témata víry napsali i knihu a každému je toho nic. Buď se k víře přidá nebo jde dál. Další věc byla, že můj blog vůbec není prpdejní, jako kdybych snad někde psala, haloo, chci mít prodejní bloog! Smějící seA že na prodejním blogu nesmím nic kritizovatSmějící se Což je úplná pecka, protože to je něco co mi jde ze všeho nejlíp, je to taky jeden z mých nejoblíbenějších žánrů vůbec. Kdybych byla profesionální, placenej kritik a recenzista tak bych asi praskla radostíSmějící seTakže toho se nevzdám ani náhodou, to je moje lásenka ve kterým opět vynikám. Jo a prej taky nemám čumět na televizní zprávy, který jsem neviděla už dobrejch pár letSmějící se

Když jsem se tedy optala na to, jak a kde udělat prodejní web kdyby náhodou, nikdo nic. Ticho po pěšiněSmějící se

Pak si tedy dala jediná paní ze všech tu práci aby si alespoň přečetla nějaké mé články a ta jásala nad tím, jak jsou super, skvělé a božíSmějící seNo prosím, to by nebylo aby byli lidi líny i číst žejo...Jenže když něco chci vědět a něco se dozvědět, tak je podle mě čtení základ. Informace vám do hlavy určitě nenaskákají samy jako pečení holuby do pusy.

Takže kritika sem, kritika tam, všichni znalci, všeználci, nicméně nikdy, ale nikdy nelze kritizovat něco o čem nevím nic, to si pamatujte! Vědět, mít nastudováno, přečteno a mít info, to je základ jakékoliv kritiky.

Když jsem se zmíňila o tom, že můj cíl je jasný: dělat to co mě baví tak aby mě to uživilo, Bylo mi řečeno, že to vůbec není jasný cílSmějící se

I když jsem si dala za posledních 14 dní cíl, že natočím video, s jasně stanovenými, nalajnovanými body, vše bylo v nedohlednu, neboť video bylo stále ve formě ve které se nedalo použít a hodit na net, to by byla spíš moje ostuda než začátek super kariérySmějící se. A tak to je, člověk se moří celý den s videem aby pak bylo vlastně úplně k ničemuSmějící se

Že prý blog určitě málo zveřejňuju, že o něm asi nikdo neví, že si nedělám žádnou laickou reklamu, jasně, vždy při každé příležitosti ho někám hodím. Ve velkém neurčitu naopak zůstávají otázky, jak se dostat do popředí i bez peněz, jak si ten blog zvelebit hezky, ale stále podle svých představ když se s technikou vůbec nekamarádím, jak ty věci dělat tak abych se při nich i najedla a nepotlačovala své základní potřeby, jak se naučit zacházet s velmi nekvalitní technikou a s velmi omezenými možnostmi, nebo jak se vprdelit někomu kdo mi s tím vším pomůže v začátcích, nejlíp zadara nebo za minimum? To jsou všechno velmi nepřesné otázky, neboť jejich závěr je otevřený a nejistý. Narozdíl od otázky cíle, co chci dělat, co chci dokázat a uskutečnit a jakou o tom mám představu. Přílítla od jednoho ke mě i otázka pro jaký cíl video točím. No pro jaký jiný cíl, než pro samotný video, budu video natáčet? To mu prý příjde jako nesmyslné, pár youtuberů se tím živí, ale dnes už skoro nikdo. Nikdo, kromě Petrylovelyhair, Shopaholic Nicol, Sejrošky, Any not so fany, Debilních keců, a co já vím koho všeho možnýho ještě...Těch lidí je tam prostě úplný hafo, lidí co začínali s nulou, lidí co pouze natáčeli, lidí co v začátcích neuměli skoro nic a naučili se vše při tom, při té cestě. Lidi co jsou dneska díky tomu už úplně jinde. A to nemluvím jenom o youtuberech. Co třebas taková slavná Celine Dion, kterou si všiml dnes už její zesnulý manžel v nějakém baru a proslavil jí, nebo Ed Sheeran, který zpíval po ulicích a taky si ho někdo vzal pod svá křídla, nebo naše slavná česká návrhářka Blanka Matragi, která by bez svého manžela dnes vůbec nebyla tam kde je. Nebo Karolina Loskotová, kterou živí kopírování cizích článku na svůj blog. Je to tedy vše jen o štěstí nebo o úsilí, o víře, o náhodě? o pomoci od druhých, o penězích nebo o čem? o čem to vlastně celé je? Nemyslíte si, že kdyby to bylo opravdu o tomhle, tak už jsme všichni dávno slavní a úspěšní?

Já za sebe v skrytu své duše vím a cítím, že to rozhodně není o tom abych se dřela tak, že bych kvůli tomu měla pomalu padnout na hubu. Takový úspěch pro mě má jen opravdu malou hodnotu, ne-li téměř nulovou. Úspěch je naší základní formou a podstatou, dokonce si myslím, že pro to abychom byli úspěšní není nutno dělat nic. Neplatí to však zde na Zemi ve fyzické rovině spíš jako na rovině duchovní.

Ale řekněte mi proč dnes lidé prahnou po blbostech, které ani nepotřebují, po berličkách, které je budou podpírat a když se jim potom nabídne opravdová kvalita, tak všichni zdrhají a otáčí se zády? Čeho se tak strašně bojí? že se dozvědí něco nového, skutečného a hodnotného? nebo že se dozví něco o sobě samých a předtím už nebudou moci utéct?

Je to hodně podobné jako jednou kdysi s mojí kamarádkou, kterou neustále něco táhlo ke kamarádkám, které jí nikdy nic dobrého moc nedali a spíš jí zatáhli do problémů než, že by jí povzbudily a podpořily. Stále za těmi kamarádkami chodila i přesto, že já tam pro ní byla neustále, ale ona se stále odkloňovala k někomu kdo jí ve výsledku nakonec vždycky ublížil, potopil a zraňil. Co k tomu lidi vede?

Podle většiny bych tedy měla dělat videa pro nějaký jiný cíl, spíše jako prostředek k něčemu aby mě to někam dostalo, než pro videa samotný. Což by teoreticky šlo abych dostala lidi na svůj blog. Oni tím mysleli například natáhnout lidi na nějaký můj kurz. Když jsem se optala kam bych ty lidi na kurz pozvala když nemám prostory, jestli k sobě domů, kde nejde vyfotit ani pořádnou fotkuSmějící setak bych si měla pronajmout nějaký prostor na pár hodin denně či týdně. A samozřejmě následovala moje další otázka, mohu dělat kurz něčeho, když na to sama žádný kurz nemám? Smějící seNebo: "když chci podnikat, tak potřebuji živnosťák, ten stojí 1000kč a poté si musím platit sociální a zdravotní což už není jen 1000kč, takže?" No prostě sem si připadala jako u blbejchSmějící seTen kdo hodně rychle viděl cestu toho jak to asi bude probíhat a vypadat sem nakonec byla jen já. Oni jen vzdušně plánovali a nakonec jsem je vždycky musela vracet zpět na zem z obláčku naivity.

Nebo si prej mám otevřít s.r.o tam se prej neplatí nic, žádný sociální a zdravotníSmějící se Ne tam se v začátku vůbec neplatí spoustu tisíc aby se s.r.o vůbec mohlo rozjet...

A nakonec tam do diskuze přilítla nějaka 60ti letá baba v důchodu, která mě tam totálně sjela, ať se laskavě podívám na ty svý obrázky, že to jsou obrázky dítěte v 6té třídě, že to rozhodně není žádná automatická kresba, že by mi za takovou kresbu nedala ani floka. Vsuvka: (ve druhé skupince, jelikož jsem dotaz položila na dvě strany, lidé naopak ze všeho nejvíc vyzdvihovaly moje obrázky s tím, že bych měla něco rozjet právě s nimi) Smějící se. Jídlo na fotce okomentovala, že na to chuť fakt nedostala a že ani z fotky nebylo poznat, že je to jídlo!! Čimž mě rozsekala úplněSmějící seCelkem by mě zajímalo, co místo toho jídla vidělaSmějící se Anebo radši ne... Fotku s líčením ohodnotila jako tak hroznou, že radši než aby touto fotkou měla ukázat svou práci, tak radši žádnou fotku neukážeSmějící se Baba to byla i od pohledu, její profilová fotka mě vyděsila na dostatečně dlouho dobu...Smějící seZlatě si pidlit svoje koníčky jen sama doma pro sebeSmějící se

Taky jsem dost přemýšlela nad názvy těchto skupin a řekla bych, že jejich název, podle toho co tam lidi předvedli pod mým příspěvkem, moc neodpovídá, nebo vám příjde že jo? Že v zákonech bohatství by na vás měli lide plivat a hanit vaši práci slovy: to je hrozný..Křičící?

Z toho všeho jsem se zamýšlela i takto:

Co když je to, ale vše úplně naopak? Co když to není tak, že nenabízím druhým nic, ale naopak až moc, něco tak moc jiného, inovativního a převratného až to nemohou příjmout? Co když to není o vyšperkovaných webech, ale o tom co doopravdy umíte? Je to o obsahu nebo spíš o tom jak to působí navenek a na první pohled? Přesně to, je to o co mi jde a co je mým záměrem. Učit druhé se dívat skutečně a opravdově. Nikoliv jen povrchně a plytce. Číst článek srdcem, nikoliv očima! Kdo z vás to umí a kdo z vás je ochotný do toho vůbec jít? Je to stejné jako cvičit jógu. Je třeba jí cvičit srdcem, tělo se k vám potom přidá a tak je to se vším. Jen ti kteří vaše psané řádky čtou srdcem vás uslyší, jen tam se dotkne vaše duše s jejich dušíUsmívající se

Jednoduše řečeno mi tam nikdo neřekl nic nového, zajímavého a nic co bych už dávno neveděla či dokonce nedělala. Takže to v tomhle směru byla docela ztráta času i energie jak mojí tak jejich. Ale zároveň, protože všecko zlý je k něčemu dobrý jim jsem všem vděčná za všechny jejich komentáře, rady a tipy, protože jinak by vůbec nevznikl tento můj článek za který jsem já opravdu velmi ráda. Myslím, že může dát hodně i vám čtenářům, protože jediná nejlepší a nejúčinnější rada ve všem vždy zní: všechny odpovědi hledejte pouze samy v sobě! Všechno ostatní je jen balast a pokud jste slabí může vás to zavést na zcestí, pryč ze své vlastní cesty, což by byla celkem škoda. Toto je můj 3 článek za sebou, kde vás ponoukám k tomu aby jste naslouchali samy sobě a z rad jiných lidí si náležitě vybírejte, filtrujte a třidte cennosti od zbytečného bordelu, který na vas chce někdo navalit, ušetří vám to spoustu času a energie. Je jen opravdu velmi málo lidi, kteří i když vás neznají vám skutečně naslouchají a vnímají co jim chcete opravdu sdělit. Většina vás totiž vnímá hlavou, nikoliv srdcem a u rad tohoto tipu, možná se dá říct, že u všech rad je velmi důležité vnímat druhého hlavně tím srdcem. Pokud se někdo neumí vcítit do druhého myslím, že by vůbec neměl přistupovat k jakýmkoliv radám, někdy to totiž může udělat více škody než užitku. Pokud vedle sebe máte někoho kdo vás fakticky zná, jakože s vámi žije třebas několik let, tak ten je také někdo kdo by vám mohl v jistých věcech poradit, nicméně i tam je to u větších záležitostín na pováženou, protože je potřeba nedávat do rady sebe, ale umět se naladit na druhého a poradit přesně na míru jemu. Vždy ve výsledku dejte na sebe. Nikdo vás totiž nezná tak dobře jako vy. To je podle mě první cesta k úspěchu, kterou jsem si zase díky této skupince mohla připomenout!Usmívající se